Sharon Dogar citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

britská

Citáty (19)

„...Bylo jí patnáct. Byla chytrá a pohrdlivá a zábavná a hubená a někdy, když se usmívala, byla krásná. Tak, jako mi krásný připadal okolní svět. Nevím, jestli jí někdy bude šestnáct. (Peter van Pels – Láska Anny Frankové)“

„Anne by nepochopila, že to tady začínám mít rád. To kvůli ní. Ona všechno mění. Vždycky se těším, jak spolu vylezeme sem nahoru. Budeme tady ležet a dívat se do slunce. Budu ji poslouchat. Vyhlížet mihnutí racka v proužku oblohy. A přát si, aby to trvalo věčně. Líbí se mi to. Ale Anne chce víc. Ne ode mě. Od světa. (Peter van Pels – Láska Anny Frankové)“

„Bojím. Bojím se? Někdy ano. Ale ne smrti. Bojím se, že nikdy nepochopím jak se to stalo… nebo proč. Většinou se bojím sám sebe. Bojím se myšlenek, které mě napadají a s nimiž si nevím rady. A tak jí to vysvětlím. Ale co jsem tehdy věděl? (Peter van Pels – Láska Anny Frankové)“

„Copak je tady na něco takového místo? Na hrdost, na lásku? Je tady místo na sny? Dokážeš ještě vůbec něco cítit – kromě chuti na cigaretu?! (Mutti – Láska Anny Frankové)“

„Dívám se, jak přichází noc a končí den. A chápu to: Tohle je moje rozloučení. Nejenom s dnešním dnem. Ale se světem tam venku. Venku. Vzdávám se toho. Musím, protože na něco tak nesmírného ve mně není místo. Kdybych to nevzdal, všechny bych nás ohrozil. To už vím. (Peter van Pels – Láska Anny Frankové)“

„Chápu, proč se strážní smějí. Vypadám jako loutka. Jako kostlivec, jehož vodicí nitky se přetrhaly. Postavím se. Jdu. Jdu dál. Ale vím, že ve skutečnosti ležím mrtvý na zemi. Že každý den tady kus z nás umírá. A my to dovolujeme. Musíme – abychom přežili. (Peter van Pels – Láska Anny Frankové)“

„Já…pane…pane Franku…podle mě…mě Margot považuje spíš za bratra. – Hm. Jestli poznáš, co si Margot myslí, tak jsi dospěl mnohem dál než my všichni, Petře. (pan Frank a Peter van Pels – Láska Anny Frankové)“

„Jednou, Petře, a doufejme, že to bude brzo, se snad naučíš myslet i na druhé, nejen na sebe. (Papi - Láska Anny Frankové)“

„Kdyby byla Anne kluk, jednu bych jí vrazil. Plivnul bych si do dlaní, zamířil přímo mezi ty dvě nadřazené hnědé oči a umístil svou pěst tam, odkud ta holka čerpá všechnu tu svou nafoukanost. Nenávidím ji. (Peter van Pels – Láska Anny Frankové)“

„Kdybych se bránil, můžou mě ubít k smrti a nikdo jim v tom nezabrání. A když se nebudu bránit, pak budu přesně takový, jak o mně mluví: zbabělý Žid. Už neexistuju. Proměnili mě v nikoho, aby mě mohli vymazat z tváře země. (Peter van Pels – Láska Anny Frankové)“

„Možná se stydím, protože je tak těžké nestydět se, když vás můžou zabít jen kvůli tomu, kým jste. (Peter van Pels – Láska Anny Frankové)“

„Někdy je krásné být právě tam, kde člověk je. Jako v tuhle chvíli. Právě teď. A zapomenout na to ostatní. Ale nedokážu vyslovit všechno, co si myslím. To mi nikdy nešlo. A tak jen zašeptám její jméno. Anno. (Peter van Pels – Láska Anny Frankové)“

„Pane Franku? – Ano? - Budete po válce ještě Židem? (už je na odchodu, ale zarazí se a zadívá se na mě) – Tedy… bylo by opravdu příjemné zjistit, že si můžeme vybrat! (a zmizí. Teprve po chvíli mi dojde, že mi na mou otázku vůbec neodpověděl.) - pan Frank a Peter van Pels – Láska Anny Frankové“

„Přežij. Buď statečný. (Papi – Láska Anny Frankové)“

„Říkám, že nesmíš dopustit, aby se jejich nenávist stala tvou nenávistí! – Jen je chci vidět mrtvé! – Oko za oko, zub za zub… - Přesně tak! – A až budeme všichni slepí a bezzubí, Petře, co pak? – To nevím. (pan Frank a Peter van Pels – Láska Anny Frankové)“

„Stojím na posledním schodě. Samozřejmě. Nemůžeme tady na sebe hulákat. Nemůžeme bouchat dveřmi ani dupat po podlaze, ani vyrazit ven, když zuříme. Můžeme se jen plížit kolem sebe a místo křiku syčet. (…) Chci pořádně roztáhnout ruce. Chci rozrazit zdi. Chci utíkat tak rychle a tak daleko, abych si zase vzpomněl jaké to je, když vzduch v plicích pálí. Chci se hýbat. Chci žít. (Peter van Pels – Láska Anny Frankové)“

„Tady v lágru není na pocity místo. Jen na tok minut, kladení jedné nohy před druhou, v blátě, na úsilí zůstat na nohou, schovat si lžíci na polévku tak, aby ji člověku nikdo nemohl ukrást. Nemůžete pro nikoho truchlit. Musíte se snažit, abyste se příště neocitli na jeho místě. (Peter van Pels – Láska Anny Frankové)“

„Všichni musíme zvládat těžké věci, abychom přežili. Buď statečný. Přežij. (Papi – Láska Anny Frankové)“

„Život…třeba jednou opravu přijde. (Mutti – Láska Anny Frankové)“