Hraboshka diskuze

denib: To tě vůbec mrzet nemusí, aspoň jsem si vygooglila něco o francouzských regionech a tak. Já to četla asi třikrát a nedávno jsem (znovu) viděla film, tak mi to bylo o to divnější :D

Je to tak!
(A doufám, že tě potěší, žes zblbla i mě a fakt jsem si myslela, že jsem si to s něčím spletla a v Paříži se Cyrano vůbec neodehrává :D)
Zadáváš :)

Nápověda:
Kdyby si hlavní postava příběhu pořídila brýle, viděla by možná všechno vzhůru nohama...

Děkuji.
Ona si myslí, že někoho miluje, ale ve skutečnosti miluje někoho jiného, který si zase myslí, že nikdy nemůže být milován, a tak je vlastně skoro rád, že ona miluje toho prvního. Ve kterém městě se tento velmi známý příběh odehrává?

Hle, čas, kdy na stvolech se chvíce v tichém vání
jak kadidelnice strou květy kol svůj pach;
parfumy se zvuky těkají v nočních mhách,
ten valčík zádumný a nyvé rozkochání!

Jak kadidelnice strou květy kol svůj pach;
viola naříká jak srdce, když se raní;
ten valčík zádumný a nyvé rozkochání!
Obloha klene se jak širý oltář v tmách.

Viola naříká jak srdce, když se raní,
to srdce citlivé, jež z věčné tmy má strach!
Obloha klene se jak širý oltář v tmách;
svou krví zalito, svou hlavu slunce sklání...

To srdce citlivé, jež z věčné tmy má strach,
na světlou minulost je plné vzpomínání!
Svou krví zalito, svou hlavu slunce sklání...
Jak zlatá monstrance se skvíš v mých vzpomínkách!

Charles Baudelaire: Harmonie večera (Květy zla)

Já bych řekla Tristan a Isolda - Cornwall?

denib: Přesně tak!
A u seriálů jsem měla někdy problém se sledováním děje Sherlocka, ale strašně se mi líbil. A docela zamotané bylo občas i Jistě, pane ministře :D

denib: To mně to občas dělá docela problémy... Občas asi mám nějaké autistické sklony :D

Taky... Se jmény mám někdy problém u ruských knih, každý má tři jména a kdo se v tom má vyznat... A pojmy, to si zas vzpomínám na Quo vadis. Tam mi ze začátku přišlo, že ke každé straně je vzadu tak půl strany vysvětlivek, takže čtení bylo nejdřív docela ubíjející. Ale naštěstí jsem vytrvala, po několika stranách se to zlomilo a tu knihu považuju za jednu z nejlepších, co se mi kdy dostaly do rukou.
A ještě víc než zapomínání mě štve, když nechápu smysl nějaké věty. Když to čtu v angličtině, tak nad tím mávnu rukou a řeknu si, že je to prostě jazykem. Ale horší je, když se mi to stane v češtině. To mi pak vrtá hlavou, jestli je to fakt divně napsané, nebo jestli prostě nejsem schopná ​to pochopit.

Moon.song: Krev elfů je první v sáze, ale před ní jsou ještě dvě povídkové knihy - Poslední přání a Meč osudu (v jiném vydání se to může jmenovat jinak, ale každopádně je to takhle chronologicky). Na ty povídky pak sága navazuje.

Moje babička má třeba ráda Loukotkovou...
Ale jak píšou přede mnou, tvé babičce se může líbit cokoliv od Stmívání po Goetha - a klidně všechno z toho. Těžko ti někdo poradí, když nevíme, co má ráda a co čte...

Mě myslím ovlivňuje i to, když čekám, že se mi kniha bude líbit. Protože když jdu něco číst, tak většinou s tím, že to bude dobré - a pak to za dobré i považuju. Kdybych o knize dopředu nevěděla vůbec nic a někdo by mi ji jen tak strčil pod nos, třeba by se mi tolik nelíbila. Ale těžko říct...

