mistrikova
diskuze
Mám jednu opravdu velkou a jednu malou knihovnu. A některé knihy, které jsou těžké nebo velké (vysoké), mám položené "na ležato" na sobě a na nejnižší poličce u paty knihovny. Třeba kuchařky, bibli, odbornou literaturu... Tento typ poskládání knih mi nevadí, i když se jich moc na hromádku nevejde.
Nelíbí se mi, když má někdo knihy srovnané do dvou řad za sebou na stojato. Nedokáži si představit, jak v nich hledají...to musí vytahat tu první řadu?
Jsem na tom asi jako "denib"...snažím se knihy již nekupovat... je to těžké...jako když se snažíte jíst méně čokolády...těžká odvykačka...A pak vás chytne "žravá" a navíc, nemám ráda nekompletní série. A můj poslední větší nákup byly nejnověji vydané historické romány Ludmily Vaňkové, které mi ještě chyběly. Váže se k tomu taková trochu sentimentální věc. Jako dvanáctiletá jsem dostala Král železný, král zlatý a Žebrák se stříbrnou holí. Pamatuji si, jak jsem byla nemocná a četla jsem je v posteli. Moc se mi líbily, ale další jsem už nedostala. No a po dlouhých letech jsem měla problém sehnat další díly stejného vydání v pěkném stavu, a nová vydání jsou přejmenovaná a vydaná souhrnně, mají jiný design atd. ...prostě je v tom chaos. Ano, mohla bych ty dvě knihy prodat v bazaru...ale ten sentiment...určitě mě chápete. Tak jsem si k tomu sedla a prošla jsem, co obsahuje nové vydání atd., a teď bych měla mít už všechny její romány. Kromě jednoho, ale ten už lovím na bazaru...Jinak teď čtu výhradně věci z domácí knihovny.
Před nějakou dobou jsem četla knihu Alžběta II., Příběh moderní panovnice a kniha se mi líbila. Shrnuje prakticky celou dobu jejího panování.
https://www.databazeknih.cz/knihy/alzbeta-ii-zivot-moderni-panovnice-141332
2.9. zemřel překladatel Vladimír Medek. Přeložil spolu s bratrem Harryho Pottera a Sto roků samoty.
Milí knihomolové, musím se pochlubit, že od včera si vybírám dovolenou a až 12.září se vracím do práce. Letos v průběhu roku jsem stihla wellness pobyt, návštěvu Barcelony, Montserratu i Karlových Varů. Bohužel pro nemoc jsem musela upustit od návštěvy mé milované Itálie. A tak teď dovolenou, kterou čerpám nyní, si budu užívat s knihou v jedné ruce a se zahradnickým náčiním v druhé ruce, protože zahrádka zase potřebuje trochu zušlechtit, aby mi dělala radost i další rok. Nicméně na exotiku si nemůžu stěžovat, protože zástupkyně australské fauny mi pravidelně ráno sedí na rameni a snídá se mnou, a venku sousedovi papoušci ve voliérách zdatně imitují faunu amazonského pralesa. Pokud bude i hezké počasí, tak hodlám udělat si výlet po okolí brněnska, večer grilovačka nebo posezení se skleničkou vína. Jinak mám rozečtenou Jirotkovu detektivku Tupý meč z prostředí Janova (asi Pardubicko) a je to docela zajímavé a chytlavé čtení a spousta dalších knih už na mě čeká v domácí knihovně. Mějte krásný víkend.
V knize Zdeňka Grmolce Císařský kurýr Marie Terezie je zmíněná Marie Anna (dcera Marie Terezie), která měla hrb/pokřivenou páteř.
Souhlas s Alekis: většina populace v produktivním věku, pokud čte, tak, jak doma s oblibou říkáme, drasťáky a krváky alias psychologické romány, thrillery, fikci...přitom všude kolem nás, stačí pustit zprávy, má člověk pocit jako na Klondiku. Vraždy, znásilnění, týrání, loupeže, války, nemoci, migrace, dezinformace... Nějak nechápu, jak člověk dovede relaxovat čtením o hrůzách, o kterých slyší a čte v reálném životě kolem sebe den co den. Možná je to určitá forma sadomasochismu nebo deviace kultury a vkusu. Nebo se v populaci vyskytuje větší psychická deviace a citová deprivace...prostě tak to vnímám. Ale každý autor a kniha si najde svého čtenáře. A kdyby nebyla poptávka, tak nevznikají další knihy tohoto typu. Stačí si porovnat styl psaní thrillerů před 30 lety a dnes. Žebříčky bestsellerů. Ale nechci moralizovat. Každý ať si čte, co chce. Já na této vlně nejedu...
