anna7042
diskuze
Encyklopedie: John Beecham. Tak tohle bylo fakt o fousek. Zrovna Psychiatra louskám ve čtečce, včera večer jsem byla kousek za polovinou, dnes před chvílí jsem to dotáhla. Uf!
Zatím mě prvotně napadl Quasimodo , ale u něho nebyl důvod ho nenávidět, naopak. Snad se někdo chytne a já si budu určitě říkat: bože, jak jsem si na to mohla nevzpomenout. Ale V. Hugo mě zamotal šišku, byl tady Muž, který se směje, ale u něho to nebyl tik. Nějak se fixuji na Francii, ale chtěla jsem něco obecně, tak musím tak přemýšlet. Třeba ráno bude moudřejší, nebo zas někdo znalejší. Zatím dobrou....P.S. Tahle diskuze je mě moc sympatická.
Achichouvej, to nebude snadné, snad raději to scifi!? No budu přemýšlet. Jenže k vyššímu věku vás začne nebetyčně štvát vědomí, že máte za život přečteno už tolik knih a všechno je vniveč, protože na několik srdcovek vám paměť zbytek nemilosrdně zasklí...
Jsem doma, navíc jsem noční sova a ráno bych si klidně přispala. Dokud jsem byla paní. Teď mám nad sebou pána, který mě neodbytně budí tradičně mezi šestou a sedmou ráno. Manžel dojíždí a odchází v šest, ale o tomto pánovi nemluvím. Ale možná jde o pakt proti mě, když manžel odchází, zřejmě ponoukne kocourka ať vzbudí paničku. A od jisté doby to dělá tak důkladně, že se ze mně stane asi brzy ranní skřivánek. Budu muset začít dnes a jít honem na kutě, nebo ráno bude kruté....heh.
Encyklopedie: to bylo těžké, mám kamaráda, který má celého Clarkeho, no je to přece jen úzké zaměření na daný žánr. Scifi každý nehoví, tak dej něco obecnějšího...
První mě napadl mnou oblíbený Guy de Maupassant, Ivan Bunin, Turgeněv, samozřejmě Čechov a sbírky povídek a povídání o fenoménu nazývaný kočka domácí. Ti, které jejich kočka či kocour vlastní ví, že domácí je slovo naprosto scestné... :-) .
Napadá mě http://www.databazeknih.cz/knihy/srdce-23768, a samozřejmě klasika: http://www.databazeknih.cz/knihy/tri-kamaradi-30635?c=all.
Tohle jsem koupila staršímu synovi pod stromeček, ale nejdřív jsem si ji přečetla. Je to svělá a zajímavá kniha. Takový modernější Zikmund a Hanzelka. http://www.motorkari.cz/cestovani/akce-predstavujeme/jawa-kolem-sveta-knizka-o-splnenem-snu-33104.html
Byť od nositele Nobelovky, tenhle spol. román byl čtivý a pamatuji si, že se mě líbil zajímavý vztah mezi soudcem a jeho velkou černou kočkou. http://www.databazeknih.cz/knihy/manzelstvi-soudce-timberlanea-46443.
A Selma Lagerlöfová psala také docela čtivě a zajímavě. Mladší ročníky by asi ale dnes už neoslovila. Ale Löwensköldův prsten jsem četla, přestože to byla dost silná kniha, co si vzpomínám.
No, myslela jsem, že to bude o historických románech, tedy podle názvu. Ale koukám, že se tady řeší jiné záhady, třeba první okna :-). Moje nejmilejší kniha je Anglické dějiny od André Mauroise, ke své hanbě jsem v nich daleko více jetá na úkor dějin naší země. Když ona je jejich historie tak zajímavá. Už se dopátralo, jak to bylo v Novém hvozdě s Rufusem? Byla to plánovaná vražda jeho bratrem Jindřichem nebo fakt jen nehoda?
Jsem ze starší generace, takže sem vnesu i trochu nostalgie. Několikrát jsem v životě opakovaně četla mé milované Měsíční údolí J. Londona, Hrad mistra kloboučníka a i další knihy A. Cronina, Medojedky, Něžná je noc, Poutníci a Věčná Ambra K. Winsorové...byla by toho spousta. Unavila bych vás tím, na co všechno bych si povzpomínala...
Asi všechny díly Jamese Herriota, miluji suchý anglický humor. A i dnes, od mého dětství celý věk, pořád zabírá Jirka, postrach rodiny, Jirka v ráži, prostě příběhy o něm. A povzbudivá je také Betty McDonaldová. Jen při čtení Morové rány nesmím myslet na to, že ji souchotě stejně nakonec dostaly.