nicandra
diskuze
Romantik ve mně říká, že je to úplně nádherná představa, ale realista si vzpomene, že by mu u toho byla zima... :)
Čaj zelený, černý, bílý, nebo ovocný?
Žádné - aneb jak pravil můj kamarád z vysoké Jirka: “My bohémové hodinky nenosíme.:)
Müsli radši suché (křupavé), anebo namočené v mléce?
Nejen o Vánocích nakupujeme "do zásoby" - děláme týdenní nákupy jen s průběžným dokupováním čerstvého pečiva, protože bydlíme na vesnici.
Dárky radši vyrábět, nebo kupovat?
V zásadě vázaným, jen velká písmena tiskacím (někdy v 16 letech se mi to tak zalíbilo, že jsem si z toho vybudovala zvyk).
Z kopce dolů na sáňkách, bobech, nebo na igelitce?
Puzzle skládám, 500,1000,1500, i 2000 (to jsme skládali vždycky o Vánocích, když byly děti malé, byla to kreslená mapa světa a dělávali jsme to společně), největší jsme skládali 3000, dostali jsme to s mužem jako svatební dar, obraz od Brueghela, mělo to tak 100 postav... V poslední době jsem si dopřála i dřevěné a je to zas něco jiného.
Stromeček přírodní, nebo umělý?
Tak nejdřív mě napadl prosinec - mám narozeniny, jsou Vánoce, i nějaké volno přijde... Ale všechny měsíce mají něco pěkného a možná kdyby zrovna nebyl prosinec, tak bych zvolila jiný.
Sníte o Vánocích bílých?
Beru si práci domů - ale pak se oddám Vánocům a zcela neudělanou ji v lednu odnesu zase zpátky s (lehce) provinilým pocitem, že jsem to (zase) ne úplně zvládla... :)
Je lepší číst v posteli, nebo na pohovce?
Yarrow Townsend - Mapa z listí
Satchin Panda - CIrkadiánní kód
Linda Winter - Princezna noci a Stínů: Vzplanutí bohů
Scott Westerfeld - Leviatan
Natasha Pulley - Maják na severu - toto teprve dočítám, ale rozhodně je to mezi mými pěti nejlepšími, opravdu si to užívám, dělám si přestávky, abych to vstřebala pořádně
Ano, párkrát už jsem četla knihu podruhé (nebo potřetí, počtvrté). To, co se fakt neochodí, nebo spíš neočte, je Saturnin, toho bych mohla číst opravdu s klidem každý rok. A to už jsem na tom tak, že některé pasáže cituju zpaměti.
A pak mám takovou zvláštní zkušenost se Jménem růže. Poprvé jsem to četla v patnácti a líbilo se mi to hodně. Pak jsem to četla v pětadvaceti a s údivem jsem zjistila, že se mi to sice pořád líbí, a to hodně, ale že je to úplně něco jiného, že se ta knížka nějak změnila nebo snad vyrostla (no dobře, knížka asi ne).
Bohužel to neplatí u všeho...
Je to jako s jídlem - někdy mám chuť na tohle, jindy na něco jiného... Takže ano, čtu jich najednou víc. Jen nevím, jestli je to odpověď na otázku, zda je to ROZUMNÉ. Mně to tak vyhovuje a rozum s tím asi nemá co dělat.
Jsem taky žena a zvládnu hodně, tedy i poslouchat u čtení - ale nesmí to být moc tvrdé a nahlas. V poslední době čtu ale radši v tichu, tak doufám, že se tím na toho chlapa nezměním...
1)9 nejlepších bez určení pořadí:
Christopher Moore - Nejhloupější anděl
Muriel Barberyová - Pochoutka
Benoit Duteurtre - Dráhy
Koukolík, Drtilová - Vzpoura deprivantů. Nestvůry, nástroje, obrana
Aglaja Veteranyi - Proč se dítě vaří v kaši
Augusto Cury - Prodavač snů. Povolaný
Scarlett Thomasová - Konec pana Y
Adam Foulds - Vířící bludiště
Haruki Murakami - Po otřesech
2) nejhorší - co se mi nelíbí, to nedočtu (ale takových je opravdu málo)
3) celkem 130 (ale bývaly doby, kdy to bylo o dost víc a podle kteréhosi příspěvku v diskusi bych se mohla zařadit mezi ty šílence, co mají nad 200...; ale času je málo, přibývá stínů a stará svíce nehřeje...)