Tak čtenářky a čtenáři (viz výše) mi mluví z duše. V knihách najdu informace, které jsem například ve škole nenačerpala. Zajímá mě zejména historie. Čtení historických románů i populárně naučné literatury mi pomáhá zorientovat se jak v naší minulosti, tak i současné geopolitické situaci a utvářet si vlastní názor. A jak se říká: historie se opakuje. Čtu i tzv. klasické romány nebo spisovatele 20.století...takže jsem spíše taková (retro)čtenářka.
Čas na čtení je čas, který si vyhrazuji pouze pro sebe a nemusím jej s nikým sdílet. Můžu přitom relaxovat a přijít na jiné myšlenky. Ano, může to lézt do peněz, pokud chcete knihy vlastnit ve vlastní knihovničce/knihovně doma. Finančně nákladnější můžou být i lecjaké jiné koníčky, ať nějaký sport nebo chov zvířat atd. Nicméně to, jaké ponaučení z knih získáte, Vám nikdo nevezme. Samozřejmě není četba mou jedinou zálibou. Avšak je to záliba, která rozvíjí ducha a u mě třeba slouží i k prevenci syndromu vyhoření. Pracuji jako lékařka a denní stres, nálož problémů, utrpení ostatních lidí je enormní. Nehledě na komunikaci, která je čím dál tím víc s lidmi složitější. A proto když mám po práci čas, ráda se uložím na gauč s knihou a nechávám se unášet úplně jinam a něčím jiným. A také to je důvod, proč nesleduji seriály a ani nečtu knihy z lékařského prostředí, stejně jako většina policistů nesleduje detektivky v TV,...to s realitou většinou nemá nic společného.
Zase jsem podlehla a udělala si dvě objednávky knih (celkem 9 knížek), které "nutně potřebuji" :-) , i když mám spoustu knížek ve své knihovně nepřečtených. Je těžké být závislák... je to jako když máte rádi čokoládu...chvíli si ji odřeknete, a pak sníte celou tabulku na posezení :-) Co se objednaných knih týče, tak jsem udělala výjimku a objednala si tři knihy od Jordana B. Petersona. Výjimku proto, že obvykle nečtu takové ty motivační nebo psychologické knihy. Mám totiž pocit, že kdokoliv dělá kouče na cokoliv, ať má vysokou školu života nebo diplom z Harvardu. Ale nějak jsem podlehla vlivu fb, kde běží jeho krátké přednášky na určitá témata a dost mě to zaujalo. Trochu "old school" názory oproti dnešním "pokrokovým" názorům a žebříčkům hodnot tlačící se na nás z médií, kdy se do popředí dávají menšiny všeho druhu, stírají se rozdíly mezi mužem a ženou a individualisté se derou dopředu. A tak mě tento psycholog zaujal právě těmi trochu opačnými, dost racionálními názory na to, co je norma a jak by měl fungovat svět, a jsem zvědavá, až se začtu. Tak doufám, že mi to pomůže zase rozšířit svoje obzory i v práci s lidmi i sama se sebou. Letos mi bude 40, a ačkoliv se stále cítím mladě, dost často mám pocit, že osoby kolem 30 let již mají diametrálně odlišný pohled na svět, než jak jsme si jej utvářeli my v naší generaci a jak jsme byli vychováváni a jaké jsme měli modely rodiny atd...
Přidávám se k diskuzi. Jako vášnivá čtenářka i zahradnice dělím svůj čas mezi tyto dva hlavní koníčky. A v jarním, letním období i na začátku podzimu trávím nejvíc času na zahradě. A když už si chci sednout pod pergolu s knihou v ruce, je těžké se soustředit...buď pozoruji okolí (jak mi to roste, kvete, odkvétá nebo jak kos tahá žížalu), anebo zpozoruji, co je třeba ještě udělat, co jsem přehlédla. Protože nejvíc je vidět kdejaký zapomenutý plevel, zrovna ve chvíli, kdy si sednu s knihou...Tedy čtu na podzim a v zimě, kdy je více času, a když musím trávit čas doma s nějakým moribundem pod peřinou.
To Eicherik: ten seriál se mi jako malé holce také líbil, když běžel v TV v 90. letech.
Navážu na Terrora asi jednou větou: jsem také hrdá na to, že se nenechávám strhnout silnoproudem a nečtu knihy, na které je nevíc propagace a reklamy.
