Pozdní život

Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Šestasedmdesátiletý Martin Brehm je šťastný a se svým životem spokojený. Jeho o mnoho mladší žena je úspěšnou malířkou, on píše články do novin, podílí se na filmovém scénáři a ve volném čase pečuje o zahradu. A hlavně se stará o šestiletého syna Davida. Když se dozví, že mu zbývá jen několik měsíců života, jeho realita se náhle roztříští. Zažívá řadu dosud nepoznaných pocitů. V hlavě mu krouží spousta otázek, na které neexistují správné odpovědi. Po prvotním otřesu se zaměří na to, aby zajistil budoucnost svých blízkých. Ale co jim doopravdy může dát? Jaký odkaz jim zanechá a nestane se pro ně spíše břemenem? Jak naložit se zbytkem času? Pokud má zemřít smířený s osudem, musí čelit několika překvapením i finálním výzvám. Bylo mu sedmdesát šest a přirozeně v posledních letech občas přemýšlel o smrti. Jeho profesí bylo právo a zvláště se věnoval dějinám, dějinám práva a dějinám obecně. Nechtěl zemřít, protože tak by se nedozvěděl, jak se všechno vyvine dál – dojde k válce mezi Amerikou a Čínou, kdo válku vyhraje, co se stane s Evropou a s Německem, co bude se světem v nastávajícím teplém klimatu? Nechtěl žít věčně, ale rád by nějakým způsobem dál existoval, aby mohl sledovat dějiny a následující staletí tak, jako sledoval ta minulá. To byla jedna strana mince. Existovala i druhá. Smrt ho ušetří pohledu na umírání lesů, vzestup oceánů, návrat války, konec demokracie a autokratickou vládu podle přání lidí. A někdy se stávalo, že se smrti děsil, té nicoty, prázdnoty, chladu. Potom se styděl. Nicota je nicota – proč se toho děsit?... celý text