Summa proti pohanům. Kniha třetí vydání

Kniha třetí: 1. Úvod 2. O tom, že každý působící jedná pro cíl 3. O tom, že každý působící jedná pro dobro 4. O tom, že zlo je ve věcech mimo záměr 5. Důvody, které zdánlivě dokazují, že zlo není mimo záměr 6. Řešení uvedených důvodů 7. O tom, že zlo není nějaká bytnost 8. Důvody, kterými se zdánlivě dokazuje, že zlo je přirozenost nebo nějaká věc 9. Odpověď k uvedeným námitkám 10. O tom, že dobro je příčinou zla 11. O tom, že zlo je založeno v dobru 12. O tom, že zlo zcela nestráví dobro 13. O tom, že zlo má nějakým způsobem svou příčinu 14. O tom, že zlo je případečná příčina 15. O tom, že není nejvyšší zlo 16. O tom, že cílem kterékoli věci je dobro 17. O tom, že vše je řízeno k jednomu cíli, jímž je Bůh 18. O tom, jakým způsobem je Bůh cílem všeho 19. O tom, že všechno směřuje k připodobnění se Bohu 20. O tom, jak věci napodobují Boží dobrotu 21. O tom, že věci sledují připodobnění se Bohu tím, co je příčinou 22. O tom, jak různě jsou věci zařizovány ke svým cílům 23. O tom, že se vesmír pohybuje z nějaké intelektuální podstaty 24. O tom, že si všechna jsoucna žádají dobro, jakož i ta, která nemají poznání 25. O tom, že cílem každé intelektuální podstaty je poznání Boha 26. O tom, zda blaženost spočívá v úkonu vůle 27. O tom, že blaženost nespočívá v tělesných potěšeních 28. O tom, že blaženost nespočívá v poctách 29. O tom, že blaženost nespočívá ve slávě 30. O tom, že blaženost člověka nespočívá v bohatství 31. O tom, že blaženost člověka nespočívá ve světské moci 32. O tom, že blaženost člověka nespočívá v tělesných dobrech 33. O tom,že blaženost člověka nespočívá ve smyslové části 34. O tom, že vrcholná blaženost člověka nespočívá v úkonech mravních ctností 35. O tom, že vrcholná blaženost člověka nespočívá v úkonu opatrnosti 36. O tom, že vrcholná blaženost člověka nespočívá v činnosti umění 37. O tom, že vrcholná blaženost člověka spočívá v rozjímání Boha 38. O tom, že lidská blaženost nespočívá v poznání Boha, jež obecně mají mnozí 39. O tom, lidská blaženost nespočívá v poznání Boha, které je dokázáno 40. O tom, že lidská blaženost nespočívá v poznání Boha, které je skrze víru 41. O tom, zda člověk může v tomto životě poznat oddělené podstaty studiem a poznáním bádavých věd 42. O tom, že v tomto životě nemůžeme oddělené podstaty, jak tvrdil Alexander 43. O tom, že v tomto životě nemůžeme poznat oddělené podstaty tak, jak tvrdil Averroes 44. O tom, že nejvyšší blaženost člověka nespočívá v poznání oddělených podstat, jaké předstírají uvedené domněnky 45. O tom, že v tomto životě nemůžeme poznat oddělené podstaty 46. O tom, že duše v tomto životě nepoznává sebe samu skrze sebe samu 47. O tom, že v tomto životě nemůžeme Boha vidět skrze jeho bytnost 48. O tom, že nejvyšší blaženost člověka není v tomto životě 49. O tom, že oddělené podstaty nevidí Boha skrze bytnost proto, že jej poznávají skrze svou bytnost 50. O tom, že v přirozeném poznání, jež mají oddělené podstaty o Bohu, se nenaplní jejich přirozená touha 51. O tom, jak je Bůh viděn skrze bytnost 52. O tom, že žádná stvořená podstata nemůže svou přirozenou silou dospět k tomu, aby viděla Boha skrze bytnost 53. O tom, že stvořený intelekt potřebuje nějaký vliv Božího světla k vidění Boha skrze bytnost 54. Důvody a jejich řešení 55. O tom, že stvořený intelekt neobsáhne Boží podstatu 56. O tom, že žádný stvořený intelekt nazíráním Boha nepoznává vše, co v něm může být poznáno 57. O