Již dlouho se mi nestalo, že bych nedočetla knihu. Minulý rok se mi to přihodilo u knihy J.Škvoreckého Hlas Ameriky. Knihu jsem pak ani nehodnotila. Je to o výběru knih. Někdy se čtenář nemusí strefit ani po pečlivém výběru. Pokud mě kniha moc nenadchne, dám ji šanci tím, že jí dočtu do konce a ohodnotím. Ale jak všichni víme: hodnocení knih je ryze individuální zatížené velkou mírou subjektivity. Někdy si vyberu knihu z jiného žánru, než obvykle čtu a napínavě čekám, jestli mě kniha osloví. Ale souhlasím s předchozími komentáři, že člověk má dost málo volného času, aby jím plýtval na čtení knih, které ho nebaví. Obzvláště, když nakladatelství chrlí jednu knihu za druhou každý měsíc.
Čtu první díl série s komisařem Georgem Dupinem Bretaňské poměry a hlavní postava pije jedno kafe za druhým...ale vidím, že to již někdo výše zmínil.
Romain Puertolas -Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z Ikey.
V poslední době opakovaně narážím na zmínky o Leonardovi da Vincim. Musel to být génius...
Čtu a snad dnes dočtu: Triumf Viscontiů. Pěkný historický román.
Přidám svoji trošku do mlýna na toto téma. Od gymnázia, kdy jsme měli ke každé maturitní otázce z literatury přečíst nějakou knihu včetně ruských klasiků, čtu ráda ruské autory. Asi nejvíc na mě udělal dojem Puškin se svojí Pikovou dámou a jinými povídkami a samozřejmě Evženem Oněginem. Nejsem sice rusofil, i když jsem se asi dva roky na gymnáziu učila rusky ( podání učiva naší učitelky na mě, bohužel, neměl valný efekt), ale ruské spisovatele beru jako představitele ruského myšlení snažící se zprostředkovat svoje názory a postoje k událostem odehrávajícím se v jejich společnosti v dané době. Ačkoliv patříme mezi Slovany, myšlení Rusů je v některých ohledech jiné. Anna Karenina nebo Zločin a trest jsou díla, která ukazují na určitou typickou mentalitu, někdy zdánlivou bevýchodnost z určité situace zahnanou až do extrému. Jindy syrovost přinášející těžký život v Rusku. Někdy odlišné filozofické postoje.
Kdybych dnes nenavštívila stránky naší městské knihovny, nepadlo by mě dnes psát příspěvek do této diskuze, která se zdá být "uspaná". Asi jako každý, kdo do této diskuze kdy přispěl, i já mám ve dvou pokojích knihovnu. Celkově něco přes 500 knih. Jako každý snad řeším místo na "nové" knihy a také to, zda každou jednotlivou knihu, kterou jsem přečetla, si ponechám v domácím knihovně nebo pošlu dál. Řekněme si to na rovinu, žádná knihovna nebude nafukovací a ačkoliv většina čtenářů jsou "střádalové" stejně jako já, někdy nastane bod, kdy začnete třídit knihy a vyřazovat. Celkově jsem za poslední půlrok poslala dál asi 9 knih. Svoji knihovnu považuji za takový miniarchiv knih, které mne po přečtení oslovily a předpokládám, že si je někdy ještě jednou přečtu, anebo někdo z mé rodiny. Taková pokladnice "moudrosti". Čítá spoustu svazků klasických románů a děl tzv. klasiků, historických románů, pár detektivek i dost odborné literatury. Několikrát se mi stalo, že jsem si koupila knihu z nějaké série a ještě jsem ji nezačala číst. A nakonec jsem si řekla, že zbytek knih z té série si vypůjčím z knihovny. Tak jsem zavítala na stránky naší městské knihovny. A ze zvědavosti jsem se i podívala, jestli mají k vypůjčení i některé svazky starých známých klasiků, např. Dumase staršího, které jsem ještě nečetla. Docela mě nemile překvapilo, že za tu dobu, co jsem nebyla v knihovně, dost knih od známých autorů, tzv. klasiků, již v knihovně není. Pamatuji si, že jsem třeba četla Královnu Margot od Dumase z knihovny a teď už jí v katalogu nemají. Nebo od Grahama Greena mají k zapůjčení jen jednu knihu atd. Vím, že ani městské knihovny nejsou nafukovací a musí každý rok vyřadit nějaké knihy. Ale stále si myslím, že většina z těch klasiků jsou pořád čtiví a mají, co předat i dnešním čtenářům. A tak se tímto oslím můstkem vracím k tématu, proč mám svoji domácí knihovnu. Jednoduše, mám v ní knihy, které již ani v některých knihovnách nejsou k zapůjčení, a přitom jde o literaturu leckdy hodnotnější, než to, co v dnešní době vychází. Proto bychom si všichni měli hýčkat naše domácí knihovny a nepodléhat trendům zbavování se všeho.