mistrikova
diskuze
Arthur Hailey je můj oblíbený spisovatel, sháněla jsem pár knih, které už nevychází, v antikvariátu. Vím, že existuje knihovna, ale zrovna tohoto autora chci mít kompletního ve své domácí knihovničce. A tak mi přijde líto, že zrovna jeho se někdo zbaví odsunutím do knihobudky, i když v dobré víře, že si počte další čtenář.
Dobrý večer, souhlasím s encyklopedií. Je mi 38. Nikdy jsem nehledala smysl života, návod jak žít nebo, jak být šťastný, v knihách. I když jsem přečetla spoustu knih i odborné literatury. Nelze totiž vymyslet, napsat, ani někoho naučit, jak žít. Život je krásný, jedinečný, někdy komplikovaný, přináší radost, někdy starosti. Jako lékařka jsem za svoji dosavadní kariéru viděla lidské utrpení, doprovázela lidi na konci života, sdělovala špatné diagnózy, oznamovala úmrtí i zachraňovala životy. A co si z toho všeho odnáším, je to, že život se má žít. Nejdůležitější je zdraví jako nejvyšší hodnota, víra v dobro, lásku, mezilidské vztahy a rodina. Jak říká jeden neznámý autor citátu: špetka praxe vydá za tunu teorie.
Ano, pane předsedo :-) Přesně to je můj záměr a důvod, proč mám doma docela velkou knihovnu a několik plastových kontejnerů s dětskými knihami. Třeba O Budulínkovi, Pohádky B.Němcové, Krása nesmírná, Diamantová sekera, O letadélku Káněti, Pohádky z lesa, Luisa a Lotka, Bořík, Bohoušek a spol., Mahulena, krásná panna jsou nesmrtelné knihy. Jako dítě jsem je četla pořád dokola. Až budou v budoucnu moje děti umět číst a budou chtít číst, budu je v tom podporovat. Pro začátek budou mít aspoň něco v naší domácí knihovně. Pamatuji se, že vždy o prázdninách jsme u babičky kramařily s ostatními vnoučaty v knihovně. Nebyl internet, v TV jen 3 programy, takže se hrály hry a četlo se. Na vnitřní straně dvířek od knihovny byla kresba princezny (mamčin výtvor, když jí bylo cca 10 let). A vždycky dole jsme našly staré knihy po pradědečkovi ze začátku 20.století vázané ještě v kůži. Myslím, že tam byl Verne, pak nějaké knihy o historii, názvy obcí atd. (kdoví, kde nakonec ty knihy skončily). Náš děda četl pořad dokola 1000 dobrých rad zahrádkáře. Na beletrii moc nebyl. Ale praděda byl velký čtenář a z vyprávění vím, že chodil do knihovny do Náměště nad Oslavou a později i jezdil do Třebíče, protože už měl všechno přečtené. Byl zvyklý předčítat prababičce. A jak jsem tu už jednou psala, moje maminka si v mládí nakoupila docela dost klasiky, a i když jsou ty knihy nyní staré už skoro 50 let, pořád jsou ve výborném stavu. Sáhla jsem po nich mezi prvními, když jsem potřebovala četbu k maturitě. Proto si říkám, že by bylo moc hezké pokračovat ve čtenářské tradici.
To je moc hezké téma na diskuzi. Jako teenager jsem chodila pouze do knihovny a asi 5 až 10 knih ročně jsem dostala k narozeninám a na Vánoce. Nejvíc jsem milovala encyklopedii Živý svět. Tato kniha na mě udělala dojem. Tu mám ještě schovanou. V těch 90. letech byly encyklopedie dost drahé, a celkově knihy. Aspoň mi to jako dítěti tak připadalo a vážila jsem si jich. V dnešní době mi přijde, že díky e-shopům si můžeme vybrat, za kolik jsme ochotni si knihu koupít a nejsme závislí jen na kamenném knihkupectví. Beletrii si kupuji více až v posledních cca 10 letech. Většinou klasiku nebo historické romány anebo romány o mafiánech. Na jednu stranu čtu ráda, na druhou stranu jsem asi staromódní a doufám, že se třeba moje záliba v četbě přenese na mé potomky. Základ v naší domácí knihovně jsou francouzští a angličtí klasici, které si zamlada (cca v 70.letech) koupila moje mamka. Nyní kromě mé 94 -leté babičky jsem jediná čtenářka beletrie. A pak ještě odborná literatura, to je prostě literatura, kterou musím mít v domácí knihovničce nebo na poličce v práci, abych mohla do ní nahlédnout. Prostě i v době doktora googla je třeba hledat v papírových zdrojích, které aktuálně vyšly.
Na závěr bych podotkla, že ať si čtenář kupuje nebo půjčuje knihy, na tom úplně nezáleží. Důležité je, že se tímto způsobem vzdělává, rozšiřuje obzory, jazyk, názory i udržuje pozornost. Je to příjemný druh relaxace. A mě těší, že je nás knihomolů pořád dost. Hezký večer.
Například Serena Giulianová Ciao Bella, dále knihy z edice Odeon: Černý tulipán, Tereza Raquinová, Pes Baskervillský, Velký Gatsby...
Marta Bednářová: Nemocnice, aneb bolnica.
Tess Gerritsenová: Obchod s orgány.
Arthur Hailey: Konečná diagnóza.
Noah Gordon: Lékařka, Ranhojič.
Eric Lax: Plíseň v kabátě Dr.Floreyho
Guido Dieckmann: Sklepení doktora Hahnemanna.