tom, že každý intelekt jakéhokoli stupně se může podílet na nazírání Boha 58. O tom, že jeden může nazírat Boha dokonaleji, než druhý 59. O tom, jak ti, kdo nazírají Boží podstatu, poznávají vše 60. O tom, že nazírající Boha současně v něm poznává vše 61. O tom, že nazíráním Boha se někdo účastní na věčném životě 62. O tom, že ti, kdo nazírají Boha, budou nazírat na věky 63. O tom, jak se v oné blaženosti splní každá touha člověka 64. O tom, že Bůh řídí věci svou prozřetelností 65. O tom, že Bůh zachovává věci v bytí 66. O tom, že nic nedává bytí, ledaže působí Boží silou 67. O tom, že Bůh je příčinou konání všech konajících 68. O tom, že Bůh je všude 69. O domněnce těch, kteří upírají přírodním věcem vlastní zákony 70. O tom, jak tentýž účinek pochází od Boha i od přírodního působícího 71. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje zcela zlo od věcí 72. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje z věcí nahodilost 73. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje svobodu vůle 74. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje štěstí a náhodu 75. O tom, že Boží prozřetelnost se týká náhodných jednotlivin 76. O tom, že Boží prozřetelnost se bezprostředně týká všech jednotlivin 77. O tom, že vykonání Boží prozřetelnosti nastává prostřednictvím druhotných příčin 78. O tom, že Bůh řídí jiné tvory prostřednictvím intelektuálních tvorů 79. O tom, že nižší intelektuální podstaty jsou řízeny vyššími 80. O vzájemném uspořádání andělů 81. O uspořádání lidí navzájem a k jiným 82. O tom, že Bůh řídí nižší tělesa skrze vesmírná tělesa 83. Doslov uvedených 84. O tom, že se vesmírná tělesa nevtiskují do našich intelektů 85. O tom, že vesmírná tělesa nejsou příčinami našich vůlí a úkonů 86. O tom, že tělesné účinky v nižších (věcech) nepocházejí nutně od vesmírných těles 87. O tom, že pohyby vesmírných těles nejsou příčinami našich rozhodnutí ze síly pohybující duše, jak někteří tvrdí 88. O tom, že stvořené oddělené podstaty nemohou být přímo příčinou našeho rozhodování a chtění 89. O tom, že hnutí vůle je zapříčiňováno od Boha, a nejen mohutností vůle 90. O tom, že lidské vůle podléhají Boží prozřetelnosti 91. O tom, jak se lidské věci převedou na vyšší příčiny 92. O tom, jak se o někom praví, že se mu poštěstilo, a jak je člověk podporován vyššími příčinami 93. O osudu, zda je a co je 94. O jistotě Boží prozřetelnosti 95. O tom, že nezměnitelnost Boží prozřetelnosti nevylučuje užitečnost modlitby 96. O tom, že Bůh nevyslyší všechny modlitby 97. O tom, jaký ráz má uzpůsobení prozřetelnosti 98. O tom, jak může Bůh konat mimo řád své prozřetelnosti, a jak nikoli 99. O tom, že Bůh může působit mimo řád daný věcem způsobováním účinku bez blízkých příčin 100. O tom, že to, co Bůh způsobuje mimo řád přírody, není proti přírodě 101. O zázracích 102. O tom, že Bůh sám způsobuje zázraky 103. O tom, jak duchové podstaty způsobují některé zázraky, jež však nejsou pravé zázraky 104. O tom, že díla čarodějů nejsou pouze ze vtištění vesmírných těles 105. Odkud mají činnosti čarodějů účinnost 106. O tom, že intelektuální podstata, jež poskytuje účinnost čarodějným dílům, není co do síly dobrá 107. O tom, že intelektuální podstata, jejíž pomoci užívají čarodějnická umění, není špatná dle své přirozenosti 108. Důvody, jimiž se zdá být prokázáno, že v démonech nemůže být hřích 109. O tom, že v démonech může být hřích, a jak 110. Řešení uvedených důvodů 111. O tom, že rozumní tvorové