Marika Vanova
diskuze
Na internetu někdy hodnotím a někdy ne, jak co.
Emoce u knihy mám ráda, ale nemám to tak do extrému, že bych měla zlomené srdce ani do knihy neutíkám od reality, svoji realitu musím řešit a když to nejde, tak mi s tím kniha nepomůže.
Ach jo, sluníčko na mě musí počkat, ještě stále marodím, ale aspoň už jsem se začetla a teď dočetla Ibku, moc fajn biografii. A zítra dočtu Nové příběhy ze Stezky Českem a pustím se do nové, ještě nemám rozhodnuto.
Ad hlas v hlavě, když jsem se poprvé slyšela nahranou z magneťáku, nemohla jsem tomu uvěřit, jak mám vyšší hlas a pořád jsem se ptala mamky a ségry, jestli jsem to fakt já.
Etapa napínající Stezkaře na blížící se pohoří Šumavy, která se vine přes první pořádné kopce a končí na hlavním hřebenu Šumavy.
(Stezka Českem, nové příběhy - Martin Úbl a přátelé)
Martule44 - taky taky jsem chodila do pěveckého sboru na druhém stupni a měla jsem to ráda, i teď si ráda zapěju, hlavně v tom autíku, takže i v práci, najezdím i cca 100 kilometrů denně.
A kytaru také pár let ovládala, teď spíš klávesy, protože malej se učí a já s ním.
Terror - no to víš, musíš tomu broučkovi dát jméno :-D
A když v zimě nastartuje, na mě někde pár dní počká a taky mě někam dál a nebo domů hezky doveze, tak ho pohladíš po volantu a poděkuješ, ne :-)
Etapa, která představuje jižní Moravu se vším všudy.
(Stezka Českem, nové příběhy - Martin Úbl a přátelé.
Martule44 - koukám, že jsem jen o rok starší, takže podobné začátky. Moje mamka měla embéčko, s tím jsem moc nechtěla, strašně plavalo.
Já se v Trabantu kochala.
A dáváš jméno autíčku, já svýmu taky, žlutá fabie je žluťásek a před tím byla bílá a to byla Sněhurka.
Eicheriku - syn v Praze říká to samé.
PanPredseda - našemu je už 20 let, sem tam něco nefunguje, ale dálnice mu pořád chutná :-)
Řidičák samozřejmě mám (pro naši rodinu samozřejmě, od mala nás taťka učil poznávat auta podle zvuku, jestli je to benzín nebo nafta, které mi strašně voní, značky aut a neustále nás školí do dneška, jako bývalý profesionální řidič) už od sedmnácti, i když jsem měla napsáno, že mohu jezdit až od data mých 18. narozenin. Přišla jsem domů a povídám, s čím jako tedy budu jezdit, když můžu a že prý s Trabantem po dědovi, já na to Taková potupa, ale nakonec jsem s ním strašně ráda jezdila, kluci i holky žasli, jak můžu s tím deštníkem u volantu řadit a já na sebe byla pyšná.
Řízení miluju, měla jsem přestávku, jen když jsme po svatbě neměli auto, ale koupil se Favorit a manžel mě velmi povzbuzoval, ať zase začnu, to mi bylo asi 27. No a teď jsem ve svém živlu, řídím i v práci, dělám sestru v terénu.
Když někam jedeme s manželem, s rodinou, tak většinou řídím já (Chorvatsko, Bulharsko, Polsko a tak) protože jsem z řídícího manžela nervózní.
Máme starý černý Ford galaxy a já osobně žlutou Fábinku kombi.
Krásná otázka :-)
Noc by mohla být delší, v Paříži by nás jistě z lokálu nevyháněli, ale tady jsme v docela jiné galaxii, tady máme socialismus, a ten budujeme tím, že chodíme brzy spát, protože v šest ráno kalíme ocel.
(Ibka - Petra Braunová)
Hrady 14/17 návštěvy hradů a zámků si od od školy užívám. Díky za kvíz.
A ještě města 19/30 to bylo těžší, nejsem úplně znalec.
Chtěla jsem uklízet, ale ulehla jsem.
Jinak taky většinou uklízím, když něco v přírodě najdu a nebo kolem bytovky.
Jako malá jsem nutila mladší ségru, vzali jsme si pytle a šli uklidit do lesa, pak to přitáhli domů, kde mamka spráskla ruce a říkala Co s tím budu dělat?
Mám moc ráda, když letí labutě, to jejich máchání křídel vydává taky pěkný zvuk.
Martule44 - tak to je super zážitek, to bych si taky užila :-)
Díky za kvíz, 9/10 v těch černejch ptákách se nevyznám nikdy, i v Budapeští jsem si musela dohledat, že ti tamní jsou vrány :-)
Jelikož jsem ulehla s nějakým moribundusem, tak až dnes mě ta moje hlava tolik nebolí a mám chuť se začíst do knihy. Koukám, že jsem stále nedočetla Stezku Českem druhý díl, se sluníčkem za okny to bude radost.
ad změna času, mě to nikdy nevadilo, nemám s tím problém, i když taky vstávám brzy, dělám dvanáctky, jako mi nevadí, když jdu za tmy domů, beru to tak, jak to je.
Před časem jsem viděla u jedné kavárny nápis : Nejlepší sport je kafe a dort
Jsem na kávě už také závislá, miluju ji. Denně tak 3 - 4 kousky. Začala jsem ji pít později, až v šestadvaceti.
Turka ne. Rozpustnou jsem pila dlouho, ale už si ji dám jen ojediněle. Musím mít kávu s mlékem, nebo mléčnou pěnou, černou si nevychutnám. Mám ji ráda z páky, frenchpressu, překapávanou a z mého kapslového kávovaru. I ledovou si dám, se zmrzlinou.
Cukr nepoužívám, sladím medem, ale jsem nejraději, když ji nemusím vůbec sladit.
