Viki9
diskuze
..máš zajisté pravdu Barde....ujmi se žezla a ponech dámy věnovat se bohulibému žehlení...
...už blokuji dvě vlákna....tak ať aspoň to třetí je průchodné :-D
...tak už jim to prozraďte a chopte se zas žezla....
..tedy má ústa jsou nespolečensky otevřená dokořán a klobouk hluboce smekám....to bylo rychlé...
..a než začnete se statistikou, Má paní, četli to tu čtyři uživatelé databáze :-D
"Když jsi viděla ty vrahy tak zblízka, panno," řekl , "poznala bys je, kdybys je potkala?"
"Viděla jsem je jen při světle polen, která vytrhli z krbu, aby si na vraždění posvítili?" řekla Elsallil, "ale s pomocí boží bych je jistě poznala. A stále prosím Boha, abych je potkala."
..tak něco smutnějšího ze Severu, tužte se hadači....
...nechtěl jsem zabřednout i do třetího hádankářského vlákna, ale žehlení je žehlení a tak Vás osvobodím, Má paní - Hledání ztraceného času, Proust
...po tomhle jsem u Vás, Má paní, asi už definitivně ztracen, co?.....
...vím, ale nemám tu knihu rád (za což mě mnozí asi ukamenují).....mám to říct?....to bude těžké rozhodnutí.....
Precizně správné Myšilove :-D, ale vítěztví patří asi Dudimu...
Výborně!....Skácel to je...i název básně sedí...a název sbírky? (jen tak pro pořádek)
:-D , tak to je telepatie...Morgenstern to není, ale toho jsem měl nachystaného na příště....
Má paní, to mě mrzí, ale mě ještě více rozesmutnilo to poznání, že i tak silnou osobnost ,jakou bezesporu Bulkakov byl, ta doba tak strašně poznamenala - je to mor, nedá se nepodlehnout a nemít šrámy na duši - Vás nepotěšil můj komentář, mě zas to, že jsem přišel o svoji oblíbenou knihu a s ní o bandu těch nejpovedenějších kumpánů.....už teď mi chybí....
..a co trocha poezie?
... A hrozně vychrtlí jsme touhou po jaru.
I oči pohubly nám jako boky laní. ...
(Chci autora i název básnické sbírky)
Soví král jistě ví, neb nedávno byl okouzlen Cháronem :-D
...a víte Má paní, že jsem přesně nad tímhle úryvkem přemýšlel včera, že ho dám ve Třetí? :-D
...s dovolením posílám i svoji verzi boje elfů a kostlivců
Boj u řeky
I přes hučení dravého proudu se nedalo přeslechnout radostné chřestění kostí a zbraní obou kostlivců, když zahlédli přibližující se tři elfy. Zuby jim cvakaly jak kastaněty a zrezivělé meče se vzrušením chvěly. Boj. Boj s tou elfskou cháskou!
Ticho a klid však obestíral přibližující se elfy. Jejich krok nezměnil svůj rytmus, krev v spáncích pulsovala stále stejně. Jen v oku nejstaršího elfa se rozhořela pobavená jiskra sebejistoty. Pomalu se zastavil a neznatelným pohybem pokynul mladému elfu po své levici. Ten vykročil k výhružně postávajícím kostlivcům.
„Jsem rád, že s vámi můžeme změřit síly. Jsme ale bytosti světla a cti a nemůžeme bojovat v přesile. Proto vám nebudu překážet a nechám vás bojovat dva na dva, jak velí zákon dobrého a vznešeného boje.“
A zatím co jeho slova vířila v lebkách obou kostitřasů, obešel je a mrknutím oka prozkoumal kameny trčící z řeky. Než by stihl kdo mrknout podruhé, přeskákal s elegantní pružností na druhý břeh. Oba kostlivci vztekle zařvali a prudce se otočili na zbývající dva elfy. Starší elf opět pokynul a i mladý elf po jeho pravici se vydal ke kostlivcům.
„Můj bratr má pravdu, boj má svá prastará pravidla a jen jejich dodržování dělá z vítězů opěvované hrdiny legend. Máme - li zde tedy padnout, tak ať je to v souladu s pravidly našich předků. Běžte k našemu Mistrovi a on vám je vysvětlí.“
Kostlivci vykročili ke staršímu elfovy, ale než stačili udělat první kroky, stál už i druhý elf na opačném břehu řeky. Kostlivci zuřivě pozorovali oba mladé elfy za zpěněnou vodou a tázavě se ohlíželi ke staršímu elfu a čekali, jaká pravidla jim sdělí. Ten se však jen lišácky usmál a pravil: „Nač ta zbytečná vznešená slova o pravidlech? Podívejte se za řeku, tam máte svojí kořist - běžte, mordujte a zničte je!“
Konečně ta správná slova mající jasný význam. To chtěli kostlivci slyšet. Rozeběhli se dlouhými skoky k řece, divoce mávajíc svými meči. První kostlivec ve své zuřivosti neodhadl délku skoku a první kámen minul. Druhý kámen však už ne. Jeho lebka se o něj rozkřápla jak ořech. I nohy druhého kostlivce zamířily za první kámen a tělo nemrtvého se o něj zlomilo jak přestárlá větev. Zbrklost a přílišná horlivost proměnila jejich tělesnost ve změť popraskaných kostí valících se zpěněnou vodou.
Mistr se usmál a zvolal na své druhy za řekou: „Běžte mí drazí učedníci, váš výcvik je u konce, více vás již naučiti nemohu.“ Spokojeně jim pokynul a vrátil se do hlubin starobylého hvozdu.
Koka díky - to je tak jednoduché, že by to mohlo opravdu fungovat :-D
Teď ještě vymyslet něco s tím zažloutnutím ...
