pisutka
diskuze
V předchozích příspěvcích jsem titul nenašla: https://www.databazeknih.cz/knihy/den-zkazy-v-britskem-muzeu-59316
Moje top knížka od oblíbeného autora.
Narazila jsem na trochu zapomenuté vlákno, letmo jsem nahlédla a našla tolik skvostných tipů na kvalitní čtení. Všem přispěvatelům velké díky za předešlá doporučení.
Dovoluji si přidat něco málo pro mne nezapomenutelných kousků.
http://www.databazeknih.cz/knihy/middlemarch-46538
http://www.databazeknih.cz/knihy/zrusene-divadlo-63985
http://www.databazeknih.cz/knihy/za-casu-reky-lasky-15084
http://www.databazeknih.cz/knihy/krev-kralovska-46065
a brilantní dílo Jaroslava Žáka
http://www.databazeknih.cz/knihy/konec-starych-casu-32964
http://www.databazeknih.cz/knihy/na-usvite-nove-doby-42731
Děkuji za potvrzení mého hádání...
Když se chtěl Adam obléknout, nemohl najít čisté spodky. Vtom vešla do pokoje Barbara s Edwardem v náručí. „Asi to ty spalničky nakonec nebudou," prohlásila.
„To je dobře. Nemůžu najít čisté spodky."
„Protože jsem včera všechny vyprala. Ještě jsou vlhké."
„Tak to si musím vzít ty, co jsem měl včera." Zamířil ke koši se špinavým prádlem.
„Ty jsem vyprala taky, když ses včera koupal."
Adam se zastavil a pomalu se otáček ke své ženě. „Co říkáš? To znamená, že nemám jiné spodky, ve kterých bych mohl jít?"
„Kdyby sis bral častěji čisté, nemohlo by se to stát."
„To je možné, ale momentálně nehodlám diskutovat o věcech osobní hygieny. Zajímá mě jedno: co si mám obléknout pod kalhoty?"
„A musíš pod nimi něco mít? Nemůžeš jít pro jedenkrát jen tak?"
„To je jasné, že nemůžu jít je tak!"
„Já nevím, proč to tak rozmazáváš. Já už jsem jednou ,jen tak, šla." Významně se podívala na Adama a ten při vzpomínce na jistý den u moře zjihl.
„To bylo něco jiného. Víš, že mě kalhoty od obleku škrábou," reptal mírnějším tonem. „A neumíš si představit, co to je, sedět celý den v muzeu."
„Tak si vezmi jiné kalhoty."
„Dnes musím jít v obleku, na katedře je večírek pro postgraduál."
„To jsi mi neřekl." „Nezamlouvej to." Barbara chvíli mlčela. „Můžeš si vzít moje," nabídla.
Přesně ten to je, Národ, od T.Pratchetta. Štafeta předána Kní :-).
Vkládám další ukázku i s nápovědou. :-)
"Uřízněte si jeden proužek listu po délce a, je to tak, potřebujete sílu dvou mužů, abyste je přetrhli. Ale spleťte z pěti takových proužků provaz a nepřetrhne ho ani stovka mužů. Čím více táhnete, tím pevněji se prameny stahují a tím silnější provaz je. A takový je Národ.
Předem se omlouvám, pokud již dílko bylo hádáno, jsem hadač amatér :-), Sekorův Kocourkuv je moje milovaná záležitost z dětství, tímto děkuji Viki9 za její připomenutí !
"Oni se bojí nohou? Čích nohou? Svých vlastních nohou? Zkoušejí před nimi utéct? Jak? A po čem?" Ne svých vlastních nohou! Ale kalhotové ženy jsou velmi rozrušené, když vidí mužské nohy, a jeden z plavčíků na Johnu Dee vyprávěl, že viděl kalhotového mladíka omdlít při pohledu na ženský kotník. Taky říkal, že kalhotové ženy natahují kalhoty dokonce i na nohy od stolů, aby mladé muže při pohledu na ně náhodou nenapadlo myslet na ženské nohy?"