Hun
diskuze
Hrdinové příběhu jsou většinou mladí muži a loví castory.
To je legrační, taky jsem uvažoval, že Těžkou hodinu nechám v šibenici hádat. Ale hádanku jsem chtěl dát přes porod.
Jsem si zcela jist, že hledané místo všichni znáte, byť je fiktivní, protože knihy jsou skutečně veleznámé.
Skupina hrdinů se tam zabývá převážně lovem...
biki má pravdu. Neumím si představit, že by něco bylo v abecedě později. :-) Tak nahazuj...
Děkuji, inu tak:
Hledáme výběžek vodní plochy do pevniny, kde se formují charaktery.
Pardon, pardon, tak už:
Tahle knížka bude v každé abecedně řazené knihovně úplně na konci:
Ž--
To bylo zábavné hledání. Že musí být na prvním místě podle zadání slovo "Mezi", bylo celkem jasné. Ale pak jsem se zadrhnul, dokud mi nedošlo, že poslední slovo bude "orlicí".
Inu, poctivě jsem to zkusil trefit i bez hledání citátu, ale řeknu ti, že trefit se to teda nedá. :-) Ale je to hezký popis prvorepublikového Československa, jen co je pravda. Škoda, že se ta větička nedostala do filmové verze Smrti v oblacích. :-)
Inu regionem by mohlo být Bavorsko, které navštěvuji rád a zhusta. Se současnými autory mám ale vždycky problém, protože ze zásady čtu prakticky výhradně beletrii 60 let a víc starou. Ale objevil jsem třeba Jörga Maurera. Ten má ovšem tady na DK v češtině jedinou knihu (Kraj padavých větrů), tak nevím.
Hm, Zlatí úhoři i Stařec a moře mě napadly, ale zavrhl jsem oboje. Tak doufám, že to teď nebude správně. :-)
Ano, ano, děkuji Isserley, že za mě objasnila původ výňatku. Je to opravdu Komenského Unum necessarium, v češtině vyšlo jako „Jednoho jest potřebí“. Naposledy to někdo vydal roku 1920, od té doby už skoro sto let tuto zajímavou knihu vydavatelé ignorují. Škoda, je tam spousta skvělých postřehů o lidské nátuře a praktické aplikaci křesťanství. Jinak Jan Ámos napsal tuto úvahu jen několik měsíců před svou smrtí.
xindl007 zadává dalšího autora.
Děkuji. Dokázal by někdo odhadnout, kdo je autorem následujících slov? (Omlouvám se za archaický překlad, ale modernější překlad nemám k dispozici.)
Přímo podivné je u většiny lidí smrtelných nepřirozené jakési spojení protiv: bystrosti s tupostí, zvědavosti s netečností, vůle s trpností v těchž věcech. ... Neboť obyčejně se starají o věci své. A co je ještě podivnější, starají se o malichernosti, v nichž není nic, co by vedlo ke štěstí. ... A toho je následek ten, že svět je pln lidí, kteří hledají pravdy a přece bloudí, horlivě pracují a přece nadarmo své síly obětují, po žádoucích dobrech dychtí a přece jich nedosahují, nebo, když jich dosáhnou, užíti jich nedovedou a znova zase jsou nespokojeni.