Alix
diskuze
encyklopedie - tiše závidím. Já jsem svého Korkorána nenávratně půjčila, protože si vůbec nemohu vzpomenout, komu.
Hrdinný kapitán Korkorán. Děj se odehrává v Indii, moc hezké...
Často přemýšlím, proč si takhle komplikujeme život nenávistí a urážkami. Já jsem pravičák, manžel levičák, mamka volí ČSSD, teta TOP 09, bratranec Okamuru a tak bych mohla pokračovat. Jsme soudržná rodina a nikdy se nestalo, že bychom s naším politickým zaměřením měli problém. Jednoduše respektujeme názory těch druhých a neřešíme to, což znamená, že když se sejdeme na grilovačce, politika je tabu a důležité je to, že jsme spolu.
smazenaryba - naprosto souhlasím. Napišme svůj názor na knihu, napišme svůj názor v diskuzi, ale nechme DK důstojnost, kterou už tolik let, a zaslouženě, má.
Nerozumím, tohle tady přece je? Nebo jsem tě špatně pochopila?
Já bych si troufla tady napsat Marťanská kronika od Ray Bradbury.
Píšu do šuplíku, ale nikdy mne nenapadlo, že bych mohla vydat knihu. Dělá mi radost, že to píšu a pokud se to někomu líbí, těší mne to.
Můj pejsek se taky dožil 13 let, ale kdyby nebyla ta rakovina, žil by. To jsou ale zbytečné řeči, stalo se, co se stalo. Sarah01, děkuji za podporu, je to tak nějak lepší, když vím, že nejsem sama v tom, co se mi stalo. Dík ...
intelektuálka - můj pejsek zemřel na rakovinu plic 25. 12. 2017 a já se s tím nedokážu smířit. Nedokážu o něm mluvit, ani se dívat na jeho fotky. Je to strašně těžké. Manžel má svého psa a já jsem zůstala tak nějak, po psí stránce, sama. Tak jsem si vzala štěně z útulku. Hledáme si zatím vztah a štěník mi pomáhá nemyslet na toho, co odešel. Ale, jak říkám, je to těžké ...
Jacck a kní - všechno, co píšete, je pravda. Taková pravda, kterou cítím i já. Nechtěla jsem vám ji brát, jen jsem chtěla říct, že TADY to nemá smysl.
Jacck - ty jsi zbytečně agresivní a mne to mrzí. Zamysli se spíš nad tím, s kým tady bojuješ? A jestli ti to vůbec stojí za to???
Hanka_Bohmova - děkuji za pochopení, je to velice milé, co jste mi napsala, olejem jsem se snažila opravdu zmírnit rozbouřené vody. Ale absolutní pravda opravdu není, nemůže být. Je vaše pravda, moje pravda, jejich pravda ... Jak můžete posoudit, která je ta pravá? Když to zjednoduším, tak vám se líbí červená, ale mně se líbí bílá. Vy máte pravdu, ale já také. Neexistuje univerzální pravda, jen tolerance a porozumění...
Pokusila jsem se jen trošku uklidnit vášnivé a neplodné debaty /28. 2. 21,53/, ale rozvášněné city se zřejmě nedají ukočírovat. Ale to, co jsem napsala, platí. Každý z diskutujících na tomto vláknu chce svého "nepřítele" zničit, zesměšnit, případně urazit. Každý má svou pravdu a bojuje za ni jako lev. Ale pravda není jen jedna. Každý máme svou pravdu, pravda je relativní, záleží na tom, z jakého úhlu se na ni díváme. A je to i o toleranci a pochopení. Rodina mého taťky byla přísně katolická, rodina mamky komunistická, a to si nedělám srandu. Obě moje babičky byly až do smrti nejlepší kamarádky a jejich smýšlení jim vůbec nevadilo, protože to prostě neřešily. Tady se řeší nenávist, urážky a ego toho, kdo se snaží ukázat - své ego!
Jdu vyvenčit své psy, už to potřebují ...
Nechci se tady s nikým přít, protože vím, že pokud někdo má nějaký názor na něco, tady ho nikdo asi nepřesvědčí, že jeho názor je mylný. V takových diskuzích jde přece jen o to, aby vyhrál ten názor, který mám já, a dokázat, že takřka nenáviděný soupeř se mýlí. Nebo ne?
Zaujaly mne gulagy, které jsou srovnávány s carským vyhnanstvím. Nemyslím, že je to srovnatelné. Nebudu psát své názory, ale nabídnu aspoň jednu knihu. "Ženy v Kremlu" od Larisy Vasiljevové. Je to novinářka a pokud si knihu přečtete, těžko ji budete obviňovat ze lží, protože v knize píše o historii, podložené buď písemnými nebo ústními informacemi pamětníků. A nejsou to pamětníci ledajací, to mi věřte!
Celkem mne šokoval popis Leninova vyhnanství na Sibiři v Šušenském, kde, nejen že za ním mohla přijet Naděžda Krupská na vlastní žádost, ale uzavřela s ním církevní sňatek a mohla si tam přivézt i svou matku i služku. Nikdo je v ničem neomezoval a nikdo se celkem o ně nestaral, pokud zůstali tam, kde měli být. Sama Naďa Krupská, ve své knize, Vzpomínky, píše, že to byla asi nejšťastnější léta jejich života.
Pochybuji o tom, že by tuto větu napsal kdokoliv, kdo se dostal do gulagu, který později stvořil Lenin a Stalin.
I v této souvislosti si myslím, že by se paní Semelová měla trošku poučit o historii...
