Isserley diskuze
Ano, to je správně.
A omlouvám se za nepřesnost, knihu jsem objevila zde v rubrice Novinky a hned jsem pro ni spěchala, nevšimla jsem si, že to není první vydání překladu.
Předávám slovo.
Jako hlavní dodavatel knižních vánočních dárků pod stromeček pro celou širokou jsem včera v lijáku dovlekla domů plnou tašku knih. Pronesla se hlavně díky objemné novince (888 stran, žánr historie, literatura faktu). Autorem knihy je před pár lety zesnulý historik a "veřejný intelektuál" (dočetla jsem se na Wiki). Žádnou knihu jsem od tohoto autora nečetla, ale četla jsem a v mysli mi navždy zůstal jímavý esej, ve kterém autor popisuje příznaky své vážné nemoci, zmiňuje v něm i Kafkovu Proměnu.
Postava Thomas Glahn a jeho pes Ezop hledají norského spisovatele Knuta Hamsuna. Nalezeno podle nápovědy - bůh Pan.
Ufff.
Zlolajnému operátorovi by se chtělo říci
- - - - - -/ - / - - - e - - -
Děsivá procházka:
Tak se cesta do města na matčin svátek proměnila v cestu křížovou. Bezděčně ukázala světu manžela, jaký teď byl. Vytouźeného, vymodleného manžela...Kdysi zpupná X šla špalírem zlomyslných bližních a její oči pravily: “Jsem zdrcená. Život se mi nepodařil. Jsem potrestána za svoji chlubivost. Pamatujete, jaká jsem bývala živá a nezdolná, jak jsem bývala nezpůsobná a jak jsem uráźela váš vkus?... Teď jsem pokorná a tichá. Po svém boku vleču cosi nepodobného člověku. Zlý oheň tomu sálá z očí, skřehotá to, poskakuje, je to však ztracené a nekonečně ubohé. Také já jsem ubohá a ztracená.”
Ale ne, je to opravdu dost známá kniha.
Velká nápověda by byla, kdybych popsala jednu nešťastnou procházku manželů po hledaném podhorském městečku.
Dobrá, nejdřív zkusím malou nápovědu.
Takhle probíhala svatební noc:
“X, novopečená manželka, již bylo sotva možno po právu nazvat ženou, se s těžkými povzdechy pokoušela o spánek, který nepřicházel. Nemohla ovšem tušit, že muž po jejím boku zachovává nehybnou tvář jen s největším sebezapřením a že se mu koutky úst potají škubou zlomyslným a vítězným smíchem. Aspoň ještě tentokrát jí byla ponechána jakási iluze.”
A ještě víme, že vytvořil dílo, které všichni známe, ale už se běžně neví, že jeho autorem je on. Tedy něco “zlidovělého”.
Asi to bude chtít ještě nápovědu, napadá mě Ján Kollár, ale ten odpovídá jen titulem nejznámějšího díla, jinak ničím.