Robert Fulghum citáty

americká, 1937

Citáty (112)

Nejobyčejnější pozemské věci jsou protkány společnými nitkami, které nás vážou k sobě.


Nejvíce lásku obvykle potřebujeme ve chvíli, kdy nás nikdo mít rád ani nemůže


Nejvíce lásku obvykle potřebujeme ve chvíli, kdy nás nikdo mít rád ani nemůže.


Někdy je skutečně tak zle, jak se zdá. Ale mám též důkazy, že občas něco dopadne ještě líp, než jsme se odvážili doufat


Někdy prší na spravedlivé. Tomu věřím. Někdy prší na nespravedlivé. I tomu věřím. Ale já taky věřím tomu, že někdy prostě jenom prší. A nijak s tím nesouvisejí Bůh, spravedlnost ani víra. - citát z knížky Slova, která jsem si přál napsat sám


Někdy za to někdo může. Netřeba omlouvat úplně všechny.


Nemyslím si, že smysl života je nějaká hádanka, kterou je třeba vyřešit. Život prostě je. Já jsem. Stát se může cokoliv. Zato si myslím, že mohu svůj život obdařit smyslem. Nejistota je vlastně požehnání.


Nevědomost je znamením naděje a ne neúspěchu.


Nikdy nemůžete mít právě tu lásku, co chcete - jenom lásku, co někdo dává.


O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností.


Opakem pravé lásky není nenávist, ale lhostejnost.


Otázka nezní "stačí ti to, co máš?", ale spíš "stačíš na to, co máš?"


Otřepaná pravda stále platí.


Potřebuje, aby mu bláto v hlavě kleslo ke dnu a z pramene ducha zase volně prýštila čirá voda. (Pouť - Poprask v sýrové uličce)


Problém nebo nepohodlí. Život je hrbolatý. A hrbolek na silnici a hrbolek v prsu, to není totéž. Člověk by se to měl naučit rozlišovat.


Předělovou zkušenost pochopíme teprve časem, když posbíráme informace o zážitcích ostatních a vše si dokážeme dát do souvislostí celého života.


Přestože si to ani neuvědomujeme, vyplňujeme důležitá místa v životech druhých lidí.


Příroda to tak vymyslela, že každý nakonec nějak dostane, co si zaslouží.


Příručky mají jisté použití, ale nesmějí se zaměňovat se životem.


Přitažlivost vycházející z předpokladů, iluzí a fantazie. Tříminutový taneční románek s neznámým člověkem. A druhý den už z toho jsou jen dvoje krásné vzpomínky, které vycházejí z touhy po světě, jaký chcete mít, tedy alespoň na chvíli. (Vzpomínky na jedno dobrodružství)


Psal jsem o tom, že náš život je jako pokoj, kde je spousta dveří. Některé jsou zamčené a jiné ne. A my nevíme, které jsou které. Některé otevřít nedokážeme... Chce to zkusit, které dveře jsou zamčené a které jen zavřené. Slýchám od lidí, že neumějí zpívat, a když se jich zeptám, jestli mají v pořádku sluch, řeknou mi, že ano. Mají zdravé uši, zdravý hlas, mají rádi hudbu, tak mohou i zpívat. Jen nikdy nezkusili otevřít ty dveře. Není nutné být v tom, co děláme, nejlepší. Já taky nikdy nebudu slavný tanečník tanga, možná ani nikdy nebudu dobrý tanečník, ale mohu tančit tango a mohu si to taky užít... Mějte odvahu a užívejte si to, co děláte. To je hlavní. A dělejte to tak dobře, jak umíte. Všechno co máme, je v nás.


Sex bez lásky je celkem nesmyslný zážitek, ale mezi všemi nesmyslnými zážitky si stojí hodně vysoko.


Smrti nikdy neklepej na dveře - zazvoň a uteč. (R. Fulghum - Poprask v sýrové uličce)


Snažte se, aby rituály sloužily vám, a ne vy jim.


Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.


Stále ještě platí, že je život slepá ulice. A my to pořád nechceme pochopit.


Stará láska a nové pyžamo, jsou nebezpečné.


Tajemství žonglování je vnitřní harmonie a schopnost nechat něco plavat.


Tak například – podívali jste se někdy na žirafu pořádně zblízka? Žirafa je něco neskutečného. Jestli existuje nějaké nebe a já se tam dostanu, tak se tam zeptám na žirafy. Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce


Tango je rohovor, který vedeme nohama.