Lensiiee
diskuze
Vsadím se, že by jsi zvládla i toho slona uvnitř hroznýše :-)
Pokračuj prosím
ano ano a ano i lištička tam je :-) i když původně chtěl nakreslit jiné zvířátko
Jedná se sice o pohádkový příběh, ale hojně čtený i dospělými čtenáři. Ztracený poutník se honosí jistým titulem.
Ještě k těm malým lidičkám. Malý náš poutník skutečně je, ale s tím člověkem je to spornější. Jako člověk vypadá, ale na naší planetě nežije.
Já u těch malých lidiček zůstanu. Pátrám totiž po poutníkovi, který je již na cestě domů a rád by si s sebou přivezl zvířátko. Svou malou hlavičku si však láme tím, jak zabezpečí svou přítelkyni doma, aby ji zvířátko nesnědlo :-)
Já jsem odborník na blokování vláken, takže v jednoduchosti:
„Už jsem to prostě nemohl v Bes Pelargicu vydržet,“ pokračoval rozverně Dvoukvítek. „Celý den jsem seděl u psacího stolu, sčítal jsem sloupce čísel a jediné, co jsem měl před sebou, až na to budu mít roky, byla penze... a kde je v tom jaká romantika? Tak jsem si jednou pomyslel: Dvoukvítku, teď a nebo nikdy! Vždyť nemusíš ty pověsti jen poslouchat. Můžeš se tam vypravit. Skončil čas, kdy ses potuloval po přístavu a poslouchal námořnické historky. Dal jsem si dohromady tady ten slovník a zaplatil si cestu na nejbližší lodi, která plula na Hnědé ostrovy.“
Svou užasnou čtyřdílnou ságu zasvětil jednomu významu rodu. Nedávno v rozhovoru řekl, že o nich píše proto, aby se na ně nezapomnělo.
- autor historických románů
- býval ředitel historické části Národního muzea
- výroba kopií historického skla
Lensiiee má opravdu na mysli minimální délku příspěvku. Chtěla jsem napsat prosté ano, ale nebylo přijato.
Ano ano ano ( vážně by to omezení délky textu měli zrušit)
Tři neděle minuly a Baltazar Užďan se na "Skalku" nevracel; často vyhlížela Lidka na silnici, však nikoho nespatřila. Nepohoda let právě minulých zašla, nebe bylo jasné, vzduch čistý, plný zpěvu skřivánčího, na polích vlnilo se bujné osení, slibujíc požehnanou žeň, lidé potěšeni hleděli jí vstříc.
Lidušku netěšily už květiny na lukách, ba někdy si " v olšinách" o samotě zaplakala. Povídali si v okolí, jak na zámku s Jiříkem jednají.
To je F. Gellner, ale dílo nevím. Po nás ať přijde potopa?
Předtím než začala psát, pracovala jako zdravotní sestra. Poté co ji vyšla první kniha se mohla věnovat svým dvěma největším koníčkům, psaní a cestování. Zážitky z cestování se často odrážejí v jejích románech. Můžete se i přečíst např. o egyptských dívkách a jejich poutech k islámským a rodinným tradicím, o dívce, která žije v Anglii v polovině devatenáctého století a touží se věnovat lékařské profesi jako její otec. Má nejoblíbenější kniha této autorky je ze současnosti a popisu strasti Andrey s domem plným vzpomínek.