keri.H
diskuze
Já se chystám do Kalifornie (Na jedné vlně).
A možná večer budu v Anglii vyšetřovat vraždu (Smrt staré posluhovačky).
Dnes jsem náhodou zašla do Knih Dobrovský a zaujaly mě tam knihy v akci hodně levně cca od 20 do 100 korun. Vybrala jsem si dvě, k tomu jsem přihodila ještě jednu novou knihu, kterou jsem si chtěla kupovat.
A to si pořád říkám, že si budu fyzické knihy kupovat jen od pár autorů, co už znám a zase jsem to nedodržela. :D
Eicherik: Pěkné číslo. :) Já myslím, že těch 8 mi bude bohatě stačit, protože do toho mám vždy půjčené ještě tři e-knihy.
Démon ze sídliště, budu o ní uvažovat, počkám si, jak knihu ohodnotíš . :)
Já si dnes chvíli četla v kavárně knihu Leonard a Hladový Paul, což je moc milá, příjemná kniha. A večer asi budu pokračovat v Brokovnici a řešit vraždu s 87. revírem. :)
denib: Tak to vypadá, že si užíváš skvěle dovolenou. :)
S knihami tě chápu. Taky mám vždy e-knihy a nějakou tu papírovou a číst stíhám jen občas před spaním nebo ráno, když jsem brzy vzhůru.
Eicherik: Mě, jak které české filmy. Sem tam mě něco baví, něco ne, ale Kdyby radši hořelo mi stačilo vidět kousek a přepínala jsem.
Válečné filmy nemusím, takže to není nic pro mě. Za to mě zaujal seriál Oktopus, který ukazují v televizi. :)
Máma s pohledem upřeným na tmavou hladinu promluvila: "Někdy je jednodušší zůstávat ve škatulce, kterou jsme si pro sebe vytvořili. Je to tam pohodlné a známé. A lidi kolem nás často taky chtějí, abychom tam zůstávali, protože tak nás vždycky znali. V té škatulce." Máma poplácala tátu po rameni, jako by v tu chvíli mluvila o něm. "Jenomže někdy se začneme měnit a růst, takže je v malé škatulce těsno. A stejně se snažíme zůstat uvnitř, protože ty stěny jsou tak vysoké a vylézt ven vypadá jako víc práce než zůstat tam."
(K. West - Dokonalé léto)
Eicherik: U nás to máme taky do září, protože je letos revize a celý srpen bude zavřeno. V červenci je ještě možnost si něco půjčit, ale prý nejlépe ty doma nevracet. :D
Já si jich odnesla 8 a uvidím, jestli si ještě v červenci něco půjčím.
"Možná se nezvětšuje a nezmenšuje jen vesmír, nadhodil. Možná se to samé děje s námi - jak stárneme, náš život se začíná zmenšovat."
"Jak to myslíš?"
"Když jsem byl malý, svět mi připadal tak obrovský, že mi až naháněl strach. Škola se zdála veliká, dospělí taky. Budoucnost jakbysmet. Ale teď začínám vnímat, že jsem se postupem času stáhl do menšího světa. Vidím, jak lidi kolem mě pospíchají a říkám si - kam mají namířeno? S kým se setkávají? Žijí tak nabité životy. Snažím se rozpomenout, jestli byl můj život někdy taky takový."
Hladový Paul se na chvilku odmlčel. "Asi ti rozumím. Jenže pro mě byl vždycky problém, jak je život veliký. Už přes tři desítky let si prosekávám bezpečnou cestičku divočinou, stejně jako do určité míry i ty. Ta cesta je chvílemi trochu úzká, ale opravdu to tolik vadí?"
"Nejde jen o vnější okolnosti," odpověděl Leonard. "Mám pocit, že se zmenšuju já sám. Připadám si tišší a víc jak to říct neviditelný. Hmatatelně vnímám jako nějaký fyzikální jev, že můj život je vtahován dovnitř. Jedno vedlo ke druhému a teď cítím, že jestli něco neudělám, bude moje nepodstatná existence jen tak neškodně pokračovat."
(R. Hession - Leonardo a Hladový Paul)
denib: Zatím jsem na začátku, tak těžko hodnotit. Jsem sama zvědavá, jaká kniha bude. :)
Zajímalo by mě, kde se tento víkend nacházíte v knižním světě?
Já prožívám s A. Christie archeologické výpravy (Pověz mi, jak žijete).
Jelikož se to tu zaseklo, tak měním téma. Ať pokračuje ten, kdo čte knihu, kde hlavní postava chodí do školy.
Stýská se mu po tom, že někam patřil, ačkoli to byla lež. Raději to, než bloudit v pravdě.
Všichni lidé mají sto falešných osobností podle toho, s kým se právě baví. Předstíráme a přetvařujeme se, jen abychom zapadli.
(Fredrick Backman - Vítězové)
Eicherik: To je dost zajímavý zjistit takové věci díky knihám. :)
Já se tentokrát vrátila do Medvědína (poslední kniha série) a opět mě autor uchvacuje svým stylem psaní. Jsem hodně zvědavá na tuhle knihu, jestli bude tak skvělá jako předchozí díly.
denib: Zatím jsem nečetla ani ty předchozí. Odradit bych se nenechala, ale občas pročistím knihy se zesnamu k přečtení a některé skončí vymazané, že už se mi do ni h nechce. :)
denib: Koukám, že Clona tě tolik nezaujala. Už dlouho jí mám v seznamu k přečtení a zatím k ní nedošlo, tak uvidím, kdy a jestli na ní dojde. :D
Víkend budu trávit v čechách na železnicích, kdy hlavní postava vypráví o svém životě od dětství. (Karel Čapek - Obyčejný život)
A možná to prostřídám s knihou z yorskhirského nádraží s kočkou. (Felix z nástupiště č. 1.)
Právě čtu Obyčejný život od Karla Čapka, který se odehrává na více místech naší vlasti (názvem je tu zmiňována pouze Praha), kdy hlavní postava vypráví o svém životě od dětství až do dospělosti, kdy velkou část jeho života tvořila železnice.
Pokračuje ten, kdo čte knihu, ve které hlavní postava prožívá více životních období.
Jiní zase naslouchají vzpomínkám na půl ucha a netrpělivě, aby mohli skočit do řeči: To u nás a za mých mladých let bylo tak a tak. Mívám dojem, že se lidé svými vzpomínkami jaksi vychloubají; honosí se tím, že za jejich dětství panoval záškrt nebo že zažili tu velikou vichřici, jako by to náleželo k jejich osobním zásluhám. Snad každý člověk má potřebu vidět ve svém životě cosi pozoruhodného, důležitého a přímo dramatického; proto rád upozorňuje na zvláštní události, které prožil, a očekává, že se pro ně stane předmětem zvýšeného zájmu a obdivu.
Neměli bychom vlastně oslavovat život v jeho normalitě a obyčejnosti? Je snad méně životem proto, že to v něm nezaskřípělo a nezaúpělo a nehrozilo se rozletět? Zato jsme udělali hromadu práce a splnili všechny náležitosti od narození až do smrti. Byl to celkem šťastný život, a já se nestydím za to malé a pravidelné štěstí, které jsem nacházel v pedantické idyle svého života.
(Karel Čapek - Obyčejný život)
