Z první ruky
Jeffrey Eugenides
Sbírka povídek nositele Pulitzerovy ceny. Jeffreyho Eugenidese známe z jeho románové tvorby jako bystrého pozorovatele, který poutavě popisuje problémy provázející dospívání, hledání sexuální identity, snahu o sebepoznání, vztahy v rodině i to, co dnes znamená být Američanem. Jinak tomu není ani v jeho povídkách. I zde se setkáme s postavami zmítanými soukromými či kolektivními krizemi, od reprodukčního třeštění až po ironické, ale přesto dojemné líčení cesty jednoho mladíka za osvícením. Seznámíme se s neúspěšným básníkem, který v čase bubliny na trhu s nemovitostmi závistivě pokukuje po majetnějších spoluobčanech a nakonec se dopustí zpronevěry, nebo s klavichordistou, jehož umělecké sny se zbortí pod tíhou rodinných závazků. Působivé příběhy zachycené krásným, elegantně plynoucím jazykem dokazují, že Eugenides je nejen mistrným romanopiscem, ale i povídkářem.... celý text
Přidat komentář
Autorův zdánlivě lehký a snadný styl psaní je téměř dokonalý (zřejmě výsledek studia oboru tvůrčí psaní na univerzitě). Stejně jako ve svých větších dílech se ani v povídkách nevěnuje „drobnostem“, ale pouští se do závažných témat – stáří a samota, duchovní růst i s jeho slepými uličkami, snaha o dítě ve vyšším věku, život v dluzích, rozchody a rozvody … A dělá to velmi otevřeně, bez příkras a servítků, snad někdy na můj vkus až příliš naturalisticky (ale to je tak jediná výtka z mé strany).
Knihu jsem koupila ve výprodeji, nečekala jsem žádný zázrak. Ale povídky mě bavily, i když občas byly lehce předvídatelné.
Moje top povídky: Pipeta, Hledání viníka, Z první ruky.
(SPOILER)
!!! SPOILERy !!!
Z Dobrovského , ve výprodeji...a zase jsem šáhla vedle..respektive, úplně marné to nebylo. Ale ani wau..prostě takové..nijaké...
Povídky mě vůbec nezaujaly...Hned první, o dvou kamarádkách, z nichž jedna bojuje s demencí a ztrátou soběstačnosti - to mám v práci dnes a denně. A jsou ty příběhy kolikrát hlubší...
Další - o mladém pseudointelektuálovi, zmírajícím na následky progrese vlastní blbosti při průjmu kdesi v Ázii - věřím, že takoví fakt jsou...a opraavdu s nimi nesymatizuji...
Pobavila Pipeta, akorát mám pocit, že pointa příběhu je taky taková ohraná, fungující mezi lidmi už po staletí...(a trochu jsem ve skrytu duše nechápala konání hrdiny, svěřit své dítě osobě, která už mu jedno odrovnala - lepší něco, než nic ???)
další už moc nezaujaly, snad až na poslední - "Z první ruky" - po které je nazvaná celá sbírka...vhlédnutí do tradiční indické komunity a jejich zvyků...a jejich uvedení do praxe indkou zmlsanou americkou společností - křivé obvinění ..no ale, každý je svého těstí strůjcem...
Povídky nebyly špatné. Ale chybělo mi tam něco hlubšího, co by mě potěšilo, zaujalo, tak nějak oslovilo a zasáhlo....
Jak to půjde, pošlu dál...
Většina povídek se mi líbila, mým favoritem je ale poslední z nich - Z první ruky.
Autor zasadil své příběhy do různých , místy exotických prostředí, protagonisté pochází také z různých sociálních vrstev. Všem povídkám je však společná jejich propracovanost, svědčící o schopnosti autora načrtnout zajímavý příběh a přimět čtenáře o něm přemýšlet.
Za mě tato knížka tedy ne-e. Přečetla jsem první dvě povídky a i to mi dalo zabrat. Bohužel neoslovily.
Deset povídek zhruba z let 1988-2017, ani jedna povzbudivá, z některých je až nepříjemně po těle (u těch, kde má čtenář dojem, že autorovi jde jen o to jedno, jakkoli je to zabaleno "vědecky"). Ale nenechala jsem se odradit, poctivě jsem všechny přečetla a musím uznat, že autorův styl je opravdu dobrý, obsah okořeňuje tu nějakým mírně humorným vhledem, nebo podrobnější až odbornou informací. A své hrdiny prostě "dobře zná": jsou jako každý druhý, ani klaďas ani záporák, ani patologický případ ani altruista, ani na růžích ustláno ani socka. Možná proto jdou jejich příběhy tak trochu (mně) proti srsti, prostě "jako ze života". Ale spíš mi vadí zakončení jejich příběhů, tedy chybějící cosi pro roztřepené konce, většinou se nějak zacelí jeden koneček, vše ostatní zůstane tak otevřené, až z toho skoro mrazí. (A u některých bych vážně potřebovala vědět, co bylo dál...).
A tak mi asi nejvíc (=nejpřijatelněji) utkvěla povídka velmi americká, Velký experiment:
"Není nic, co bych chtěl dělat po zbytek života."
"Kdyby K. chtěl dnes žít tak jako jeho otec kdysi, musel by si najmout pradlenu a uklízečku, osobní sekretářku a kuchařku. Musel by si najmout manželku. Nebylo by to skvělé? I Stephanii by se jedna šikla. Manželku potřeboval každý a nikdo už žádnou neměl."
Záchodové čtení.Vždy mám na záchodě jednu,dvě knihy.Tyhle povídky mě mile překvapily.Četlo se to fajn,dvě byly slabší.
Hledala jsem knihu s obálkou, která by se mi nelíbila a tato kniha vyhrála, asi proto, že oranžovou ráda nemám a broskev mi bez znalosti obsahu přišla zbytečně vulgární. Nevím proč. Každopádně obsah mne mile překvapil a povídky se četly lehce. Některé příběhy by šlo jistě i pro knihu. Bavilo mne to.
Vynikající povídky skvělého autora, vtipné, ironické, sarkastické, a přesto dojemné a citlivé. Připomínají mi Kunderovy Směšné lásky nebo Knihu smíchu a zapomnění. Hrdina povídky Pipeta je vlastně Apostolek z povídky Já, truchlivý bůh (snad to není spoiler).
Výborně čtení.
Perfektní sbírka povídek. Zvláště první dvě mě úplně pohltily, a pak už četba pokračovala mnohem rychlejším tempem, než jakým obvykle povídky čtu (většinou využívám toho, že si můžu četbu více kouskovat a nevadí, že ztrácím kontakt s předchozím dějem jako je tomu u románů).
Eugenides dokázal, že výtečně zvládá své řemeslo. Povídka nepatří mezi jednoduché žánry a člověku to naplno dojde právě tehdy, když se dostane ke sbírce výborného spisovatele. Srdeční záležitostí zůstává první povídka - silná a podmanivá.
Štítky knihy
americká literaturaČást díla
Hledání viníka
2013
Letecká pošta
1996
Orakulární vulva
1999
Pipeta
1996
Rozmarné zahrady
1988
Autorovy další knížky
2009 | Hermafrodit |
2013 | Sebevraždy panen |
2012 | Hra o manželství |
2018 | Z první ruky |
Oddechovka pro ty, kteří si chtějí vyčistit hlavu. Dotýká se okrajově aktuálních témat a to mě bavilo.