anna7042
diskuze
Myslím, že by se neměla zaměňovat pravda s pouhým názorem,ať bojovným či laxním. Nevím jak vy zde ostatní, pro mne má pravda větší význam, třebaže na jejím poznání stojí na začátku názor, přesvědčení a taky shoda lidí. Pozor, i dav hlupáků má svou pravdu a od toho jsou zde normální přemýšlející lidé, aby ji potlačil. Definice pravdy
„Pravdivé je říci o něčem, co je, že to je, a o něčem, co není, že to není.“ Aristotelés
„Pravda je shoda skutečnosti s poznáním. (Veritas est adaequatio rei et intellectus.)“ Tomáš Akvinský, také stojí za zamyšlení. Dnes mě potěšila krásně kvetoucí netykavka, nahodila přehršle tmavorůžových květů....
Mylím, že Ellbereth pochopila, jak to myslím. Dám příklad: obětuji pro mne nicotnou pravdu, než se z vrhne v rozhádání s kámošem. S tím se snad setkal již každý. Ale když ten samý kamarád / teď to trochu přeženu/ se se mnou začne přít o postavu Hitlera, jak je ho potřeba, aby řešil dnešní svět, z pření se stane hádka a když uvidím, jak mu hoří oči fatalismem plus podobná řeč těla.... Kamarád nekamarád, nechám to vydýchat, ale jak se něco stane na způsob řešení světa Hitlerem, jde kámoš do kytek. Tedy obrazně řečeno, prostě pustím k vodě jakýkoliv vztah k němu. Je to instinkt, který ale důkladně několikrát poctivě prověřím, provařím atd. Prostě nebýt v těchhle případech slonem. Dnes mě potěšilo hned zrána, že můj kocourek po několika dnech cementáže nasázel do budky bobánky. I smradlavoučké nadělení je potěšením, třebaže hned zrána je to jak pecka policejním obuškem. Ale snad mám pro dnešek vybráno. Když budu předpokládat / moje oblíbené slovo, v praxi velmi užitečné.../ a vyhnu se jámám a septiků,... :-) Přeji všem zdejším filosofům krásné ráno a den.
Ellbereth: vejce nebo slepice. Tak o tom jsem dnes náhodou filozofovala ne pod mohutným dubem, ale na zahrádce za hospůdkou s kamarádem. Měl docela zajímavou teorii, zřejmě pocházela mužského ega, prý ani vejce či slepice, ale kohout. A tak jsem mu oponovala, že všechno souvisí se vším a shodli jsme se na tom, že to nebudeme řešit. Kéž by to tak fungovalo častěji mezi lidmi, neboť uzurpovat si právo na pravdu je nesmysl, když těch rádoby pravd je na světě jako máku. No nic, jen se tady zeptám, co vás dnes potěšilo? Stačí potěšení i z toho, že pod okny se nám malinko znovu rozvetl rododendron. :-)
Miluji Morriconeho, je to už klasika filmové hudby a zatím sotva překonaná. Jsem ženská a tak se mě líbí hodně skladatelka romantických filmů Rachel Portman. Čokoláda, Pýcha a předsudek, Emma, Pravidla mošťárny atd.
No právě Binysku. Sophie volila dle svých citů a svědomí, o kterém si myslela, že unese. Dál je to už o následních a důsledcích. A určitě hodně o psychice.
Já jsem v Olomouci, kam dojíždím k lékaři na Železniční polikliniku, tak před ní jsem objevila na lavičce knihu Druhá garnitura boží a byla hodně zajímavá i čtivá. Zřejmě akce Toulající se kniha. Po přečtení jsem ji zavezla do Olmika zpět a nechala ji na příhodném místě v centru města. Snad se s ní potěšil jiný čtenář/ka. Toulající se kniha je také dobrá a zajímavá webka.
Přemýšlím jakou hodnotu má tenhle test v nějaké učebně o závažném rozhodnutí, s nímž budete muset žít třeba až do své smrti. Tedy je to o vaší vlastní podstatě, kterou v první řadě zastupuje svědomí. Připusťme, že každý ho má nastavený jinak. Také je to o pohledu na věc. Když budu brát lidi na trati jako figurky na šachovnici, což znamená, že je vůbec neznám, nevím jaké mají morální hodnoty, jak jsou pro společnost užiteční a naopak. Netuším jejich vzájemné vazby či vztahy, nic z toho nevím. Jsem v časové stresu a rychle a zodpovědně musím konat. Tak příklad stojí a v podstatě je jednoduchý, co se týká vyhodnocení dané situace. Pokud bych však připustila nějaké kdyby a ale, rozhodnutí by bylo určitě jiné a mnohem složitější a zatěžující více či méně normální lidské svědomí. Tady bych uvedla Sophiinu volbu. Nikdo normální si nechce hrát na Boha a šťastný ten, kdo není k tomu okolnostmi přinucen. Jiným aspektem je společnost a sociální systém, naše osobní solventnost a jiné naše možnosti. Což je přehršle dalších jiných kdyby. A zase se musíme odrazit od vlastního svědomí, životních zkušeností a pochopení, od empatie či naopak necitelnosti a brát také v potaz faktor náhody. Každý člověk je jedinečný a každé takové rozhodnutí jedinečným bude. Rozhodnutí testovaných studentů je jako podle matematického vzorce, v nereálném prostředí anonymní učebny. Tam venku za okny je skutečný život a jeho žití bude prubířským kamenem každého z nich.
