Psychologie davu vydání

Psychologie davu je dnes asi nejznámější knihou francouzského sociologa z konce 19. století Gustava Le Bona. Le Bon již na konci 19. století v této knize popsal změny v chování jednotlivců, kteří se stanou součástí davu. Jedinci v davu se neřídí vlastním svědomím, ale dělají to, co ostatní (novějším termínem řečeno – jsou konformní) a jsou tak mnohem snáze ovlivnitelní nějakým vůdcem. Jedinec, který je součástí davu je podle něj o několik stádií civilizačního vývoje níže. V minulosti byla tato kniha velice oblíbená (na přebalu se tvrdí, že ji rád četl i Adolf Hitler). Dnes, přestože je chápána jako překonaná, se zdá, že mnohé moderní sociálně-psychologické teorie pouze rozpracovávají již v této knize načrtnuté postřehy. Poprvé tato kniha vyšla v roce 1895 a do češtiny byla přeložena již v roce 1897. Podle Le Bona je současnost (tehdejší) „obdobím davů“. Největší historické převraty, které vedou ke změnám civilizací tkví, podle něj, v proměnách myšlení národů. A významné události jsou tedy jen viditelnými výsledky takovýchto revolučních změn v myslích jedinců. Autor charakterizuje svou dobu, jako období právě takovýchto změn. Změn, které jsou způsobeny dvěma jevy, prvním z nich je rozvrat náboženských, sociálních či politických hodnot, na kterých stojí naše civilizace. Druhým neméně důležitým důvodem jsou objektivní změny, způsobené novými technologickými objevy. Dříve neměl společenský názor zpravidla žádný význam. V autorově současnosti se však mínění davů stává hlavním faktorem historického dění. Politické tradice, či osobní názory vládců znamenají v jeho době již málo, hlas davu nabývá převahy. V první části podává autor obecnou charakteristiku davů. Za určitých okolností má shromáždění lidí nové vlastnosti, odlišné od vlastností jedinců, z kterých se skládá – to je to co le Bon nazývá davem. Tvoří se kolektivní duše, osobnost každého jednotlivce je jakoby potřena. Ztráta uvědomělé osobnosti a orientace myšlenek a citů stejným směrem jsou hlavními atributy davu. Zajímavým postřehem je, že prostorová sounáležitost není nutná a ani postačující pro vznik davu (davem tak mohou být i čtenáři stejných novin (rozhlas tehdy ještě nebyl). V kolektivní duši se stírají intelektuální vlastnosti jedinců a tím také jejich individualita. Jaké jsou příčiny této proměny jedince? Vědomé činy vznikají z neuvědomělého podkladu, který je utvářen dědičnými vlivy. Tento podklad tvoří duši rasy. Davům se stanou společné právě tyto obecné, vrozené charakterové vlastnosti řízené nevědomím. Jedinec nabývá již svou příslušností k davu pocitu Moci, která mu dovoluje povoliti pudům, které by sám musel potlačit. Dav je anonymní a proto nezodpovědný. Jedinec tím že je v davu, „…sestupuje … na žebříčku civilizace o několik stupňů níže…“ stává se pudovou bytostí. Autor také zdůrazňuje nestálost davu. Srovnává davy s bytostmi na nižším stupni vývoje, jako například s divochy či dětmi. V jiné části textu používá (z dnešního pohledu) dosti nekorektní přirovnání k ženám: „ … davy neznají pochybnosti ani nejistotu. Zacházejí hned do krajnosti právě jako ženy. Jednou vyslovené podezření se stává okamžitě nepopiratelnou pravdou, počínající antipatie nebo odpor, … mění se u jedince v davu ihned v divokou nenávist.“ Ve druhé části knihy autor zkoumá hlavní faktory působící nepřímo na přesvědčení a názory davů. Za tyto hlavní faktory považuje rasu, tradici, dobu, instituce a výchovu. Rasu chápe jako nejdůležitější faktor, tento pojem však chápe jinak, nežli je chápán dnes, nejde o tvar lebky ani barvu pleti. Le Bon tímto pojmem označuje dědičné rasové pudy a obecné neměnné psychologické vlastnosti. Uvádí mnohé příklady, ve kterých mluví o rase anglosaské či rase latinské. Z dnešního pohledu byl tento pojem v podstatě vědeckým vyjádřením národnostních předsudků, které se le Bon rozhodl opřít o lingvistické kategorie jazyků.... celý text