Z těch současných autorů rozhodně John Grisham ( většina knih z právního prostředí, chytře napsané a vcelku napínavé). Arthur Hailey, Frederick Forsyth. Z klasiky Victor Hugo, Dumas, Stendhal, Zola...Anebo Hlava XXII.?
A co třeba detektivky? Agatha Christie?
Přidám se k dalším čtenářkám, které mají nasyslené nepřečtené knihy v knihovně v řádu několik desítek, potom něco jsem si stáhla do mobilu tady z Databáze, takže do městské knihovny chodím jen sporadicky. Takže spíše si najít čas na čtení, protože jako lékařka pracující v covidáriu a se vzrůstajícím počtem nakažených kolegů/ kolegyň, mi přibývají služby a příslužby. Navíc ještě každý týden mám online výuku italštiny na skypu, protože člověk by měl mít možnost přijít na jiné myšlenky... A doufám, že se třeba příští rok zase podívám do své milované Itálie. A tak tíhnu k tomuto jazyku i k literatuře. V neposlední řadě ještě domácí práce a péče o papouška, který také potřebuje pozornost. Ale čtení je jedna z činností, ke které se uchyluji v dnešní době nejvíce. Nyní dočítám knihu Mramor a plátno a velmi doporučuji.
V nakladatelství Leda nyní vychází edice státy a národy. Třeba by to mohlo být to, co hledáte. Ale nic jsem z toho nečetla. Přikládám odkaz, například: https://www.leda.cz/Titul-detailni-info.php?i=778
Hezký večer. P.
Zeptám se takto...proč rychlokurz čtení? Není lepší číst vlastním tempem a mít z četby požitek než proletět knihu očima? Nedávno, když tady Dan na webu zveřejnil žebříček největších čtenářů, byla jsem mezi prvními na fb, kdo se smál a zaroveň kritizoval nereálná čísla u počtu přečtených knih za 1 den. Co se čtenářské výzvy týče, tak mám pocit, že pozbyla svůj účel. Místo, aby se čtenář "hecnul" a zvýšila se čtenářská gramotnost, podpořila se láska k četbě, stala se z toho u některých uživatelů tak trochu parodie na matematickou olympiádu :-) Tak si hned naklikají 1.1.všech dvacet knížek, nejlépe leporelo, pohádky, slovníky a hlavně, že jsou první!
Já z toho deprese nemám, jen se těmi statistikami bavím. Zrovna jsem na neschopence, protože mě skolila viróza, a tak ležím v posteli a čtu. A plním si výzvu, i zpětně :-) Zůstaňte sví! A klidně jděte proti proudu!
Dotazník jsem poctivě vyplnila a docela mě to bavilo se zamyslet nad grafikou knihy.
Věk 36 let :-)
Tajný deník Karla IV.od J.B.Prokopa nebo cokoliv od Vaňkové. Anebo něco od Christiana Jacqa o starém Egyptě. Ono ve většině historických románů se umírá. A ještě mě napadl Ranhojič od Noaha Gordona. Od Gustava Flauberta Salambo.
Začala jsem číst v 1.třídě, a protože jsem nebyla schopna číst plynule (slabilovala jsem), musela jsem číst doma mamce nahlas, pak papouškovi a nakonec jsem už četla dobře a začala jsem si číst sama pro sebe. Každý rok jsem k Vánocům a narozeninám dostala aspoň 3-5 knížek. Nejvíc jsem milovala edici Bořík, Bohoušek a spol. od Vojtěcha Steklače a encyklopedie (které v 90.letech byly zatraceně drahé). Asi od 10 let jsem začala chodit do knihovny, kde jsem četla nejprve různou populárně naučnou literaturu včetně té, která se zabývala astronomií (Grygar) nebo lidským tělem, UFO, záhady atd. Na střední jsem díky povinné četbě, ze které jsme si mohli vybrat spoustu autorů, jsem našla tu správnou vášeň pro čtení a z knihovny jsem si pravidelně odnášela 10-15 knih v tašce. Byla jsem mezi pár spolužáky, kteří měli rozsáhlý čtenářský deník. Doma jsem zjistila, že mamka kdysi za svých mladých let nakoupila spoustu zajímavých klasiků, které sama nikdy nestačila přečíst (V.Třebízský, V.Hugo, K.Světlá, A.S.Puškin, Stendhal atd.), tak jsem je vzala jako první útokem na gymplu, a pak už jsem v těch klasicích jela asi až do 22-23 let. Pak jsem měla pauzu. A teď zase od asi 30 let čtu jak klasiky, tak i autory 20.století a současné a už jsem zase na své knihomolské "lajně" :-D Jen jsem to povýšila o pár knih ve slovenském jazyce za rok.
S odstupem let jsem zjistila, že jsem lásku ke čtení zdědila po obou pradědečcích - ten český praděda s prababičkou vždycky společně předčítaly nahlas světové klasiky (já je už nezažila), navštěvoval knihovnu v Náměšti i v Třebíči. Ten slovenský pradědeček žil v 50.letech 20.století, byl velký čtenář a chodil si v okolí Štiavníka, Bytče i Považskej Bystrice půjčovat knihy do knihoven, tak jako spousta jiných vzdělaných lidí v té době. Četbu knih v té době brali oba dva jako součást vzdělání a rozšiřování všeobecného přehledu.
Nedalo mi to a něco jsem o té edici našla. Zde odkaz: http://svetovybestseller.cz/oedici.php
Jihomoravský kraj: Rosice u Brna: Jindřiška Smetanová, např.sbírka fejetonů Pozor, vyletí ptáček :-)