Katera
diskuze u knih
Luční kvítí
Kimberley Freeman
Pěkný příběh, vlastně dva. Obdibovala jsem Emminu babičku, byla to silná žena, která se dokázala vypořádat s nepřízní osudu i závistí lidí. Stále jsem doufala, že se ještě někdy setká se svou prvorozenou dcerou. Dost mě štvalo, jak se Henry (otec jejich dcery) k ní zachoval a jak si jeho manželka Molly její dcerku přivlastnila. Hodně dojemné bylo čtení o milostném vzplanutí mezi její babičkou a domorodým mužem, který ji ohromě pomohl s chodem farmy. Strašně jsem jim jejich lásku přála a byla moc zklamaná, když tento muž tragicky zemřel. Nechápala jsem, jak babička dokázala skrývat tak dlouho tolik tajemství. Ale asi hlavním důvodem bylo to, že nechtěla lidem, které měla ráda, ublížit. Líbila se mi Emma, která si musela protrpět své, aby poznala na čem a na kom jí v životě záleží. Potěšilo mě, že se vrátila do Austálie a k Patrikovi a že neprodala babiččin dům.