Ono je to vždycky o tom, v jaké dané době bychom měli pozici. Já za sebe bych jednoznačně brala secesi. A nesměla bych vědět, že mě čekají dvě světové.....heh.
https://www.youtube.com/watch?v=DJNzmNB48no&list=PLTtT3vD5-GEynbBE0rbeUoW4XL0ZYROrc
To ElChupanibre: Klasické scifi, které patří přesně do názvu téhle diskuze, mám ráda. Poprvé jsem se od Den Trifidů nemohla odtrhout a ten prožitek se již nikdy neopakoval. Při opakovaném čtení dané knihy je to pochopitelné. Čtenář se rád vrací pro osobitý styl pera, prostředí, je to už jiný pěkný prožitek. Ale nechat se strhout a číst napjatá do ranních hodin, to jsem už dlouho nezažila. Zrovna dnes jsem dočetla Amazonii od J.R. a docela to šlo, neurazilo mě to. Třebaže to občas byla vata.
Docela často. Jako se nám přenášejí drobnosti všedních dnů do spánku, a většinou jsou to triviality, tak i děj knihy, její osoby nebo její název se mě promítne ve snu. Osobně si své sny hodně pamatuji, mám je barevné a některé se mě i opakují. Takže jsem asi blázen. :-)
Když ovesné vločky stojí vedle čočky
špajzová stráž vypisuje bločky.
Vločky mají místo níže,
hned v regálu vedle rýže.
P.S. ...zas někdo tu špajz nezavřel.....
Medunkavera: jeden nezná všechno a tak velký dík za odkaz. Možná to vezmu jako školu pro sebe, zdali toho svého felinoterapeuta mohu ještě převychovat.
Proč si musím vybrat z podsouvaných citátů a nemohu si zvolit svůj oblíbený, nebo oblíbenou citaci z nějaké knihy. Ve spoustě z nich jsou zajímavé úvahy a postřehy, jež bych si ráda vložila do svých vlastních oblíbených. Samozřejmě s poselstvím a ve vší serióznosti a slušnosti.
Jen malý dotaz. Je tohle téma o postavách poctivě přečtených, nebo o šikovných a dobře orientovaných vyhledávačích? Pokud jde o druhou variantu, klidně středem odcházím ke knihám, které bych ještě chtěla poznat a přečíst. Respektive se vrátit k srdcovkám mnou ceněných nad poklady světa. Nerada ztrácím čas, který začínám počítat na deseti prstech. Ale samozřejmě u mladších ročníků chválím zdejší soutěživost. Kdyby v mých lepších letech existoval internet, asi bych nebyla jiná. Ale díky za to, že nebyl a já mohla investovat více času a přečíst spoustu knih, které by vám dnes už nic neříkaly. Přesto bych neměnila jedinou z nich, protože autoři měli osobitější styl a pero, ať psali o čemkoliv. Bohužel konzumní nešvar se podepsal jak v literatuře, tak logicky na čtenářích. Když v dnešních vydaných knih najdu jednu dvě perly, jsem ráda a koupím je, i když je pomalu strkám pro nedostatek místa do ledničky. Ale už dlouho se vyhýbám antikvariátům z obavy, abych si z knih nezačala stavět dům. Přeji zde všem, aby si mohli postavit dům z důkladných knihoven, když jednu vytáhnou, aby jim dům nespadl na hlavu.
Nehledá svérázný Phil Marlow svého stvořitele R. Chandlera?
Samozřejmě, Caleb Carr. Děkuji Encyklopedie, jsi laskavý. Moje postava: Jsem postarší žena, jsem sama, nemám rodinu ani přátele. Vrátila jsem se do rodného města. Ale umím italsky a snad mám i jisté pedagogické nadání a tak jsem založila večerní třídu na předmněstí pro ty, kteří mají zájem se tento jazyk naučit. Tečka. Možná jsem prozradila dost, ale je fakt normální, že všichni nečtou všechno. Držím palce!