veronika4217 diskuze

Dekuji vsem za reakce. Vsechny indicie, ktere jsem zminila, si pamatuji z vypraveni primo od babicky. "Tusim" patrilo k tomu slovensku. Spisovatelku potkaly urcite...jen je tedy pravda, ze napsat knihu neznamena ji take vydat. Jeste jednou dekuji, budu rada za pripadne dalsi reakce a pripominky. V.

Zdravím všechny vášnivé i příležitostné čtenáře. Mám na Vás prosbu. Hledám knihu, ale neznám autorku ani jméno knihy. Znám jen příběh. Je to příběh o mojí babičce, která ve 13 letech uprchla s jednou nebo dvěma kamarádkami z trpkých poměrů v maďarsku. Měla hodně sourozenců, maminka jim brzy zemřela, otec alkoholik, který je mlátil. Místo do školy ji posílal na pole kopat brambory, na podzim, bez bot - na ty neměly peníze. Když už byla babi starší, chodila sloužit do bohaté rodiny, kde se k ní chovali jako k otroku...takže se rozhodla že uteče, tuším že mi vyprávěla, že jely hodiny zavřené v dodávce v nejake almaře a chtěly se dostat do Československa, protože tu měly nějaké příbuzné, ale místo toho je vyhodily ve Vídni, kde to neznaly, nikoho neměly, takže se potulovaly po ulicích a kradly jídlo na tržišti,aby nezemřely hlady. Jednou je u toho přistihla nějaká pani a zeptala se jich proč kradou, tak ji vše vyprávěly a ona jim dala práci. Uklizely v nějakých velkých lázních. Nakonec se přes různé útrapy dostaly díky červenému kříži do Československa a vše dobře dopadlo. Tuším že na Slovensku, potkali spisovatelku, které převyprávely svůj příběh a ona o nich napsala knihu. Měla by to být tedy pravděpodobně slovenská spisovatelka. Pokud si dobře pamatuji z babiččina vyprávění, mělo by se to odehrávat mezi lety 1944-1948 . Není mezi Vámi náhodou někdo, komu je příběh povědomí? Mnohokrát děkuji, babička již nežije, takže už mi vyprávět nebude. Proto bych byla moc ráda, kdybych její příběh mohla alespoň číst.