Alix
diskuze
Tak mně to ale vadí! Nemyslím nějaké ty překlepy a přežblebty. Tvrdé a měkké "i" a "y", to mne dokáže naprosto rozhodit. Třeba, jak píše Hella - enciklopedie, sbýrka... Už jsem četla na netu: Co se dá dělat, když pravda bolý?
Tak to mne bolí tak, že je mi z toho zle.
elfos - ostuda sice jsi, ale musím ti prásknout, že i nightlybird, náš bard, si Zahradu přečetl, aspoň doufám, až když jsme mu ji s HTO psychicky vnutili. Aspoň pokud si vzpomínám, abych ho neznectila? Nebo jsme mu ji vnutili s Dell?
Ne, nepřečtu, ale z různých důvodů. Odložila jsem knihy, které byly tak "intelektuálně" na výši, že jsem jim prostě nerozuměla, možná byla chyba ve mně.
Pak jsou knihy, které nedokážu dočíst z důvodů, kterým sama nerozumím. Třeba, nikdy jsem nedokázala dočíst " Na západní frontě klid ". Nevím, proč, prostě to nejde.
A pak jsou knihy, ze kterých se mi zvedl žaludek a musela jsem je odložit a ze všech sil se snažit na ně zapomenout. Už jsem tady o tom psala, je to Monarcha Absint od Natálie Kocábové a Zalknutí od Palahniuka. Z toho mi bylo tak špatně, že na to v životě nezapomenu. Nedočetla jsem. A nikdy nedočtu. A tam i úcta k autorovi šla stranou.
A ještě Viewegh - Výchova dívek v Čechách. Viewegha už nikdy.
elfos - únos Sabinek v souvislosti s křečky je naprosto úžasný! Můj dávno a dávno ztracený psíček ode mne dostal jméno Bublina. Milovníci Rychlých šípů by mohli jásat. Mí dva papouši, agapornisové, se jmenují Pixi a Dixi, což byly dvě kreslené myši, které jsme v českém dabingu přejmenovali jinak, ale nepamatuji, jak. A jednoho z mých pejsků, když jsme si ho vzali z útulku, manžel pojmenoval Franz Josef II. Když jsem ze sebe chtěla hrdě udělat znalce historie a manžela znectít neznalostí, suše podotkl, že Franz Josef I už byl, takže jeho jméno používat nemíní. No, dnes mu říkáme Pane Franc, když je hodný. Jinak mu říkáme, podle nálady, různě. Třeba, blbečku. Jemu to je fuk.
Ruw - já jsem si připadala stejně, ale pak jsem zjistila, že je to zbytečný strach a plané obavy. Napíšeš, co chceš, co se ti líbí a nikdo tady nebude na tebe koukat skrz prsty. Skrz prsty, to je krásný jazykolam, žejo? Je to přesně tak, jak nightlybird někde na začátku psal. Kdo chce, staví se tady, posedí, poklábosí a když je mu tady fajn, zase se vrátí. Tak přijď zase posedět...
elfos - velryba, to je věc, už mám knížku" Zahrada" vedle postele a před spaním si ji po pár stránkách užívám.
Nightlybird - tak nějak. Já jsem zase od J.Tomana nečetla nic jiného, než tuto knihu, ale když jsem se k ní po dlouhé době vrátila, úplně mne to vzalo. A ty verše jsem měla pořád v hlavě, tak jsem je tady musela napsat.
Jedna z mých oblíbených knih je Po nás potopa, od Josefa Tomana. Dovolte, že napíšu, co deklamuje na scéně herec a mluvčí římské chudiny za doby vlády císaře Tiberia, Fabius Scaurus. Ono mi to leccos připomíná...
První větu si malilinko upravím, zbytek už ne.
Kdo byl viník hlavní?
Viníci tu jiní jsou, vznešení a slavní,
bílí jak ti pekaři,prohnaní však více,
ne vzduch, kšefty dýchají
jejich mocné plíce.
Rody jejich Romula za otce si vedou,
kromě ždímat, hrabat, brát prachnic nedovedou...
Žerou, tloustnou, prasata,
z naší těžké dřiny, paláce maj ze zlata,
srdce plný špíny.
Pečou pro nás zákony a plesnivej chleba,
žer jen, římský občane,čeho víc ti třeba?
Když to strávit nemůžeš, blij to z plných hrdel,
kuš a líbej uctivě urozenou prdel.
Tak to jsem teď dala romantice asi na tu prdel, co?
Nightlybird - altánek i dětská básnička moc hezké. Já tedy jen v rychlosti přeji všem krásné vánoce a šťastný nový rok! A protože jsem Vodnář, nezbývá než věřit, že bude líp.
No nazdar, od Chucka Palahniuka jsem četla Zalknutí a skoro jsem se u toho pozvracela. A nedočetla.
Bača: Hodně, ale opravdu hodně, mne mrazilo u Misery, pak můžeš zkusit TO a docela strašidelná je i Christina.
Ale souhlasím s Metal Messiah, Kingovo kouzlo je i v něčem jiném.
Souhlasím s pistalkou a souhlasím s elfos. Taky jsem tu určitě napsala koment ke knize, kterou jsem nebyla schopná dočíst, ale nedala jsem jí hodnocení, protože by to opravdu bylo dementní. A taky jsem si ji určitě nedala do přečtených.
elfos: Nikdy se nenudím, ať už je to ve spojení s lidmi nebo s knihami.
Zahrada od Jiřího Trnky, ta má vždycky u mne první místo. A pak pohádky Boženy Němcové a K.J.Erbena.
Později pohádky Bratří Grimmů, ale to už jsou spíš horory.
kurcatovium: A já jsem duše smířlivá a nehádavá, takže mně se tady líbí všechno a se vším jsem spokojená.
Nightlybird - ano, Lomaxova básnička mi připadala hodně podobná te mé, ale jinak o Mihálikovi skoro nic nevím. Tu básničku si pamatuji už roky, protože se mi prostě líbí a vím, že je z knihy Antológia slovenskej l´úbostnej poézie. Knihu už samozřejmě nemám, četla jsem ji v pubertě, takže netuším, kam se poděla. Zajímavé je, že z celé antologie si pamatuji jen tu jednu jedinou básničku.
Omlouvám se, ale Lomax mi připomněl, básničku, co jsem tady už docela dávno napsala.
Na koho dievča myslíš?
Na vás.
Vie o tom mamka?
Vie.
Koĺko máš rokov?
Dvanásť.
No tak ma bozkaj!
Nie!
Prečo?
Som ešte mladá.
Nikto tu nie je.
A ak je?
Neľúbiš ma?
Nie, mám vás rada.
No tak ma bozkaj.
Nie!
Netuším ale, kdo ji napsal. Možná Vojtech Mihálik, ale fakt nevím.
pajonek: Vypadá to, že v češtině ta kniha o pádu letadla nevyšla, ale já si vzpomínám, že jsem to četla, ale ne jako knihu. Babička odebírala časopis 100+1 a tam to bylo, jsem si jistá! Jenže si vůbec nepamatuji, kdy to bylo. Pak jsem ještě našla One was left alive, je to příběh Juliane Koepcke od Tripp Jenny a Burgoyne John, ale vypadá to jen na anglickou verzi. Vyšlo to v roce 1980 a je to ono!