alex3223 diskuze

Omlouvám se, téma a tedy i otázka měla znít: "Myslíte si, že má cenu se pokusit vydat takovouto knihu?"

Za vaše odpovědi a názory vám budu moc vděčný.

Psána spíše umělecky, ovšem s podstatným příběhem.
Využívám pouze vnitřních a vnějších řečí, bez balastu typu "petr řekl:" či bez vypravěče.
Sepsání tohoto textu beru jako životní cíl, ovšem rád bych věděl, jestli jej pouze psát a nebo brát v úvahu, že by bylo možné jeho vydání a někdo by jej možná i četl :-)

Dovolím si sem dát menší ukázku hotové části, kde nejde vůbec poznat děj, pouze styl, kterým se snažím psát.

"8. Hmm, hm, hmmm, hmm, hm, hmmm, hmm, hm, zase na mne jde záchvat. Nesvačil jsem a ani neobědval. Jakmile se vrátím, musím něco pochytnout. Proč jsem u sebe nezačal nosit cukr poslední záchrany? Mám teď hlavní slovo mezi desítky tisíc potenciálních vojevůdců, stratégů, psychologů, doktorů. Musím být co nejčastěji co nejvíce vyrovnaný. *nádech kouře* U tohoto si člověk alespoň pročistí hlavu. Může být maximálně pět stupňů pod nulou, velmi neobvykle teplé počasí. Ani nefouká, pouze padají malé, roztomilé vložky sněhu. Ah, přesně při takovémto počasí jsem s ní chodil ven, sem se s ní poprvé políbil, jsem se s ní poprvé mazlil. Jemný povlak sněhu na nezatravněných polích. Zima mrazoucí, nikoliv vlezlá. Vylétávající kouř z úst tančící s šesti vložkami, které vyburcoval k pohybu do strany. Ano, přesně jako tehdy. Co s ní je teď? Žije ještě? A pokud ano, stále u těch cikánů, stále dělá cikánskou kurvu, pokračuje v zlodějině a nebo snad začala normálně pracovat? V jejím případě by byl i post uklizečky úspěch. Ne, ne, ne. Doufám, že chcípla co nejblíže datu našeho posledního setkání a její mrtvola je již prožrána červy, krtky a prorostlá houbami. Nikdy jí ani nikomu jinému neodpustím využívání mé lehkovážnosti. Vždy jsem to tvrdil-mou jedinou slabinou je mé tělo a zrůdné pochody týkající se výměny hormonů, jejich přebytečné tvorby a dalších, mysl ovlivňujících reakcích. Zbytečná činnost potřebná na úrovni nižších primátů, nikoliv u nadčlověka.

9. Doufám, že mne přijmou a budou mne poslouchat, mám přeci již dostatečný vzorek a potřebuji jej akorát vyšlechtit, na toto jsou odborníci, ovšem nesmí být rozmrzelí. Ještěže sídlí v Irsku a ne na druhé straně planety.
Monumentální stavba, věru. Nonšalantní oblečení sluhů bravůrně vystihuje podstatu tohoto místa. Někteří jej nazývají podsvětím, peklem. Tito šašci si myslí, že jsou v nebi. Reálně jsou právě v lidském pozemském sídle, nic více není pozemského, než právě věci vzešlé z těchto koutů. Co je peklo? Co je nebe? Obojí to samé, pouze kontejnerem pro lidi, bez sebemenšího důvodu, podstaty. Zde nejsou lidé proto, aby byli, zde jsou, aby něco dokázali. Idiocie a nafoukanost těchto pablbů je vedlejší. ….. Banda sobců, přesto je potřebuji. Jak rád bych jim to řekl do očí, však řeknu, pouze musí nejprve dokončit svůj životní úkol a vypracovat mi učební pomůcky. Tolik individuí, kterým je ukradena zaběhlá morálka a dělají, co chce jejich mysl. Ach, tolik potenciálu, který budeme muset zničit.
“Dobrý den, mluvil jsem telefonicky s Osminem, měl bych něco přednést radě.”
"