Stephenie Meyer citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1973

Citáty (222)

„,,Jo''. Nakonec to nebylo tak těžké, jak jsem si myslel. Dokonce se mě zmocňoval zvláštní pocit pýchy, že si ji mohu takle... přivlastnit. Uvědomoval jsem si, že je to trochu neandrtálské, ale nemohl jsem si pomoct. ,,Jo, je to moje holka.'' (Život a smrt)“

„,,Když nemůžeš být s tím, kterého miluješ, můžeš zůstat s tím, kdo miluje tebe.´´ (Nový měsíc)“

„,,Nedokážu žít ve světě, ve kterém nejsi ty."“

„,,Takže si lámu hlavu s tím, jak se ti to povedlo. Máš Aladinovu kouzelnou lampu? Vydíral si ji? Anebo ses upsal ďáblu?'' (Život a smrt)“

„,,Zakázané vzpomínat, děsivé zapomenout.´´ (Nový měsíc)“

„... celou tu dobu jsem si vystačil, myslel jsem, že jsem úplný sám v sobě, neuvědomoval jsem si, co hledám. A nic jsem nenacházel, protože jsi ještě nebyla na světě. - Stmívání“

„...dokázal jsem pohladit mýdlovou bublinu, aniž by praskla. Bella byla jako mýdlová bublina - křehká a prchavá. Dočasná.“ — Půlnoční slunce

„...jak jednoduché může být se do Belly zamilovat. Bylo by to stejné jako pád: nenucené. Nedovolit si se do ní zamilovat by byl přesný opak pádu - bylo by to jako škrábat se po hraně útesu...“ — Půlnoční slunce

„...jako by byl můj lidský život jen larvální stadium, které jsem nechal daleko za sebou spolu se všemi jeho charakteristickými znaky, a teď jsem se měl vrátit k pomalému pohybu v bahně navzdory existenci vlastních křídel.“ — Půlnoční slunce

„...má budoucnost i mimo tu louku... ale nejdřív si tou loukou musí projít - metaforickou loukou -, jestli chápeš, co tím myslím. - Alice“ — Půlnoční slunce

„...měl jsem pocit, že snad žádná blízkost nemůže být dostatečně blízká.“ — Půlnoční slunce

„...na jejím úsměvu byla znát pokojná noc.“ — Půlnoční slunce

„...nemůžeme za sebou nechat příběhy. - Rosalie“ — Půlnoční slunce

„"Konec konců, na kolik kusů můžete rozervat jedno srdce a ještě od něj čekat, že bude dál bít?" (Nový měsíc)“

„"Tak dobrá!" vyštěkl jared. "Ale jestli se v noci pokusíš se mnou muchlovat... ta je s tebou konec, frajere!" Ian se zasmál. "Nechci vypadat namyšleně, ale mám-li být k tobě upřímný, Jarede, tak pokud bych už měl takové sklony, asi bych si uměl sehnat někoho lepšího." (HOSTITEL)“

„„Čím to bylo, že po lásce lidí jsem toužila mnohem víc než po lásce svého vlastního druhu? Snad tím, že byla vrtošivá a vzácná? Duše nabízely lásku a pochopení všem. Netoužila jsem po něčem víc? Láska byla složitá, měla záhadná pravidla; někdo ji dostal zadarmo, jako Jamie, někdo si ji musel vysloužit trpělivostí a dřinou, jako Ian, nebo byla k uzoufání nedosažitelná, jako v Jaredově případě. Nebo je to všechno ještě jednodušší? Co když jde jen o to, že jako lidé umí vášnivě nenávidět, umějí stejně i bezvýhradně a ohnivě a z celého srdce milovat? Sama jsem nevěděla, proč tolik prahnu po lásce, zato teď, když jsem ji měla, mi bylo jasné, že stojí za všechnu tu dřinu a nebezpečí a utrpení, které jsem musela podstoupit. Láska byla všechno.“ (Hostitel - Poutnice)“

„„Je to vskutku divný svět, broukla jsem spíš pro sebe než pro tu druhou duši. „Ten nejdivnější ze všech, potvrdil.“ — Hostitel

„„Kdysi mě varovali, že začátek připomíná konec. Tentokrát mi ale konec přinesl větší překvapení než v kterémkoliv z předchozích devíti životů. Větší než byl ten skok do výtahové šachty. Očekávala jsem, že nebudu mít žádné vzpomínky, žádné myšlenky. Co je tohle za konec?““

„„Není to dobrý pocit - vědět, že si svrchovaně zasloužíme označení zrůda. Je lepší chovat se laskavě, než se pak cítit provinile.“ (Hostitel - Jared)“

„„Po osm dlouhých životů jsem nenašla nikoho, kvůli komu bych na planetě zůstala nebo ho chtěla následovat jinam. Nikdy jsem nenašla partnera. Proč teď? Proč ty? Nejsi stejného druhu. Copak ty můžeš být moje láska?“ (Wanda - hostitel)“

„„Poslouchej, Wando. Vím přesně, čím nechceš být. Ale jsme lidi a jsme sobci, a ne vždycky jednáme správně. Nedovolíme ti odejít, tak se s tím smiř.“ (Hostitel - Melanie)“

„A anděl plakal bez slz, zlomenými vzlyky. - Stmívání“

„A pak jsem udělal něco, co jsem nedělal století. Na zemi, stočený do nehybného klubíčka plného agonie... jsem se modlil. Modlil jsem se k jejímu Bohu se vší úzkostí své zpropadené, ztracené duše, aby on - nebo ona, nebo ono - mi pomohl Bellu přede mnou ochránit.“ — Půlnoční slunce

„A potom tu byly ty oči, které přetékaly tichými tajemstvími...“ — Půlnoční slunce

„A tak jsem překonal celou hodinu - plánováním těch nejlepších způsobů, jak ji zabít.“ — Půlnoční slunce

„A tak se lev zamiloval do jehňátka... To je ale hloupé jehňátko. To je ale šílený masochistický lev.“

„Bella si neuvědomovala, že máme jen prozatím.“ — Půlnoční slunce

„Bello, já nemůžu žít ve světě, kde ty neexistuješ.“

„Bello,já nemůžu žít ve světě,kde ty neexistuješ.“

„Bojí se jehly. To snad ne. Sadistický upír, dychtivý umučit ji k smrti, jistě, žádný problém, uteče, aby se s ním setkala. Jehla do žíly, naproti tomu...“