Alix
diskuze
Naias, to nemá chybu!
My jsme jezdili na brambory a na chmel. Byla to neskutečná dřina, ale asi taky jedny z nejkrásnějších dnů v mém životě. A ještě jsme si i vydělali pár korun! Nad tou částkou by asi naše děti dostaly záchvat smíchu, protože by za ten plat nepohnuly ani prstem, což je škoda, protože těžko poznají, jaké to bylo krásné.
Tak se mi teď vybavil film, myslím, že se to jmenuje "Klik, život na dálkové ovládání" nebo tak nějak. Hlavní hrdina prostě dostane kouzelný ovladač, kterým může zrychlit nebo vymazat věci, na které nemá zrovna čas nebo které mu vadí. Ten film je docela mrazivý a myslím, že ke skutečnosti zas tak daleko nemá. Jsem ráda, že technika a věda jdou kupředu, líbí se mi vymoženosti, které, díky vědě, mohu používat, protože mi usnadňují život. Jsou příjemné, ale neovládají mne, nejsem jejich otrokem, což se o spoustě lidí v dnešním světě říct opravdu nedá.
Jen jsem chtěla říct, že na Databázi nechodím proto, že spěchám a potřebuji tlačítko, abych ušetřila čas, ale proto, že mám čas a chuť tady být. Samozřejmě nejsem staromilec a zlepšení mne vždycky potěší! Ale když už tady jsem, čas mým pánem určitě není.
Teď jsem si vzpomněla, že mi manžel koupil papouška Agapornise. Měli jsme páreček, ale jeden uhynul, já jsem brečela, tak mi manžel oznámil, že našel náhradu. Prý je to přítulný a mazlivý papouch. Zdálo se, že ano, dokud jsme ho nedonesli domů. Dali jsme ho k opuštěnému papouškovi, ale jen na jeden den. Nový papouch starého papoucha nepustil k jídlu, napadal ho a pořád na něj ječel. Když jsem se s ním pokoušela mazlit, skoro mi urval prst, prostě, hrůza! Zkrátím to! Máme dvě klece vedle sebe, papouši na sebe vidí a mohou komunikovat. Nový papouch snesl vejce, takže je to papouška a dala jsem jí jméno Drakula.
JaneBonny, je pravda, že vždycky budou mladí tou hnací silou, která pokrok povede kupředu, aspoň doufám. Ale myslím, že takhle to Koka nemyslela. Pokud ji správně chápu, tak spíš varuje před technikou, která je stále dokonalejší a mladé lidi, aniž si to uvědomují, vzdaluje realitě. Mladí lidé často neumí komunikovat, neumí vyjádřit svůj názor "živě" a kašlou na gramatiku, ta je přece zbytečná? Jejich svět je virtuální a v tom se pohybovat umí. Co ale budou dělat v tom reálném životě, až je situace přinutí se do něj zapojit?
V souvislosti s tím, co psala moserová, jsem si připomněla, jak jsem šla venčit jednou v pátek večer své psy, bylo léto, krásný čas. Na lavičce seděly vedle sebe dva páry, kluk a holka. Všichni čtyři koukali do mobilu, všichni psali jako o život a to světlo z těch mobilů jim svítilo do obličejů, takže vypadali jako zombie. Nemluvili, jen psali. Tak jsem se sama sebe ptala, PROČ vlastně šli ven, proč se sešli? Dcera mé kamarádky mi řekla, že si mobil bere i na záchod a když jsem se jí zeptala, proč, tak řekla, že by jí něco mohlo uniknout. Na mou otázku, CO?, nějak neuměla odpovědět. Technika je úžasná věc, ale tady je něco špatně.
Minulý týden manžel přinesl domů bílou myšičku, kterou našel na chodníku, takže máme myšičku. A protože nedávno šel film Zelená míle, jmenuje se Jingle. Jingle sice osoba není, ale v tom filmu má docela důležitou roli.
Před pár lety jsme si vzali dalšího pejska z útulku a přemýšleli jsme, jaké mu dáme jméno. Manžel chvíli přemýšlel a pak řekl: Franz Josef II. Nesměle jsem kvíkla, že je to blbost, ale manžel mne uzemnil větou: "Franz Josef I už byl, náš je ten druhý!"
Přiznávám ovšem, že dnes mu říkáme Francíku.
Nightlybird - sice trošku odbočím, ale tady si snad mohu plácat... V souvislosti s tím telecím věkem chci říct, že jsem si dnes pustila TV a na nějakém programu šla Výměna manželek, ale z USA! Tak jsem zvědavě počkala, co bude. Můj první dojem byl, že svět se opravdu řítí do zkázy, protože co tam se dělo..... Můj druhý dojem byl, že my tady, v ČR, jsme se ještě přece jen úplně nezbláznili a naše děti SNAD ještě nějak ukočírujeme. Aspoň doufám!
Před lety jsem našla pejska, kterého jsem pojmenovala Bublina, podle pejska z Rychlých šípů. Pejsek se asi ztratil a neměla jsem ho dlouho, protože se zase asi "našel" a odešel, ale nadělala jsem si tím spoustu problémů, protože pod námi bydleli manželé - důchodci, kteří se jmenovali Bublíkovi a jméno pejska, když jsem na něj při venčení halekala, se jich velice dotklo. Já jsem si to uvědomila až dodatečně, což mi už nebylo moc platné.
Viktor přihodil na oheň další kousek vyplaveného dřeva.
"Já jí nerozumím," řekl. "Včera byla docela normální, dneska se chová, jako by to neměla v hlavě v pořádku."
"Tyhle čubky!" pokývl pes Gaspoda s porozuměním hlavou.
"No, tak daleko bych nezacházel," zavrtěl Viktor hlavou.
"Netýkavka!" zavrčel Gaspoda.
"Tady vidíte, co udělá inteligence s vaším sexuálním životem," prohlásil Neříkejte-mi-pan-Dupal.
"Králíci nikdy takovéhle potíže neměli. Skočím, smočím, kloboukem točím."
Pohyblivé obrázky, Terry Pratchett
Tímto mu naposledy vzdávám hold a doufám, že Smrť mu odpověděl na všechny jeho otázky.
reader.007:
Nikdy v životě se mi nestalo, abych brečela kvůli tomu, že zemřel spisovatel, kterého jsem neviděla a neznala. Ale u TP cítím ztrátu nejen života, to už tak chodí, ale hlavně jeho fantazie, kterou nikdo a nikdy nenahradí. Samozřejmě, že přijdou jiní a bude spousta knih....
Ale Terry byl jediný, výjimečný a nepřekonatelný. A proto jsem si pobrečela.....
Doufám, že Smrť byl k němu milosrdný, což byl vždycky a že TP už ví, co za tím krajopádem vlastně je....
Aha! U nás se ještě říká: Čumí jak bager na tvardom gline!
Sice to sem tak úplně nepatří, ale mne to nepříčetně rozchechtalo.
Udělala jsem určitou práci /ve své práci/ a řekla jsem spokojeně,
"Tak".
A můj spolupracovník zareagoval:
"Ona plela mák, on jí ho tam flák a dobře jí tak!"
Má nohy jako srnka. Hubené a chlupaté!