Rekonstrukce přehled
Viktorie Hanišová
Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Rekonstrukce. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (419)
Viktorie Hanišová píše surové příběhy lidí, které trauma z dětství nepřestává pronásledovat ani v dospělosti. Nesnaží se v ději vymýšlet velkolepé zvraty a dodává spíše každodenní život. Tímto stylem dokáže zasáhnout početnou skupinu čtenářů. Když jsem Rekonstrukci začínala číst, vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Autorka však nedokáže nikdy zklamat, ačkoli Houbařku jsem si oblíbila více. Rekonstrukce udržovala napětí po celou dobu, dokud jsem nedočetla a pochopila, že mě kniha vlastně zanechala s prázdným talířem, ale i mnoha myšlenkami o tom, jak nás okamžiky z minulosti dokážou pronásledovat celý život. Autorčiny postavy jsou nadmíru obyčejné a to dokáže vyvolat v příběhu krutou či smutnou realitu. Čtenáři lapající pouze po dechberoucím ději, dle mého názoru, z jejích knih nikdy nedokážou vytěžit tu pravou podstatu.
,,Matka se nedívá ani na svého údajného milence, ani z okna ven. V mdlém, mihotavém světle vidím, že se její ledové bleděmodré oči dívají přímo do těch mých.
,,Paměť nefunguje jako statické úložiště. Není to žádný hard disk, ale dynamická a také značně nespolehlivá záležitost. Paměť se mění spolu s tím, jak a co zažíváme."
Pod zavřenými víčky, jak plamen svíčky
blikají vzpomínky .
V rekonstrukci paměti, ztracená vzápětí ,
o pravdě nemá však ponětí...
V tomto příběhu jsem se v bludném kruhu úvah ztratila i já sama.
Schizofrenie, deprese kam se podíváš.Ke konci napětí, zda se záhada vyřeší.
Konec příběhu nejasný.
Co nám tím chtěla autorka říci?
Možná ani ona sama nevěděla.
P.S.: Není nic těžšího než vyjádřit významnou myšlenku tak, aby jí každý rozuměl.“ — Arthur Schopenhauer
Audiokniha: čte Marie Štípková odměřeně, s patosem smutku,
Související novinky (2)
50 nejčtenějších knih minulého roku (2019)
27.02.2020
Knižní novinky (18. týden)
28.04.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Rekonstrukce v seznamech
v Právě čtených | 17x |
v Přečtených | 2 313x |
ve Čtenářské výzvě | 488x |
v Doporučených | 52x |
v Knihotéce | 389x |
v Chystám se číst | 565x |
v Chci si koupit | 107x |
v dalších seznamech | 10x |
Štítky knihy
sebevražda rodinné vztahy psychologické romány posedlost psychická traumata rodinná tajemství vyrovnání se s minulostí ztráta blízkých
Autorovy další knížky
2018 | Houbařka |
2015 | Anežka |
2019 | Rekonstrukce |
2020 | Dlouhá trať |
2022 | Neděle odpoledne |
Moje první kniha od této autorky. Četlo se to dobře, líbil se mi námět v tom smyslu, že o ničem takovém jsem asi zatím knihu nečetla. Ke knize jsem se ráda vracela, byla jsem zvědavá, jak to dopadne. Konec byl do jisté míry zklamání, ale tak nějak jsem to v tomto duchu čekala.
Za mě čtyři hvězdy a těším se na další autorčiny knihy.