Josef45 diskuze

Je nutné popsat situaci děje zcela podrobně a také to, jak jsem si mohl »dovolit« dát na desku slunce:
Slečna Campbelová se vydala se svými strýčky za honbou zeleného paprsku – přírodního úkazu. Plavíce se na parníku Glengarry do Obanu, příznivého místa ke sledování tohoto zážitku, sledovala z paluby slunce před západem.
Dále Verne:
„Slečna Campbellová, ovládaná svou utkvělou představou, byla ustavičně na jednom místě, neodvracejíc zrak od kruhové linky, která se vinula mezi oběma ostrovy. Odrazem slunečních paprsků se na mořské hladině rýsoval zářící stříbřitý trojúhelník…“
Slečna si náhle povšimne vzdouvajícího se moře, rázem zapomene na západ slunce, ptá se kapitána co je to za úkaz, který ji vysvětlí, že je to vír Corryvrekan.
Povšimne si šalupy, přesvědčí kapitána aby trosečníky zachránil (jsou jimi 2 muži – rybář a dobrodruh – jeden leží raněn na dně loďky, druhý se snaží o záchranu).
Samotná záchrana je Vernem popsána takto:
„Vzápětí byla hozena lana, zachycena a otočena kolem stožáru; po rychlém manévru se Glengarry hnala zpět, ve snaze co nejrychleji uniknout, zatímco lodice na vlečném laně plula za ní. Mladý muž upustil vesla, vzal do náručí svého společníka a za pomoci lodníků byl starý námořník přenesen na palubu parníku…
Verne neřeší jak by na rozbouřeném moři mohl mladík přenést zraněného přítele na parník, ve chvíli kdy upustí vesla. Neřeší co kdyby přišla nová vlna a člun odrazila. Prostě již bylo nutné román rozvíjet dále… Tak jako ilustrátor Benett neřeší ten pravý pohyb v okamžiku zachycení lana…
A to slunce, které jsem si »dovolil« dát na desku –, bohužel ke smůle slečně Campbellové mezitím zapadlo za horizont, protože sledovala záchranu trosečníka.
Verne píše:
Stála na okraji můstku, když náhle, jako kdyby se její fantazie probudila, a právě ve chvíli, kdy se obrátila k západu, jí z úst vyklouzla tato slova:
„A paprsek?… A slunce?“
„Žádné slunce!“ pravil strýc Sam.
„Žádný paprsek!“ pronesl strýc Sib.
Bylo už velmi pozdě. Slunce, které právě zapadalo za horizont, s oblohou zářící obdivuhodnou modří, před chvílí vyslalo svůj zelený paprsek! Avšak v tom okamžiku byly myšlenky slečny Campbellové docela jinde a její roztržitý pohled přišel o příležitost, která se možná nenaskytne velmi dlouho.

Návrh vazby spočívá na základě původního textu J. Vernea: záchrana trosečníka, zapadající slunce za horizontem.
--------
www.verneovky.cz