jsou podrobeni zvláštním rázem Boží prozřetelnosti 112. O tom, že rozumní tvorové jsou řízeni kvůli sobě samým, kdežto jiní v uspořádání k nim 113. O tom, že rozumný tvor je řízen od Boha ke svým úkonům nejen jako příslušník druhu, nýbrž i jako jedinec 114. O tom, že lidem jsou dávány božské zákony 115. O tom, že Boží zákon hlavně zařizuje člověka k Bohu 116. O tom, že cílem Božího zákona je láska k Bohu 117. O tom, že jsme Božím zákonem usměrňováni k milování bližního 118. O tom, že Boží zákon zavazuje ke správné víře 119. O tom, že některými smysly vnímatelnými je naše mysl vedena k Bohu 120. O tom, že se bohopocta má prokazovat jedině Bohu 121. O tom, že Boží zákon rozumně zařizuje člověka, pokud jde o tělesné a smysly vnímatelné 122. O tom, z jakého důvodu je jednoduché smilstvo hřích proti Božímu zákonu, a že manželství je přirozené 123. O důležitosti nerozlučitelnosti manželství 124. O tom, že manželství musí být (svazkem) jednoho s jednou 125. O tom, že se manželství nemá uzavírat mezi příbuznými 126. O tom, že každé tělesné spojení není hřích 127. O tom, že požívání žádného pokrmu samo o sobě není hřích 128. O tom, jak je člověk dle Božího zákona zařizován k bližnímu 129. O tom, že v lidských úkonech jsou některé správné dle přirozenosti a nejen jako ustanoveném zákonem 130. O radách, která se dávají v Božím zákoně 131. O bludu těch, kdo napadají dobrovolnou chudobu 132. O stylech života těch, kdo sledují dobrovolnou chudobu 133. O tom, jak je chudoba dobrá 134. Řešení výše uvedených důvodů proti chudobě 135. Řešení těchto námitek proti různým životním stylům těch, kdo na sebe dobrovolně berou chudobu 136. O bludu těch, kdo napadají trvalou zdrženlivost 137. Proti těm, kdo kladli manželství na roveň panenství 138. Proti těm, kdo napadají sliby 139. O tom, že ani zásluhy, ani hříchy nejsou stejné 140. O tom, že lidské úkony jsou Bohem trestány a odměňovány 141. O odlišnosti a řádu trestů 142. O tom, že všechny tresty a všechny odměny nejsou stejné 143. O trestu, jenž náleží za smrtelný a lehký hřích s ohledem na nejvyšší cíl 144. O tom, že smrtelným hříchem je někdo navěky zbaven posledního cíle 145. O tom, že hříchy jsou trestány také zakoušením něčeho škodlivého 146. O tom, že soudcům je dovoleno ukládat tresty 147. O tom, že člověk potřebuje k dosažení blaženosti Boží pomoc 148. O tom, že za pomoci Boží milosti není člověk nucen ke ctnosti 149. O tom, že si člověk nemůže zasloužit Boží pomoc 150. O tom, že uvedená pomoc je nazývána milostí, a co je milost, způsobující omilostnění 151. O tom, že milost činící někoho Bohu milým, zapříčiňuje v nás lásku k Bohu 152. O tom, že Boží milost v nás zapříčiňuje víru 153. O tom, že Boží milost v nás zapříčiňuje naději budoucí blaženosti 154. O darech milosti dané zdarma; o čarodějnictví démonů, a v čem tkví 155. O tom, že člověk potřebuje Boží pomoc k vytrvání v dobrém 156. O tom, že ten, jenž se uchýlí hříchem od milosti, může být znovu napraven milostí 157. O tom, že člověk nemůže být osvobozen od hříchu jinak, než milostí 158. O tom, jak je člověk osvobozován od hříchu 159. O tom, že se člověku rozumně přičítá (za vinu), jestliže se neobrátí k Bohu, až bez milosti nelze 160. O tom, že člověk, existující ve hříchu, se nemůže bez milosti vyvarovat hříchu 161. O tom, že Bůh některé osvobodí od hříchu, kdežto jiné ponechává ve hříchu 162. O tom, že Bůh není nikomu příčinou hříchu 163. O Božím předurčení, zavržení a vyvolení... celý text