Noc před rozvodem
Sándor Márai
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16451/noc-pred-rozvodem-16451.jpg
4
50
50
Patrně nejúspěšnější z románů maďarského spisovatele (nar. 1900 v Košicích), proslaveného u nás zejména prózami Judita a Svíce dohořívají. Příběh někdejších spolužáků z gymnázia, z nichž jeden má jako soudce vést rozvodové řízení přítele-lékaře, se odehrává v Budíně těsně před vstupem Maďarska do druhé světové války.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , Národní divadlo (Praha)Originální název:
Válás Budán, 1935
více info...
Přidat komentář
Krásný ponor do autorova nitra prostřednictvím hlavních postav, vzdělaného soudce a lékaře v předválečném Maďarsku. První kniha tohoto autora, kterou jsem četla a milé překvapení.
Rád čítaš knihy, ktoré doslova rozpitvávajú postavy? Rozpitvanie pocitov z detstva až po krízu stredného veku... Potom ide o knihu pre teba! Pre mňa osobne čítanie tohto príbehu prišlo v nesprávnom čitateľskom čase :-( Dlho som sa prehrýzala príbehom, pritom ide o útlu knižku...
No zaujímavé čítanie. Aj keď kniha nie je hrubá, mám dojem, že som ju čítala dlhšie ako by som mala. Ale inak sa nedalo. Vcítiť sa do myslenia sudcu, ako spomína na ženu, ktorú mal rozvádzať. To bola asi tá pomalšia časť....a potom rozhovor s lekárom, jeho myslenie. ...
„Manželství bývá nahlíženo jako pouhá forma citového uspokojení, které lze vytvořit jakkoliv a uzpůsobit podle sensibility každého,“ povzdechl si před časem v jedné své exhortaci papež František a přestože jsou jeho slova určená do jiné doby, Kristóf by zřejmě souhlasil, že vystihují i situaci v meziválečném Maďarsku. Kristóf ale rozhodně není nějaký zapšklý maloměšťák, tupě nenávidějící všechno nové, čemu nerozumí – je spíš melancholický než rozzlobený a zřejmě i smířený s nevyhnutelným nástupem nových poměrů. Ale sám se světu přizpůsobovat nechce, sám chce stát na pozicích svých předků – proto pro něj manželství není „milostný sentiment“, ale závazek a společenská odpovědnost. Je mi to docela sympatické, vždyť věrnost je i dnes nedostatkové zboží, ale soustředit se na povinnost na úkor lásky, myslet si, že musím volit mezi povinností a láskou, to nutně musí jednou vyústit v krizi. Ve dne to ještě jde potlačit, ale pak přijde noc...
Imre není opakem Kristófa, je spíš jakousi jeho druhou stranou stejné mince (dvě postavy spojené jako objekt a stín, píše InaPražáková, to je myslím výstižné), střet jejich postojů je vrcholem románu a zároveň místem, kde Márai nejvíc uplatňuje svůj talent; moc se mi líbilo, jak jsou oba pánové zobrazeni živě a věrohodně, že nevypadají jen jako figury, které odříkávají spisovatelovi teze a myšlenky.
Celkově na mě udělala kniha (moje první autorova) velký dojem právě tím, jak pečlivě a precizně je napsána, jak se Márai poctivě věnuje každému detailu z vnitřního i vnějšího světa svých postav (miniportréty obou Kristófových sourozenců jsou prostě úžasné), připomněl mi tím knihy Stefana Zweiga a nalákal mě k dalšímu objevování jeho tvorby.
Vynikajúca knižka, podobne ladená ako Sviece dohárajú. Tiež sa odohráva počas jedného dňa a noci, dej podobne graduje, pričom sa postupne dozvedáme všetko podstatné o hlavných protagonistoch, najmä o ich vnútornom prežívaní. Kým u Sudcu je dôraz kladený skôr na jeho vedomé pohnútky a podvedomie sa prejavuje iba v somatickych náznakoch, naopak Lekár to v druhej časti riadne roztočí z podvedomej strany. Sudca reprezentuje tradície a vôľové ovládanie pudov, kdežto Lekár je úplne v područí svojich vášní. Veď aj prichádza na scénu až v noci... Na to, aká je knižka útla, je mimoriadne obsahovo aj myšlienkovo hutná. Popri všetkej tej hlbokej psychologickej analýze postáv pred nami ožíva predvojnová Budapešť a spôsob života jednej spoločenskej vrstvy. Marai mal obrovský talent málo slovami vystihnúť podstatu a vdýchnuť život svojim postavám aj prostrediu, v ktorom sa pohybujú. Pozoruhodné čítanie.
