ijcro diskuze

Velmi se bojím lidí, kteří "to s námi myslí dobře a ještě do dělají zadarmo".

To už tady bylo a cpe se to sem zas... Stačí se podívat na předvolební plakáty... některých konzerv, otevřených pajcrem, po instantní lobotomii centra představivosti :)

Musím souhlasit, jen málo náctiletých si přečte něco podobného, říkají že chybí čas, ale oni nechtějí a ani nemají vůli, chuť a zaujetí. Ještě tak kdyby to bylo formou SMS...

Automatické odmítnutí ze strany nakladatele vlastně ani nic neznamená (dneska je to jen fráze, protože nemají čas se vaším dílkem zabývat, uzavřeli ediční plán a nechce se jim ho bořit, tuší, že na něm dost nevydělají a už vidí ty vícenáklady a jsou to taky jen lidé, kteří se občas nas*rou - pardon - nemají svůj den). Čím delší text, tím menší ochota ho přečíst (to je vidět i na literárních serverech, nejvíce hvězd mají nejkratší dílka) a poctivých redaktorů je per nakladatelství jako šafránu (holt mají toho moc zvlášť, když ještě bojují s psychopatickými grafomany, kteří zahrnují nakladatelství množstvím polo plagiátorských děl). Nakladatelé hledají taková nová díla (nemluvím o léty prověřených, tzv. tradičních), která mají "potenciál" oslovit co nejširší komunitu čtenářů (anebo rovnou vytvořit novou) s jediným cílem - maximalizace zisků (náklady vs. zisk, to je zaklínadlo dnešní doby). Pokud autor přinese hotové dílo, kterému netřeba korektora a další podpory, o to je zisk větší (samozřejmě, že záleží na nakladatelském domě).
Začínající autoři (mám na mysli ty, kteří mají originální nápad, příběh, přínosnou myšlenku a umí jí srozumitelně podat), nenarazí-li na kolo štěstí, vydávají své prvotiny bez nároku na honorář, ba dokonce do svého díla investují.

Před léty nebyla žádná možnost vydat si jen tak knihu; dneska, když budu mít peníze, tak si můžu vydat cokoliv, básně, román...
A budu-li mít soudnost (a ty peníze), zaplatím si redaktora, korektora nebo literárního poradce, aby se má kniha dobře četla a možná i prodávala, trefím-li se zrovna do nějaké obecké vlny zájmu.
A nejsem-li zrovna exhibicionista a nemám jméno (ale mám ty peníze), tak neuškodí investovat třeba do propagace.
Když ale peníze nemám, ale věřím si, zkusím obeslat literární soutěže... a když vyhraju, sponzor se jistě najde. Nebo rovnou nakladatele...
Taky je tu kolo štěstí, sem tam se nová tvář objeví s novým nápadem, jen to zkusit.

Od tohoto textu nemám zrovna odstup, protože je enormě čerstvý (ve své podstatě je to zhruba třetina z celkového rozsahu dílka) a napsal jsem to asi za dvanáct dní v době své nemoci. Vrazil jsem ho na web v postatě hned, jak jsem ho dopsal a o dva dny později korigoval logiku příběhu.
Vaše připomínky jsou pro mne cenné, protože na různé obskurnosti v jazyce redaktor neupozoňuje. Děkuji.

Děkuji.
Můžete se, prosím, zkusit podívat sem https://www.liter.cz/ostatniproza-scifi-840553-cist, jestli to za něco stojí :)

Rád bych se jen tak zeptal, jak správně nabídnout nakladatelstvím rukopis knihy?
Předesílám, že z finančních důvodů si nemohu dovolit vydat knihu vlastním nákladem (i když ji samozřejmě mohu v rámci nějakého blogu zveřejnit jako text rovnou, což se mi ale nechce). Za poslední čtyři roky jsem obeslal zhruba padesát nakladatelských domů, od těch největších až po ty menší. Odezva je rozporuplná, pouze sedm si vyžádalo nějaký z mých rukopisů (pominul jsem ty, které vyžadovaly hned cokoliv zaplatit). A pouze pět se vyjádřilo k neuchopitelnosti žánru (já si naopak myslím, že je uchopitelný dostatečně, odhlédnu-li od autobiografických prvků) a odmítli ho s odůvodněním, že se nehodí či nezapadá do edičního plánu nebo že už je ediční plán uzavřen. Raritou už ani není vyjmenování konkurentů v dopise s odmítnutím. Chápu, že někteří jsou zavaleni rukopisy (Brokilon, Epocha, Straky). Mrzí mě ale, že někteří odpovídají velmi dietně a někteří vůbec.
Spousta nakladatelství (Polaris, Wales, Baronet, Metafora, BB ART a jiní), které se mi jevily jako tradiční, pouze suše odpovídá, že vydávají toliko překlady bez nějaké původní tvorby.
Setkal jsem se rovněž se zajímavým úkazem, týká se to tedy především velkých nakladatelských domů, kdy moje nabídky končí v rámci grupy díky anonymní schránce vždycky u stejných lidí. Je fakt, že za posledních dvacet let spousta nakladatelství změnilo majitele a dostalo se pod křídla větších. Ovšem, v rámci Albatrosu nebo Euromedie je asi problém žánrově trefit tu správnou redakci, toho správného redaktora.
Po vyloučení všech faktorů zjišťuji, že i když napíšu každý rok jednu knížku (nejsem zrovna grafoman), nemám ji komu nabídnout. Taky nemám korektora ani kritika, což je velké, tučné minus.
Možná je to ve formě, píšu příběhy se zabudovaným prvkem sci-fi, vyprávím je rozvlekle v první osobě a jsou bez explicitních scén (co kdyby je náhodou četli i starší náctiletí, že?), ale snažím se, aby byl uvnitř zaklet nějaký nepříliš složitý příběh v současných českých reáliích (neaspiruju na román, spíš jsou to trochu delší novely). Pro pár příběhů mám společné nosné téma, jinak jsou to naznačené události, osobní příběhy reálných lidí zasazených do trochu fantaskního rámce a sesazené jako po hodu kostkou.

Co s tím?