Soudce z milosti přehled
Ivan Klíma
Soudce z milosti - příběh soudce, který řeší dilema, zda udělit trest smrti usvědčenému vrahovi, je symbolickým vyjádřením ducha totalitní společnosti, nasyceného strachem a deklasujícího základní životní hodnoty. Román je považován za výjimečné dílo poválečné české prózy.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Soudce z milosti. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (22)
Z knihy dýchá atmosféra socialismu, kdy se člověk nejen bál něco říct, ale si i něco myslet. Sleduje vývoj hlavního (anti)hrdiny, který byl v mládí docela komunistická krysa, ale postupně dospěl k něčemu jinému, nechci to úplně vyplesknout, tak zůstanu takto tajemně neurčitá.
Číst to je docela náročné, protože je to v podstatě soubor filozofických myšlenek a osobní obhajoby názorů, které hlavní postava zastávala v dané době nebo naopak v současnosti.
Když jsem se knihou po mnoha zastávkách prokousala, můj stěžejní pocit je radost z toho, že mám období socialismu za sebou a že jsem padesátá léta ani nezažila.
(SPOILER)
Jeden z našich nejznámějších spisovatelů mě dlouho míjel, až nyní se mi dostala do ruky audiokniha tohoto románu. Audiokniha je předpokládám proti románu zkrácena protože má jen něco přes 4 hodiny. A musím říci, že naštěstí zkrácena. Už jsem dokonce měl tendenci, že ji nedoposlouchám. Protože i přes krásnou češtinu a vzletné fráze byla kniha strašně utahaná a plná pseudointelektuálního filozofování.
Ale jsem rád, že jsem ji doposlouchal a mohu ji doporučit i ostatním. Ale asi z úplně jiného důvodu než jiní čtenáři. Abych to zdůvodnil budu trochu spoilerovat.
Hlavní hrdina je soudcem v době normalizace a protože má bratra na západě a spoustu kádrově špatných přátel, tak dostane případ u kterého se předpokládá, že obviněného odsoudí k trestu smrti. On jako zásadový, morální člověk a odpůrce trestu smrti to na konci knihy odmítne. A my v průběhu románu sledujeme vývoj hlavního hrdiny, který jako dítě skončil v koncentračním táboře. Pak nastává období komunistického převratu a z dítěte se stane mladík, který jako správný svazák odsuzuje a udává svoje spolužáky. S postupujícím časem, hlavní postava vysvětluje svůj přerod z utilitarismu k deontologické etice a tím i odporu k trestu smrti. A tady je to proč bych knihu doporučil ke čtení. Ne z důvodu že kniha je dobrá, ale protože autor tady na základě morálky a zásadovosti hlavního hrdiny omlouvá jeho a i svoje činy z padesátých let. Vždyť to přeci myslel dobře (a má pravdu), jeho chování je logické, konzistentní a zásadové (opět pravda). Tihle lidé, kteří jsou přesvědčení o vlastní pravdě a morálce mohou být v extrémních případech a situacích těmi nejhoršími. Těmi, kteří v rámci dobra, pravdy, morálky, sociální spravedlnosti a spoustě dalších důvodů pořádají hony na čarodějnice (kacíře, černochy, kulaky, buržousty, feudály, židy, kněze,... dosadí si koho chtějí). Takto autor určitě nechtěl, aby kniha vyzněla, ale já ní tento pocit mám a proto ji i přes nízké hodnocení, které jsem ji dal doporučuji ke čtení. Třeba dospějete ke stejnému pocitu z knihy jako já.
Související novinky (1)
42 říjnových eknih zdarma
25.10.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Soudce z milosti v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 162x |
ve Čtenářské výzvě | 26x |
v Doporučených | 20x |
v Knihotéce | 107x |
v Chystám se číst | 68x |
v Chci si koupit | 4x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
1990 | Má veselá jitra |
1990 | Láska & smetí |
2010 | Moje první lásky a jiné milostné povídky |
2009 | Moje šílené století |
1964 | Milenci na jednu noc |
Tato kniha se do mých čtenářských zážitků asi moc nepropíše. Není to podle mě nikterak výjimečné dílo, jak je opěvuje záložka. Podává nicméně výstižný obraz společnosti let budování socialismu a starší generace v něm najde realitu, kterou ve větší či menší míře zažívala na vlastní kůži. Příběh byl zpracován zřejmě i na základě vlastního autorova života. Zachycuje myšlenkové zrání člověka od naivně budovatelského mladí až po vystřízlivění a vystoupení z kariérního bezpečí, zřejmě koncem 70. let. Postupné odcizování v partnerském vztahu a výstižné popsání stavu, kdy po dlouholetém soužití vyvstane absurdita téměř absolutního neporozumění, nezájmu a nemožnosti pochopit svého partnera. Zajímavá se mi zdála i postava bratra Hanuše, i když se v příběhu vyskytuje jen okrajově. Naopak vztah Aleny a Honzy a jejich dialogy, to bylo něco tak nedomrlého, že jsem se musela až smát, to se opravdu nepovedlo.
"Také to už věděl, že člověk nenalezne ve světě svobodu, pokud ji nenalezne v sobě, i kdyby panovaly ty nejlepší zákony, i kdyby měl sebevětší moc o světě a o lidech rozhodovat. A nikdo ho neobdaří vznešeností, pokud se v jeho duši nezrodí, a nikdo ho nevyváže z pout, když se nesvede vyprostit z těch, jež si sám nasadil."