Isserley komentáře u knih

Opus magnum skvělého českého spisovatele. Díky autobiografickým prvkům velmi živý obraz československé společnosti od války až do sedmdesátých let minulého století. Zejména brilantně vykreslená atmosféra tzv. normalizace může pomoci v bádání mladým historikům či osvěžit paměť těm, kdo si toto období idealizují nebo se jim po něm dokonce stýská.

6 11.10.2020

Na přebalu knihy jsem se o dočetla, že každý z autorčiných románů vznikal dlouhá léta. Přemýšlím, jestli právě toto není příčinou problému, který s romány Tajná historie a Stehlík mám. V obou knihách jsou části, které mě naprosto nadchly, ale také desítky až stovky stránek nudných a zbytečných.
V Tajné historii je to tak půl na půl. V první polovině brilantně rozehraný příběh skupiny studentů řečtiny, kteří si hrají s Psýché... V druhé polovině se příběh i jednotlivé postavy jaksi “rozpijí”, a to přeneseně i doslova. Nekonečné popisy toho, co a kolik si nalili, kolik toho vykouřili, případně jaké pilulky si vzali, jsou nepochopitelné, jsou k uzoufání (dokonce mě napadlo, jestli to není product placement). Tolik bych si přála vědět, jak jednotlivé postavy svůj příběh prožívají, proč jednají tak, jak jednají, co si o tom všem myslí. Jenže ne, nic, tři sta stránek a nic. Možná si to má čtenář sám domyslet, ale mně se to nepodařilo, asi jsem si měla taky něco nalít či zobnout...

11 10.09.2020

Souhlasím s recenzenty a autory komentářů v tom, že postavy jsou podány ponékud schematicky a černobíle. Souhlasím i s kritikou jisté nelogičnosti v ukotvení příběhu v čase. Přesto mě kniha hluboce oslovila a ze tří knih, které jsem od autorky četla (Dědina, Chirurg, Vrány), mě zaujala daleko nejvíc. Při uvažování o důvodech si dovolím vypomoci citátem z knihy Thomase Moora Temné noci duše: “Když se necháte pohltit fiktivním příběhem, jste to vy, kdo v něm prožívá své emoce a koho o něm napadají myšlenky. Přemýšlíte o příběhu ve vztahu k sobě.” Jsem neskromně přesvědčená, že toto by se mi u špatné knihy nestalo, na to jsem příliš pokročilý čtenář.
Na téhle knize zkrátka něco je, dávám plný počet hvězdiček a dopručuji k přečtení.

35 17.02.2020

Nádherná kniha. Velkou roli v příběhu hraje místo, kde se odehrává. To mě přimělo se prostřednictvím Google Earth hodiny po těch místech toulat a přehrávat si příběh znovu a znovu. Nezapomenutelný čtenářský zážitek.

11 06.09.2019

Třetí kniha autorky je pro mě zklamáním. Těžké téma samo nevytvoří dobrou literaturu, musí tam být něco víc. V této knize jsem to nenašla. Vývoj hlavní postavy nemá žádnou logiku - z nejasných pohnutek minulost nejdřív řeší, pak neřeší, na závěr zase řeší. Podobně jako v knize Osamělost prvočísel jsem spíše než k hrdince cítila sympatii k jejímu partnerovi, říkala jsem si, jak ten k tomu přijde. A to i přesto, že vedlejší postavy stejně jako postava partnera jsou schematické, většinou vysloveně divné (záměr?). Nemůžu ani přidat hvězdičku za snahu, jako jsem to udělala u prvotiny Anežka. Je to už třetí kniha a Houbařka byla výborná. Snad příště.

15 19.05.2019

Místo komentáře cituji z doslovu překladatelky Jany Zoubkové:
“Olga je román o neprivilegované, ale silné ženě, která zůstává svá i ve víru takových událostí, jaké poznamenaly německou historii v posledním století. A miluje člověka, jehož názory a životní směřování jsou jí bytostně cizí. Takových žen jsou statisíce a velcí spisovatelé dokážou jejich osudy přetavit v literaturu.”
Hodnotná a poutavá kniha, zajímavá nejen obsahem, ale i formou, každá ze tří částí je jiná.
Velmi doporučuji od stejného autora i knihu povídek Letní lži. Na Předčítače se teprve chystám a těším.

8 09.05.2019

Vcelku zábavná a ničím výjimečná sbírka humoristických povídek.

1 07.05.2019

Knihu jsem si musela přečíst dvakrát. Poprvé jsem ji četla jako příběh. Miluji Ishigurovu metodu "nespolehlivého vypravěče", v téhle knize však byla vypravěčka nespolehlivá až moc, po přečtení knihy jsem byla rozmrzelá, že nevím, co se vlastně stalo a komu. Při druhém čtení jsem na to tedy šla jinak. Nechala jsem se unášet nespolehlivými, vybledlými, útržkovitými vzpomínkami Ecuko, teprve tak jsem si vychutnala autorův skvělý styl a snovou atmosféru knihy.

14 07.05.2019

Krásná kniha. Jímavý a bolestný příběh, ve kterém však nechybí naděje. Zajímavé informace o každodenním životě v Nigérii. Také oceňuji pěknou nepodbízivou obálku. Velmi doporučuji.