Širší kontext může být důležitý pro pochopení díla, ale nevím, zatím tohle nějak neřeším. Jo, najdu si i něco o životě a působení autora, když mě jeho kniha zaujme, ale i když zjistím, že to byl/je třeba hajzl, pořád ho můžu jako spisovatele obdivovat. A když je mi autor sympatický i jako člověk, tak tím líp.

A bývalo i hrozně na vinici
Na věky sami Černé hlavy vína
ležely sťaté lidský život byl
perenospora marná prašivina

A přece láska jako modrá skalice
ta krásná dřina k uzoufání
nás zachránila Dozrál vinohrad
pod tíhou hroznů čas se sklání

Zas konec léta Zas je blízko k vínu
a čistý vítr zpívá o podzimu
tak jako tenkrát dávno kdysi

Ať život sklání se či nesklání
dny lásky jsou jak sklepy ve stráni
lisovny s dubovými lisy

Jan Skácel: Sonet o lásce a modrém portugalu (nejoblíbenější sonet letošních maturantů)

Já zase u slovesa přemýšlela nad rodem, furt si říkám mužský, střední,... Pak mi to naštěstí došlo :D Tropy a figury jsem si přečíst chtěla, ale nakonec nějak nebyla chuť... Ale k ústní už bych se na to podívat měla, tam to nejspíš potřebovat budu :D

Jass: Ukázek tam bylo hodně, to jo... U češtiny jsem teda problém s časem neměla, zato u matiky jo. Celkově by na všechno mohli dávat delší dobu, myslím, že by to pak zvládlo mnohem víc lidí, kdybychom měli čas se nad tím pořádně zamyslet a pročíst si to.
Kytici tam vlastně mám taky :) Hodiny literatury mě moc nebavily (kromě prváku a druháku, to jsme ještě měli bezva učitelku), takže mě pak otravovalo učit se třeba i o mých oblíbených autorech. Ale na literární seminář jsem chodila taky a ten byl super, i takové národní obrození mi tam připadalo celkem zajímavé.

Jass: Autory bych tam brala; celkově tam nebylo moc literárních otázek, na ty jsem se zrovna těšila... Pobavil mě anakolut a zeugma, protože to jsme řešili ještě deset minut před testem, jestli to tam dají a že to neumíme :D Tak to tam dali, ale i s definicemi a příklady, takže pohoda. Celkově mi to přišlo o něco horší než jiné didakťáky, co jsme předtím dělali ve škole, ale pořád to bylo lehké.
Do četby jsem si taky nedala takové ty věci z české literatury 19. století, i když proti nim třeba nic nemám. Takový Máj je fajn, ale už ho mám tak spojený s povinnou četbou a školou, že k němu mám skoro odpor :D

Jass: Zdravím, spolutrpiteli! Ta matika mi přijde lepší už v tom, že je to prostě jeden test a nazdar, angličtináři mají test, slohovku, mluvení,...
My máme knih něco přes sto; napadá mě pár, co bych doplnila, ale máme tam většinu fakt dobrých, i mých oblíbených... Kámoška na jiné škole to má ale teprve parádní - ti si tam mohou přidávat knihy, co sami navrhnou, takže mají v seznamu Pratchetta, Kinga, Zaklínače,... A zas třeba mého bráchu na průmyslovce nutěj číst Nerudu a Mrštíky - nic proti, ale tím jim čtení akorát navždycky znechutěj.

Jo, státní maturita je lehká, čeština obzvlášť, ani ta matika není těžká - tam je snad jediný problém čas. Ale ono je taky na dvě věci, že stejný test píšou lidi z úplně jinak zaměřených škol... Lepší je ta část školní, tam si každý vezme to, na co je zaměřen, co ho baví, čemu se bude věnovat... A zkouší ho učitel, kterého zná.

Já byla ve škole tak nějak pořád - ale duchem teda moc ne, většinou jsem si četla pod lavicí... Povinná četba je super, máme tam dobré knihy. Vida, já vždycky myslela, že my máme maturitu jednodušší, než byla dřív... Aspoň podle toho, co slýchám od všech v rodině :D