Walt Whitman citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1819 - 1892

Citáty (41)

„„Básník je verbíř. Jde vpřed a tluče na buben.““

„A co je rozum? a co je láska? a co je život?“

„A nevytvořím báseň, ani nejmenší část básně, která by neodkazovala na duši. Protože, zahleděn na věci vesmíru, nenalézám v nich jedinou, ani částečku, která by neodkazovala na duši.“

„A zemřít je něco jiného, než si kdo myslil, a blaženějšího.“

„Aby existovali velcí básníci, musí existovat velcí čtenáři.“

„Ani já, ani nikdo jiný nemůže jít tou cestou za tebe. Musíš po ní jít sám.“

„Ať jste kdokoli, jak skvělé a božské je vaše tělo nebo kterákoli jeho část!“

„Budeš naslouchat na všechny strany a prosévat všechno jen sebou samým.“

„Cokoli se komu stane, může obratem nádherně skončit.“

„Dokáži, že nemůže nastat nic krásnějšího než smrt.“

„Dokonalý spisovatel umí způsobit, aby slova zpívala, tančila, líbala, souložila jako muž a žena, rodila děti, plakala, krvácela, vztekala se, bodala, kradla, střílela z děla, kormidlovala lodi, plenila města, útočila s jízdou nebo pěchotou, dělala cokoliv, co dokáže muž, žena a přírodní síla.“

„Hrdlo mi stahuje smrtelná závrať. Nakonec mě to vynáší vzhůru, pocítit záhadu všech záhad. Nazýváme ji Bytí.“

„Chceš-li, zastrč mě pod svůj šat. Abych slyšel tlukot tvého srdce nebo spočinul na tvém boku. Nes mne, až půjdeš dál po souši nebo přes moře. Neboť pouhý tvůj dotek mi postačí a bude ze všeho nejlepší. A dotýkaje se tě, chtěl bych tiše spát a být věčně nesen.“

„Chybím ti někde, hledej mě jinde. Někde se zastavím a počkám na tebe.“

„Jak rychle by mne zabil ohromný a oslňující východ slunce, kdybych nemohl nyní a stále ze sebe šířit východ slunce?“

„Je bolestné přespříliš milovat muže nebo ženu, a přece to uspokojuje, je to veliké.“

„Jediným pohybem jazyka objímám světy a nesmírnost světů.“

„Jsem takový, jaký jsem, a to stačí.“

„Každou lidskou chybu je možno odpustit, jen nelidskost ne.“

„Kdyby nebylo nic víc než mlž ve své bezcitné škebli, bylo by toho dost.“

„Když někdy jsem s člověkem, kterého rád mám, vyvře mi vztek strachy, že plýtvám neopětovanou láskou, / dnes však si myslím, není neopětované lásky, mzda přijde tak či onak / (já žhavě miloval jednoho člověka a má láska nebyla opětována, / však z toho jsem napsal zde ty písně).“

„Mám za to, Živote, že po sobě necháváš mnoho smrtí. Bezpochyby i já zemřel, a to nejméně deset tisíckrát předtím.““

„Mít dnes a kterýkoli den pocit, že stačím takový, jaký jsem.“

„Mít odvahu to znamená přitakat životu.“

„Mně stačí pohnout, stisknout, nahmatat a jsem šťasten. Dotknout se kohokoli je takřka víc, než mohu vydržet.“

„Mohu to se stejným potěšením přijmout hned, nebo se stejným potěšením čekat.“

„Moje básně nezpůsobí jenom dobro, ale způsobí zrovna tolik zla, možná víc.“

„Neboť tuto knihu jsem nenapsal kvůli tomu, co jsem do ní uložil. A čtením si ji neosvojíš.“

„Nestraním tedy životu ani smrti, má duše odmítá dávat přednost. (Nevím to jistě, ale vznešená duše milenců vítá smrt ze všeho nejvíc.)“

„Nyní vidím tajemství tvoření nejlepších lidí. Je v tom, že vyrůstají pod širým nebem a jedí a spí se zemí.“