Vybledlá krajina s kopci přehled

23.05.2024

90% - "Američané nikdy nepochopili, jak to v Japonsku chodí. Ani na vteřinu to nepochopili. U nich doma se to možná osvědčilo, jenže v Japonsku to chodí jinak. Úplně jinak. Poslušnost a loajalita, to jsou hodnoty, které tuhle zemi sjednocovaly. Snad to zní nadneseně, ale je to tak. Lidé byli vázáni smyslem pro povinnost. Povinností k rodině, k nadřízeným, k vlasti. Místo toho teď máme všichni plnou pusu demokracie. Ohánějí se jí všichni, i když se chovají jako sobci a rádi by na své závazky zapomněli," říká tchán hlavní hrdinky Ecuko pan Ogata a hodně mi tím připomíná hlavního hrdinu Ishigurova románu Malíř pomíjivého světla, který se rovněž nedokáže vyrovnat s minulostí a s tím, jak se Japonsko následkem událostí druhé světové války změnilo.
Jenže přestože mám několik Ishigurových románů již za sebou, z této vcelku útlé knížky, která je jeho prvotinou, budu mít ještě nejspíš docela dlouho zamotanou hlavu. Vše se zdá jasné - stárnoucí Ecuko po sebevraždě starší dcery a návštěvě té mladší v Anglii, kam se kdysi z Japonska odstěhovala, vzpomíná na dobu, kdy byla v poválečném zničeném, a přesto pomalu ožívajícím Nagasaki těhotná. Jako autorův typický nespolehlivý vypravěč vzpomíná na manžela, který život zasvětil práci, manipulativního tchána, majitelku restaurace paní Fudžiwarovou, která ve válce přišla kromě jednoho o všechny syny, a přece přesně tak, jako většina Japonců, nechce prodlévat v minulosti a hledí raději dopředu. Ty drobné příhody a rozhovory vypovídají o poválečném Japonsku víc, než leckterá historická kniha. Japonci nikdy nedají tak úplně najevo svoje skutečné pocity, ale když už jim v rozhovoru něco uteče, tak z toho mrazí (střípky z bombardovaného Tokya, atomová bomba v Nagasaki...).
Jenže pak je tu naprosto tajemná paní Sačiko žijící v domku uprostřed rozbahněné pustiny u řeky. A její dcera Mariko. A koťátka, kterých se holčička nechce vzdát. A jakýsi Američan Frank, který si prý Sačiko má odvézt s sebou domů. A tam jsem opravdu v koncích a dávám za pravdu kafkovské zmínce z přebalu knihy. A bohužel dost pochybuji, i kdybych román četla ještě pětkrát, že dokážu rozklíčovat, co z toho bylo skutečné a kolik jsme se z toho o Ecuko ve skutečnosti dozvěděli. Znepokojivé. Autor to zkrátka uměl podat už na začátku své pisatelské kariéry.