Raksa.A
diskuze
encyklopedie, když jsi loni lozil po horách, tak ti napíšu, co mě rozveselilo nedávno. Ruská televize dává občas takový pořad, jmenuje se to Starše vsech. A měli tam (mezi jinými, co dělají jiné věci) také takového strejce. A ten vyprávěl, jak chtěl oslavit 85 let a kamarád mu řekl, co bysme to slavili někde v restauraci - vylezem na Kazbek. Takže vylezli na Kazbek, dokonce ukazovali video, co při výstupu natočili. A sranda byla, když dědek vykládal, že je nějakej Japonec, co chce oslavit devadesátku na Mount Everestu, a mrknul na moderátora a pravil: "Ale první devadesátník tam nebude - je o rok mladší než já!"
Autor je považován za zakladatele onoho žánru. A v těch filmech hrál známý silák.
Autor psal o hrdinovi všech hrdinů povídky a jeden román (psal i o jiných hrdinech, ale ti nejsou tak hrdinovatí). Dokonce byly podle nich i natočeny dva filmy.
Tak lehkou.
Hrdina všech hrdinů, přirozeně inteligentní s instinkty tygra, hledá svého autora.
Já se nestydím, jen jsem neměla další hádanku. Ale nehledá bratr Cadfael Ellis Petersovou?
Dneska od 14,00 dávali na Prima Max film Zaslaná pošta, část první. Zatím jsem to jen nahrála, neb můj muž na cosi zíral. Až se podívám, podám další informace.
Jo, a část druhou dávají za týden.
woodwarde, já mám s lapiduchy taky prima zkušenosti. Když mě vzal slepák, tak to samozřejmě bylo v sobotu v noci, i skončila jsem na chirurgii v Londýnské. Tam mi poradili, ať ležím a dávám si studené obklady. Byla jsem na toho doktora hnusná a vysvětlila jsem mu, že mám dva kluky, tři a dva roky, pilně pracujícího manžela a jakmile mi poradí kdy, tak si lehnu a budu si dávat studené obklady. Pozvali mě na kontrolu a byla jsem tam asi pětkrát, až už jsem toho měla dost a nic se nelepšilo. I napsali mi papír na předoperační vyšetření a poslali s tím k obvoďákovi.
V pondělí jsem k němu dorazila, on típl cigáro, pravil támhle si lehněte a promačkal mi břicho, načež otočil ten papír, něco napsal a pravil - dojděte si domů pro bačkory a plavte zpátky na tu chirurgii. Na papíře bylo napsáno "Akutní k operaci!" a ten obvoďák byl bývalý chirurg z Vojenské nemocnice, po roce 68 vyhozený.
I vydala jsem se zpátky do Londýnské, kde jsem předala papír. Byla tam mladá doktorka a skoro dostala hysterický záchvat. Ale! k jejich chvále musím říct, že mi to vyšetření udělali sami. A objednali mě za tři dny na operaci. Sehnala jsem matku z chalupy, aby mužovi pomohla s klukama, ta přijela, a já se vydala opět do Londýnské, na tu operaci.
Dorazila jsem tam a doktor na příjmu mi oznámil, že to musíme odložit, neb opravují druhé patro. To už mi hvízdlo v bedně, a ječela jsem na něj, jestli to stihnou, když mi slepák praskne a na sídlišti máme jen jednu telefonní budku, která většinou nejde.
Takže nakonec mi řekl, že druhý den mu má přjít ženská na žlučník, že to odvolá a vezmou mě. Což učinili. A jako vrchol té anabáze, když jsem se poprvé belhala na záchod, potkal mě chirurg, co mě operoval a pravil : "Víte vy, jaké máte štěstí, že jste naživu?" Pak mi vysvětlil, že mě měli na stole asi tři a půl hodiny a kromě slepáku jak hadříčku jsem měla taky prasklou cystu na vaječníku a nejméně dva měsíce jsem krvácela do břicha, tak přidávali narkózu a museli volat gynekologa od vedle.
Nekopla jsem ho - jednak nevěděl nic o tom, co operaci předcházelo, druhak jsem nemohla zvednout nohu, protože jsem měla asi 15 cm čerstvou jizvu.
A jestli ti to nestačí, další operaci příště...
Tak jsem se na koukla, ale mám strach, že když do toho budu strkat pracky, tak ta povídka z té antologie zmizí.
pobijeci, já se přiznám. Nemám ponětí, co s tím, neb jsem takový ne úplně znalý uživatel. Takže to nechám na někom chytřejším. Ale proč mi nevylezl taky Antonín Čort, ale jen ti ostatní, jsem nepochopila. Tu povídku zkusím - i tu knihu Hvězdný prach, třeba se povede.
pobíječi promiň, ale mně Antonín Čort, ani ta kniha nevyskočila, jinak bych to tam samozřejmě necpala. Protože ji chci prodat, tak už bych pak neměla údaje. Jak je vidět, byla jsem móc akční. Prosím, prosím, něco s tím podnikni...
Naias, tohle téma už s ním nerozebírám. Vždycky mi vynadá a vykládá o nespravedlnostech světa, po 46 letech manželství vím, čemu se vyhnout.
I klíšťata na něj lezou, ale to nemám tak zmapované. On je značně neochotný a většinou sprostě nadává. Když jsme pracovali na zahradě, vždycky na něj nějaké vlezlo a na mne nic, což mi dost zazlíval.
Neber si to tak, já tě z ničeho špatného nepodezírám. Ale tohle mi záviděli celá léta všichni u vody i v lese. A to i lidé, kteří fakt závistiví nejsou...
Vážení, právě jsem něco zmršila. Přidávala jsem knihu Antonína Čorta Däniken @ Dänikenové z roku 1991, kde je i povídka Vladimíra Čorta Metrouni. A jak jsem byla v ráži, chtěla jsem i opravit vydání povídky - takže jsem opravila datum, ale už neumím opravit, že to prvně vyšlo nikoliv ve sbírce Hvězdný prach, ale v těch Dänikenech, takže teď je blbé datum u té sbírky.
Moc prosím, udělejte s tím něco...
K těm komárům (už jsem to tu možná psala) - já mám něco, co mi stoprocentně zaručuje, že mě komár neštípne - manžela. Všichni komáři a ostatní štípavá havěť na něj nalétavají jak posedlí a okolí si nevšímají. Už jsem uvažovala, že bych ho za nějaký poplatek pronajala do postižených oblastí, kde by ho posadili na židli a brigádníci kolem by plácali komáry až do konečného vyhubení.