Broccolita diskuze u knih

Následující komentář je velmi osobní a nejspíš pro mnoho lidí nudný, ale potřebuji to napsat. Pokud vás zajímá pouze hodnocení knihy, možná můj komentář raději nečtěte, já jsem totiž knihu odložila.

Jsem již mnoho let vegetariánka a snažím se každý den omezovat svůj podíl na utrpení zvířat i životního prostředí jak nejlépe v danou situaci dovedu. Jistě mi tedy odpustíte, že jsem si dopřála malou odměnu a knihu jsem opustila při podrobném popisu jatek.
Všimla jsem si narůstajícího zájmu o žánr true crime, nebo také o přepísknuté brutální detektivky se sériovými vrahy, čím zvrácenější, tím populárnější. Myslím si, že lidé jsou čím dál tím víc deprivovaní od autentického prožívání reality a od skutečného soucítění s jinými lidmi. Jinými slovy - Lidi zapomínají být laskaví a empatičtí. Chtějí slyšet o cizím neštěstí, aby se cítili lépe ohledně vlastní situace; chtějí číst o brutálních vraždách a díky tomu, v jaké žijeme zrychlené a povrchní době, lidé zapomínají, že pozůstalí jsou skuteční lidé, oběti jsou skuteční lidé a vrazi jsou taky... skuteční lidé. Fascinace smrtí, která je tu s námi dost možná odjakživa se vyvinula v něco nezdravého a zvráceného a lidé čtou a přihlížejí čím dál brutálnějším vraždám, odosobněně, chladně... nejspíš proto, že ty hrozné věci zní tak neskutečně, jakoby se ani nemohly stát. Je to ale paradoxně výjev z "obyčejných" (chápejte denodenních) prasečích, nebo kravských jatek, který by měl každý povinně vidět, aby mohl udělat vědomé a zodpovědné rozhodnutí, zda má svědomí se podílet na utrpení zvířat, které nepřestává a nezlepšuje se, údajnému pokroku a etice navzdory. Mimochodem naschvál používám slova jako "prasečí", nikoliv "vepřová" neboť označení zvířecího masa získala neprávem jakési nepřímé eufemismy, ... vepřové, hovězí, drůbeží... jako nějaký hnusný paravan zakrývající násilí páchané na žijících bytostech, které už jméno mají: jsou to prasata, krávy a nelidsky vykrmená kuřata, která lidé jedí. Jen pro pořádek.
Lidé nechtějí číst o zvířecích jatkách, protože je to příliš skutečné. Je to něco, co v jejich podvědomí vzbuzuje cosi povědomého, červená varovná kontrolka v hlavě bliká a říká: "Pozor, na tomhle se podílíš! Pozor, i kvůli tobě se tohle děje." Což je něco, co u brutálních vražd chybí. Lidi moc dobře vědí, že to nejsou oni, kdo zabíjejí jiné lidi, neprovozují kanibalismus, neznásilňují... Možná proto můžou s "čistým svědomím" číst Jeffreyho Deavera, Daniela Colea, Helen Fieldsovou, Dot Hutchisonovou, Jo Nesbøho, a spoustu dalších. Tyto knihy jsou jako jídlo z fast foodu - jakési akutní ukojení určité potřeby, prázdné kalorie, které často vyvolají po konzumaci špatné svědomí i zažívání.
Jsou to právě zvířecí jatka, na kterých se lidé podílejí a moc dobře to vědí a proto špatně snášejí o tom číst.
Já knihu opustila, protože jsem investovala až příliš ze sebe, abych se na tom podílela co nejméně dokážu. Snažím se, aby moje činnost měla co nejmenší dopad na zvířata, přírodu, životní prostředí, i lidi pracující za neetických podmínek. Nejsem dokonalá, ale už jsem viděla dost dokumentů, fotografií, videí a četla dost článků, knih a svědectví o živočišném průmyslu. V noci nespím. Zdá se mi o nich. A proto už nemůžu číst další. Už ani jednu.

Knihu jsem koupila švagrovi, který je američan a já se ho snažím proti jeho vůli vzdělat v oblasti české kultury. Přečíst si Dášeňku v angličtině byla zajímavá zkušenost. Mým psům se to víc líbí v originále (možná neumí tak dobře anglicky, nevím), ale cením si náročné práce na překladech české literatury do angličtiny, zvláště u Čapka, který má specifický způsob vyjadřování.

6 30.09.2020