4 06.05.2019

Právě jsem dopsala komentář ke knižnímu škváru, na který jsem se nechala nalákat anotací začínající slovy "Temný psychologický thriller...".
Dávám si tímto závazek, že napříště nebudu číst anotace a nenechám se zmást vysokým hodnocením knihy, nýbrž se nechám nalákat komentáři mých oblíbených uživatelů DK. To jsem udělala i u této knihy - a neprohloupila jsem.
Zázrak je vynikající temný psychologický thriller, kniha má tísnivou atmosféru, je tam napětí a překvapivé rozuzlení, je tam temno (v tomto případě spíš tmářství), je tam brilantní psychologie postav, postavy ožívají, procházejí vývojem a některé se zachovají jinak, než by čtenář očekával. Pro mě zatím kniha roku.

8 29.04.2019

Je mi líto, že snižuji vysoké hodnocení knihy, anotace mě měla odradit, temný psychologický thriller, to nevěstí nic dobrého.
Zpočátku to celkem šlo, ale prostředek knihy se nesnesitelně táhnul, vytrvala jsem jedině díky tomu, že mě zajímalo děsivé manželovo tajemství zjevené úplně na konci. Asi takhle: kniha Manželovo tajemství, kde se manželovo tajemství dozvíme v první půlce knihy, což dost čtenářů kritizuje, je nekonečně napínavější. A hlavně mnohem lépe napsaná.

3 29.04.2019

Liane Moriarty zkrátka umí. V mém případě připoutat čtenáře do sesle a nepustit, dokud nedočte poslední stránku. Hlavní hrdinka před námi přímo ožívá, takový typ ženy a matky známe už ze Sedmilhářek a jistě máme nebo jsme měli mezi matkami spolužáků svých dětí takovou “turbomyš”. Její příběh zaujme. I ostatní postavy příběhu jsou dobře podané a atmosféra komunity kolem církevní školy je velmi výstižná. Připomíná mi to knihu moji oblíbenou knihu Prázdné místo od Joanne Rowlingové.

6 09.04.2019

Kdo si oblíbil Sex ve městě, tomu se tahle knížka bude líbit. Připomenete si, že i bohatí, krásní a úspěšní lidé mají trable s láskou a rádi si o tom povídají. A mihne se tam pan Božský a pije se tam Cosmopolitan. Příjemné čtení na dovolenou.

09.04.2019

Souhlasím téměř ve všem předešlými komentáři: kniha je to neučesaná, bez pointy, opakující se zprávy z médií a popisy snů jsou únavné až iritující. Přesto, něco na té knize je, i na té ženské, je taková skvěle ujetá. Bavila mě od začátku do konce, devítka, skoro desítka. A nejdou mi z hlavy její představy: lidé na ulici jako hologramy, lidský život jako počítačova hra s nevyhnutelnými uzly nebo jako galerie, kterou jenom procházíme... Pěkné čtení to bylo.

9 03.04.2019

Souhlasím s výše (nebo spíš níže) uvedeným komentářem soukrome, že některé povídky ze sbírky jdou až na hranici snesitelnosti. Ale právě tahle autentičnost a “člověčina” a také zvláštní poetika z nich pro mě dělá malé perly.
Pro mě jako milovníka žánru povídky letos po Sherwoodu Andersonovi už druhá velká literární lahůdka, doporučuji, i když ne vše je lehce stravitelné.

8 25.03.2019

Zklamání, nedočteno. Autorka mě nedokázala přesvědčit, že ji přátelství se starou ženou skutečně vnitřně obohatilo. Nechci Leah křivdit, ale na mě kniha působila jako dosti laciná hra na city.
Koho zajímá téma stáří či pečovatelství, doporučuji autentickou a cituplnou knihu Čeho před smrtí nejvíce litujeme, autorka Bronnie Ware.

25.03.2019

Výborná knížka, čtivá, vtipná a poučná.
Nestačila jsem podtrhávat. Ne úplně se vším souhlasím, ale leckde jsem se našla a zastyděla se a slíbila si, že budu snažit při zacházení s penězi být víc při smyslech.

1 14.03.2019

Vynikající povídky skvělého autora, vtipné, ironické, sarkastické, a přesto dojemné a citlivé. Připomínají mi Kunderovy Směšné lásky nebo Knihu smíchu a zapomnění. Hrdina povídky Pipeta je vlastně Apostolek z povídky Já, truchlivý bůh (snad to není spoiler).
Výborně čtení.

4 28.02.2019

To bylo ale hodně ostré počtení! Čtenář se zmítá mezi různými pocity, chtěl by hlavní hrdinku litovat, protože je jasné, že je produktem všivé doby, ale nejde mu to, protože se paní chová opravdu ohavně. Na konci knihy svitne pro mladou generaci naděje, ale je otázka, jak to všechno bude dál...
Výborná kniha, doporučuji, ne však pro citlivé poživače romancí.

3 26.02.2019

S každou knihou Sándora Máraie je to stejné: na první stránce se do ní čtenář ponoří jako do hluboké vody a na poslední stránce je ráno, svíce dohořely, všechno je ne svém místě, a přece se něco změnilo.
Takových spisovatelů a takových knih je málo, které tohle dokáží, doporučuji to zkusit.

9 20.02.2019