Raksa.A
diskuze
Doufám, Hanko, že na tom nejsi s potomkem jako moje mimořádně slušná kamarádka, která to kdysi absolvovala taky. Byla úplně depresivní z představy, že musí tomu doktorovi vysvětlit, že ten kluk vlastně R umí, ale říká ho jen v jednom slově - to bylo pořád tyge, cuke, ale když nedávala pozor, tak kluk vyhrkl prrrdel!
Omlouvám se, ale s tečkama by to nebylo ono...
Víte co? Já to zkusila. Vytřídila jsem většinu polských knih (asi 2 bedny od banánů) a věnovala je snaše své kamarádky, která je Polka a učí na polské škole. Vytřídila jsem hromadu českých knih (jednu velkou tašku z Ikey a bednu od banánů) pro manželku starého rodinného kamaráda, která dělá něco s důchoďáky a neopatrně se zeptala mé sestry, jestli nemáme nějaké přebytečné knihy, že oni jich mají nedostatek. A když jsem s tím byla hotová, tak mi, sakra, nic moc neubylo... Pořád jsou někde dvěma řadama...
U nás to vypadalo na rozvod, když můj manřel udělal konečně police kolem celého obýváku a pravil - tady bude místo i na kytky. A pak zjistil jednak kolik máme slovenských, ruských a polských knih (tedy kromě těch českých), druhak že místo není... Ale přežil, i já, a i to manželství...
woodwarde, můj táta nám taky vyprávěl pohádky. Já jako malá pamatuju pohádku o holčičce, co se ztratila v lese a přišla do chaloupky ke třem medvědům - když medvědi přišli domů, tak jsem řvala a táta vyprávěl, jak medvěd sáhl do kapsy a dal hočičce bonbon. Jenže postupem doby byly pohádky kratší a kratší - asi to tátu přestalo bavit, takže si pamatuju pohádku, kterou vyprávěl mému o osm let mladšímu bratrovi a která zněla : Princ mrtev.
Já to nemám jednoduchý! Tenhle můj manžel je hádavec od přírody. A když ti řekne člověk, který čeká, až propojíš telefon s počítačem, internetem a televizí a zprovozníš to, aby mohl zírat, že hovnu rozumíš, tak máš chuť ho majznout válečkem...
Já mám lepší nápad. Jsem vdaná podruhé a ačkoliv každý můj manžel byl úplně jiný, oba měli jednu úžasnou společnou vlastnost. Milujou je komáři, ovádi a různé další breberky. Víte, jaké je blaho ležet u vody a žádný ovád na vás nesedne? Víte, jak je prima, když máte psa, který NIKDY nemá blechu, protože je všechny chytí váš manžel? S komáry to bylo horší, protože po vás v noci šlape rozzuřený chlap, který se je pokouší zavraždit a vyloženě nesnáší, že na vás nejdou.
Ale k tomu nápadu. Co je s mým prvním mužem nevím, ale toho druhého půjčím jako návnadu do Litovle za minimální poplatek. Můžou si ho tam postavit, eventuelně posadit na židli a kolem něj rozmístit brigádníky na vraždění komárů. A vyjde je to levněji, než vrtulník!
Vy tady pořád kdybych měl(a) hudební sluch! Já MÁM hudební sluch! Kurňa, slyším všechno - každý minifalešný tón - jsem na uši jak netopýr! Tak si představte, že se slyším i jak zpívám falešně! A bohužel mám i paměť na muziku. Takže když někdo nazpívá nově starou písničku, tak slyším - tohle bylo jinak.
To je asi trest za hříchy v minulém životě....
Asi chlapeček neměl možnost se přerodit v hajzlíka, když ho vodili za ucho. Jak říkal můj táta : Správně umístěná facka v pravou chvíli může někomu zachránit celou budoucnost.
Pan ředitel Procházka byl hodný člověk, ale můj zpěv na něj byl moc. Teda hodný - dneska by byl asi pořád někde na tapetě - pamatuju, jak vedl po chodbě chlapečka za ucho...
To vám závidím, že umíte zpívat. Já mám sice bezvadný hudební sluch, ale jaksi jsem za celý život nepřiměla hlasivky, aby se tím řídily. A ještě to slyším! A prasklo to na mne už ve škole - byla jsem jediná, kdo měl dvojku ze zpěvu za to, že nezpívám s ostatními. Jak pravil pan ředitel - jestli zazpíváš, uslyším to a nechám tě propadnout!
woodwarde, jedna moje kamarádka dodávala k tomu trpaslíkovi, že kdyby byl mýdlový, tak by pršelo, až by s ním šla domů.
Žili byli dva bratři. Jeden z nich byl japanolog, druhý měl technické vzdělání, ale nakonec z nich byli spisovatelé - a slavní. Spoustu jejich knih jsme měli možnost číst, spoustu filmů podle jejich knih jsme neviděli - ačkoliv já viděla na nějaké slovenské televizi film podle knihy Obydlený ostrov a docela jsem si to užila...
Hanko, když jsi psala o tom pozvání na lysohlávky, tak jsem si vzpomněla, jak mě jednou jeden nemrava zval domů na cyklotron. Je to asi 50 let, ale dodneška lituju, že jsem nešla! Pořád si říkám, co by mi prezentoval....
Já mám na pražskou Zoo dvě vzpomínky. První byla, když jsem objevila v kleci Jeana Maraise z Krásky a zvířete. Jmenoval se manul a byla to taková malá šelma.
A druhá - stála jsem v pavilonu tučňáků a byli tam ti tučňáci císařstí a pomalu tlapali směrem k vodě. Zírala jsem na ně snad půl hodiny - oni vždycky udělali krůček, pak chvilku počkali, a pak další. Chtěla jsem vidět, jak tam hupnou. A ti zmetci došli až na kraj, otočili se a asi za 5 vteřin byli tam, odkud vyšli. Víte, vy laskavé duše a milovníci zvířat, jaké mě stálo přemáhání, abych nepřelezla ten miniplot a nešoupla je do vody sama?
Pak už moc zážitků nebylo, protože jsem tam chodila s dětmi a na uhlídání dvou syčáků potřebujete plnou pozornost.
Děkuji za přemístění svého komentáře u knihy Andersenovy pohádky do diskuse, neb to fakt nebyl komentář ke knize. Byl to výkřik na adresu pachatele umístění knihy pod Autor neznámý. Objevila jsem to náhodou a omlouvám se, že jsem místo toho nepožádala moderátory o odstranění té blbosti z databáze.