Absolútne fantastické vykreslenie psychológie postáv, ich premýšľania, motivácie, pohnútok, snáh. Kniha je akoby rozdelené na pomyselné 2 časti- prvá časť vykresľuje prežívanie vnútorného sveta sudca a začína jeho popoludním v kancelárii a končí rovnakým dňom večer po nejakej rodinnej návšteve. Nedozvedáme sa do detailov, jeho vonkajší život, skôr jeho vnútorné rozjímanie, postoje, názory a celý jeho životný príbeh vrátane rodinnej anamnézy. Druhá časť príbehu nastáva pri návrate z rodinnej návštevy, kde ho doma očakáva iná neočakávaná návšteva, ktorá dej poháňa dopredu a celkový ráz knihy naberie iný dynamickejší ráz. Pri druhej časti nečakajte veľa postáv, celá kniha a odohráva v komornej atmosfére, avšak druhá časť je o dialógu medzi dvomi postavami.
Kniha sa odohráva cca v roku 1935/1936- krásne tam badať známky prichádzajúcich obáv ohľadom vojny.
Vedle titulu Svíce dohořívají představuje tato novela mistrnou ukázku psychologické kresby hlavních postav, jejich vnitřní prožívání, skryté pohnutky, sny, tužby. Autor velmi autenticky evokuje maďarskou společnost před druhou světovou válkou, zřetelná je též nostalgie po dobách minulých. V postavě soudce můžeme pozorovat typického představitele klasické měšťanské epochy s její hodnotovou orientací, která se však pozvolna vytrácí..
Román o lásce, žárlivosti i vzájemné důvěře. O hledání ideálu ve vztahu, o splynutí těl i duší a ještě něčeho dalšího, vyššího, o absolutním prolnutí osobností.
Kam až lze zajít v prahnutí po vzájemné oddanosti? Nakolik jsou světy dvou blízkých lidí totožné? Kde končí území jednoho a začíná území druhého?
Těžko očekávat, že se najdou na světě dvě bytosti, které by se na odpovědích na tyto otázky absolutně shodli. Pokud však se odpovědi liší příliš, a navíc chybí tolerance a snaha o pochopení toho druhého, je zaděláno na problém.
Tento komorní příběh několika postav se odehrává na pozadí předválečné Budapešti.
Svět se nachází na prahu velkých dějinných zlomů, které už jsou cítit ve vzduchu. Vnímavější jedinci pozorují úpadek morálky, nervozitu a těkavost ve společnosti, odklon od tradičních hodnot.
Ve společnosti lze pozorovat příklon k extremizmu a nacionalismu.
Působivě napsaná kniha se zvratem v druhé polovině a s nečekaným závěrem.
PS: nenechte se zmást obálkou, která může vyvolávat dojem, že je uvnitř ukryt "skvost" poněkud lehčího žánru.
Dvě části s různou dynamikou, dvě postavy spojené jako objekt a stín. První část je pomalá, hluboká, podrobně vykresluje Maďarsko a jeho střední třídu těsně před 2. světovou válkou. Mizející staré časy reprezentuje konzervativní soudce, který přestává rozumět své době, zrychlené, nervózní, v níž se uvolňují tradice a jistoty, i lidem, kteří se natolik odcizují realitě, že je nelze prohlédnout, porozumět jim. Druhá část je dramatičtější a roztříštěnější, na scénu vstupuje druhá postava - lékař je právě takový moderní, ctižádostivý, nervózní člověk, ale zabývá se týmiž myšlenkami jako soudce. Vzájemně se doplňují i si odporují, na nich se ukazuje dvojí fatalismus.
Pro mě byla vůbec kniha především o fatalismu, jednou ve formě křesťanské pokory a absolutní úcty k tradici, podruhé jako snaha pseudovědecky si odůvodnit vlastní neštěstí, neschopnost nebo neochotu bojovat s nepříjemnými skutečnostmi. Ale nejen o tom, Noc před rozvodem je klasický psychologický román s mnoha tématy a leckteré postřehy mají nadčasovou platnost.
Zajímavá návaznost: Nedávno jsem četla daseinsanalytickou studii psychiatra Binswangera o jedné jeho pacientce (viz J. Vacek: Velké psychiatrické případy). Argumentace obou lékařů se značně podobá až do samého konce, přitom Binswanger svou práci vydal až ve 40. letech. Tím spíš mi přijde Márai v duchu doby realistický, bez ohledu na to, že mohl vycházet z Heideggera a jiných zdrojů daseinsanalýzy.
