Lensiiee
diskuze
Slečna (paní) je z Ruska a zima a hladomor jí nejsou cizí
Přeji dobrou noc a i ode mě poslední příspěvek, tak doufám, že bude uhádnut raz dva.
Má ztracená je drobná zelenooká blondýnka. Je to neuvěřitelně dobrá duše. I když sama téměř nic nemá, vždy se o tu trochu podělí. Nejvíc jí to sluší v těch šatech, které ji tatínek přivezl z Polska. Jo pardon, ony jsou to vlastně její jediné šaty.
Nejdřív jsem před ukázku psala, že to určitě uhodneš ty. Pak jsem projela tvůj profil, kde jsem knihu nenašla a tak jsem to tam nenapsala a hle :-D
Už začinám při výběru ukázek váhat. Zásoby se tenčí :-)
Jo a mimochodem jsem si vzpomněla. Penelopka je v té pohádce Raubíř Ralf :-D
Seděli jsme mlčky. Pan Grisham se právě pokoušel vyrazit domovni dveře a paní Grishamová mu zatím házela z okna na hlavu všechno, co jí přišlo pod ruku. Volba střeliva - role toaletního papíru, krabice s tampony, záchodová štětka, lahvičky šamponu - naznačovala, že je právě v koupelně.
"Prosím, neodcházejte," hlesla paní Trynorová tichounce. "Willovi je s vámi dobře. Tak dobře už mu dlouho nebylo. Já... bylo by pro nás moc těžké nahradit vás někým jiným. "
"Ale vy...vy ho chcete vzít do tý instituce, kde lidi páchají sebevraždu.
Mluvíci balík G. Durrell ale nedávno jsem se s Penelopkou setkala ještě někde jinde, ale to kdyby jste mě zabili, tak si nevzpomenu, takže doufám, že jsem se trefila
Vážně to tu brzdím s timto zvířátkem? Je to o zvířátku, které má většina z nás doma. Dokonce vím, že minimálně jeden z hádajících má doma přímo tuto rasu jen v jiné barvě. V názvu je jméno zviřete, spojka a zájmeno :-D
Knihu zde četlo 163 uživatelů a má hodnocení nádherných 94 %
Byl podle ní natočen film, kde roli paničky hlavního hrdiny ztvárnila jedna z Přátel
Tyziku od včerejší 15. hodiny koukám na nic nedělající diskuzi, tak se nademnou smiluj a povol mi dvě ukázky, prosím :-)
Ani tady nechce nikdo vkládat ukázku? Tak jedna z mé sbírky:
V garáži byla zima a já jsem se třásl na celém těle, chladnou zuřivostí i hlubokým strachem. Lízal jsem si spálenou kůži a hladil si ruku, ve které mně škubalo. Nejradši bych řval, ale nechtěl jsem, aby se matka radovala, že mě slyší brečet. Musel jsem být statečný. Mezitím jsem zaslechl, co matka nahoře říká Ronovi: prý je na něho pyšná a nebojí se, že by se z něho vyklubal zlý kluk jako z Davida.
Příjimám nabízeného žolíka:
Našel jsem ho v bezvědomí na nosítkách na podlaze. V přední noze měl zavedenou kapačku. Klekl jsem si k němu a prsty mu prohrábl srst, jak to měl rád. Pohladil jsem ho po zádech. Do každé ruky jsem vzal jedno jeho plandavé ucho - ty uši mu za ta léta způsobily tollik problémů a nás stály královské výkupné - potěžkal je. Vyhrnul jsem mu pysk a podíval se na jeho vyviklané, opotřebované zuby......
"Vzpomínáš si, co jsme o tobě vždycky říkali?" zašeptal jsem. "Jak je to s tebou děsný? Nevěř tomu. Ani na vteřinu tomu nevěř,...
Přesně tak. A co nám prostřeš ty? Nezapomeň na kečup, ten má Zdenda tuze rád :-)
Česká kuchyně potřebuje změnu, stejně jako ji potřebovaly domy, auta a vše ostatní v našem životě. Potřebuje kyslík, lehkost i nový směr uvažování. Chce to jen zvednout hlavu, otevřít oči a opravdu si vyhnat z mysli představu, že to nejde nebo není možné. Dobrou zprávou je, že to rozhodně nemůže znamenat změnu k horšímu.
A já jsem si pořád říkala, kdo nám tu chybí. A ona siena :-)