Hraboshka diskuze

O víkendu jsem četla Setkání s Rámou a Bulgakovovy Zápisky mladého lékaře; obojí bylo úžasné. Teď se jdu pustit do Písně o Bernadettě, tak jsem zvědavá...

Eicherik: Dej pak vědět, jak se ti líbil Vandrovec. :-) Už dlouho mám v plánu si ho přečíst, ale ještě jsem se k tomu nedostala.

... Nebo když nějaká postava umře a vy teprve pak zjistíte, že byla vlastně úplně jiná, než jste si celou dobu mysleli. O tom by zase mohla vyprávět Rowlingová :-)

Já tedy skoro u všech knih čekám, že se mi budou líbit, a skoro vždycky se mi taky líbí :D Ale za poslední dobu pro mě byla překvapením Knihovna na Černohůrce - tam jsem nějaký velký zázrak nečekala a nakonec jsem byla hrozně nadšená.

No a teď si úplně neskutečně užívám Idiota, ale to překvapení není. Líbil se mi už na základce a dlouho jsem plánovala, že se k němu vrátím. Baví mě teď snad ještě víc a Myškin je určitě jedna z mých nejoblíbenějších literárních postav.

R.E.M.: Chytit se dá možná i přes 200, ale zas tak zuřivý lovec nejsem :D

Mně se líbila exkurze pivovaru v Humpolci - můžete od všeho vypít, kolik chcete, a ještě dostanete půllitr.

Taky jsem dnes byla lovit, Pokémony. Asi čtyři hodiny jsme pobíhali po parku a bylo to super. No a hned po návratu jsem dočetla Macbetha od Nesbøho, moc se mi líbil. Asi se brzy pustím do Harryho Holea...

V posledním roce jsem nejdál putovala se Sinuhetem - 14. století př. n. l.

Je super si občas poplakat u knihy... U Quo vadis jsem taky brečela dost, a to hlavně při druhém čtení - ale to bude asi tím, že mě teď celkově mnihem snáz než dřív rozbrečí každá druhá kniha, film, seriál, hra... :D

S Vinnetouem a Old Shatterhandem jsem strávila značnou část dětství. Nevím, jaké by to bylo teď, ale určitě si nějakého Maye zase někdy zkusím přečíst.

denib: Quo vadis se ti líbilo? Podle hodnocení asi ano... Já tu knihu prostě miluju :D

Mám teď rozečteného jiného Sienkiewicze, Ohněm a mečem, jenže když jsem v pondělí jela na kolej, zapomněla jsem ho u postele a celý týden jsem nemohla číst... :(

A k tématu knih z dětství - Harry Potter je láska na celý život. I když se k těm knížkám teď vracím po dost dlouhé době. A Vinnetoua bych si taky ráda znovu přečetla.

intelektuálka: Petronius z Quo vadis je asi tak první z těch realističtějších postav, které mě napadnou :D A hned pak bych se setkala s Petroniem od Loukotkové. A pak s tím skutečným, abych zjistila, jestli se podobal některému z nich...

Já bych chtěla být lučištnicí Milwou ze Zaklínače. A nejlépe v nějaké chvíli, kdy všichni z Geraltovy party seděli večer u ohně a vypravovali si zajímavé příběhy nebo se nechávali poučovat Regisem.
Taky bych se moc ráda podívala do Bradavic - takže by bylo fajn se aspoň na chvíli stát některým z tamních studentů.
A ta lady Sibyla zní také skvěle. Chovat draky a mít za muže Samuela Elánia... To vypadá jako splněný sen.
(Koukám, že tu mám samé fantasy postavy... Zajímavé. Mám i spoustu oblíbených ne-fantasy postav, ale nenapadá mě teď žádná, kterou bych se chtěla stát. Spíš bych se s nimi ráda setkala.)

... nebo na Sbohem, armádo, to si stejně chci přečíst už docela dlouho :-)

Já se tedy nejspíš nezúčastním čtení Hřbitova, někdy se do něj sice chci pustit, ale teď už to asi nestíhám. Ale na Jarmark marnosti se možná zapojím, pokud se bude číst.

Já jsem právě ráda, že je letošní výzva o něco těžší a musím knihy dohledávat. Aspoň je to konečně opravdu výzva. Protože třeba loni jsem skoro na všechny body prostě napasovala to, co bych četla tak jako tak... Ale chápu, že to někoho nebaví - já jsem prostě ten typ, který rád něco vyplňuje...
A třeba teď jsem se díky ČV dostala ke skvělé Knihovně na Černohůrce, kterou by mě jinak nejspíš ani nenapadlo číst... Takže to čtení kvůli výzvě má něco do sebe.

No takový Sherlock v podání Cumberbatche taky není úplně k zahození...

...už dlouho kupuju knihy jen v antikvariátech, do knihkupectví chodím nanejvýš okounět. Teď ale ráda tuhle tradici poruším a až vyjde, poběžím pro Macbetha od Nesbøho. Bude se mi hodit do ČV a jsem na něj opravdu moc zvědavá :-)

Asi před půl hodinou jsem dočetla Annu Kareninu, ta myslím zadání splňuje docela přesně...

Pokračovat bude někdo, kdo čte knihu, v níž si oblíbil nějakou zápornou postavu.

Staliniův pomník je jako Monopoly, akorát v době socialismu. Je to dost vtipná hra (samozřejmě zároveň i smutná...). Vyhrává ten, kdo jako první postaví pomník Stalina. Ale to trvá hrozně dlouho, takže jsme se vždycky všichni spíš snažili nahrabat co nejvíc peněz a být generálním tajemníkem nebo aspoň StBákem...
Hráli jsme to, když jsem byla malá, a docela jsem se u toho vzdělávala...

Taky ještě přeju vše nejlepší. :)
Deskovky hrajeme, hlavně když se sejdeme s širší rodinou. Kromě těch klasických, jako jso Osadníci nebo Carcassonne, mám moc ráda třeba Dominion. Ligreto je u nás taky dost populární, akorát tomu říkáme Blitz. A kdysi jsme hodně hrávali Stavíme Stalinův pomník...
Hry na PC mám taky moc ráda, i když jsem už delší dobu nic nehrála. Ale zase jsem teď po čase začala chytat Pokémony! :D

Taky si Pražský hřbitov přečtu, snad se k tomu dostanu už taky v únoru, ale nevím. Jméno růže se mi líbilo, tak jsem zvědavá.

denib: Fakt? Tak nějak bych si myslela, že Isambardův příběh tady končí... Ale takhle mě to docela láká si ten další díl brzy přečíst.