Sándor Márai mne zpočátku ukolébal poklidným rozjímáním soudce Krystofa, než v půli knihy a dlouhé soudcovy noci do hry vstoupil druhý aktér a příběh nabral nečekaný obrat a spád, který mi nedovolil knihu odložit.
Bylo by však škoda se soustředit jen na napínavé drama dějové linky, kniha toho nabízí mnohem více. Obraz života tehdejších společenských elit jako zde soudci a lékaři, v Maďarsku těsně před válkou. A především spoustu úvah - o rolích těchto (pomáhajících) profesí, očekáváních na ně kladených a možnostech je naplnit, o tradicích v proměnách času ... o manželství, jeho vnitřním propojení i tajemstvích, které v něm brání, otázky nad tradicí hlásanou posvátností i nerozdělitelností tohoto spojení...
Na vcelku krátký rozsah hodně "nabitá" kniha.
S každou knihou Sándora Máraie je to stejné: na první stránce se do ní čtenář ponoří jako do hluboké vody a na poslední stránce je ráno, svíce dohořely, všechno je ne svém místě, a přece se něco změnilo.
Takových spisovatelů a takových knih je málo, které tohle dokáží, doporučuji to zkusit.
Než postava pořádně otevře pusu, dozvíme se o jejím životě první poslední, ale to není zdaleka všechno; ta až děsivá následná upřímnost, sebezpytování a rozhlodávání vlastních rozhodnutí vede k zamyšlení, jestli je potřeba pořádně sledovat "znamení" a nechat se vést čistým instinktem nebo řádně všecho uvážit a plynout s proudem. Možná jen stačí potom svou cestu nezpochybňovat...ale ani to nám nezaručí, že nás to jednou nedoběhne a nesmete:). Čtení rozhodně v člověku nezanechá klid... a to je dobře.
Knihu jsem si tématicky naplánovala vzít sebou na krátkou dovolenou do maďarských termálů.Asi jsem pro tento případ nezvolila nejšťastněji, je to příliš náročná četba, těžké téma pro četbu na dovolenou, Svíce mě zasáhly víc.
Tenhle příběh mi přišel jako sociologická studie tehdejší střední třídy. Je pro pozorné čtení,je tam spousta postřehů. Po dlouhé době zase jiné prostředí a k zamyšlení. Určitě přečtu i další knihy tohoto autora.
Skvělá kniha, téma hodné pozornosti... čemu má být člověk v životě věrný? Co nesmí být ignorováno - a co je "nedorozumění"? Z čeho budeme souzeni?
Vše je naprosto dokonalé, přesně tak jak to má být a společnost žádá. Pro hrdinu však jen ta jediná noc odhalí celou tíhu. Strhující kniha, každá věta se čtenáře dotkne, musí být pozorný, po přečtení se vše vrátí jako bumerang. Prostě je to Márai - ohlodat nitro až na kost a přitom s takovou lehkostí.
Mám rád takovýhle typ knih. Přinutí člověka uvažovat nad detaily, nad úmyslem autora, nad autorem.
Četla jsem ve slovenštině pod názvem Rozvod v Budíně, Kniha má stejně postavenou kompozici jako Svíce. V první části se dovídáme dopodrobna vše o životě soudce, dokonce i malé, nenápadné zmínky o tom, co bude hrát velkou roli v části druhé. (Po přečtení jsem se k tomu znovu vrátila, abych se ujistila, že si autor se čtenáři, tak jak je pro něj typické, hraje jako kočka s myší.) A pak opět přijde ten monolog, ve kterém jste ohromeni zvratem, donuceni listovat zpět, ptát se, kolik je schopen člověk přiznat sám sobě. A hlavně - jsou si dva lidé předsouzeni? A když to ví jeden, proč to neví ten druhý???
A co to pořád Márai má s tím klučičím přátelstvím (:-)).
Tohoto autora mám stále raději, výborný vypravěč, skvěle vykreslená psychologie postav.
Štítky knihy
maďarská literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Svíce dohořívají |
| 2003 | Zpověď |
| 2005 |  Judita |
| 2006 | Noc před rozvodem |
| 2004 | Země, země...! |
Skvělé čtení, po této knize mám akutní potřebu přečíst všechno co Sándor Márai napsal :-)