Alberto Vojtěch Frič

Skvělý spisovatel jeho lovecké příhody které popisuje ve svých knihách miluji.

"Okupace zastihla Friče v Praze. Na protest proti ní odmítal opouštět svůj byt. Jeden kaktus, který si přivezl z cest údajně pojmenoval po Hitlerovi. Když mu jeden návštěvník pogratuloval k této skvělé myšlence, která se bude okupantům jistě líbit, Frič ho uzemnil komentářem, že to udělal proto, že ten kaktus je nedomrlý, nemocný a brzy chcípne.
Poté mu ukázal nádherný a zdravý kaktus, který pojmenoval po Einsteinovi (Rebutia einsteinii). Ve svých sklenících údajně ukrýval zbraně."

(zdroj: Wikipedie)

".. A přece se už v deseti letech vyzáblý chlapec poprvé začíná seznamovat s vyslanci dalekého světa, .. Vlastně náhodou získal Vojtěch od amatérského pěstitele kaktusů - jinak obuvníka ve Štěpánské ulici - malý phylocactus. První kaktus od pražského ševce tak zaujal mladého chlapce, že Vojtěch rázem zapomněl na všechny své jiné záliby a koníčky. ..
Všechen svůj mimoškolní čas věnoval tedy Frič v této době dobudování 13 metrů dlouhého kaktusářského skleníku na horní ploše vodojemu v dnešní Sokolské ulici. .. Sbírka kaktusů, kterou během svých školních let shromáždil teď už vytáhlý student pražské reálky, byla odborníky považována za nejlepší soukromou kolekci v Rakousku-Uhersku. ..

A tak, když se mladý cestovatel po dvou letech, které strávil v Americe při této své druhé cestě, vrátil znovu do Evropy, mohl tu do národopisných muzeí odevzdat na 2000 předmětů, které sebral u jednotlivých kmenů Gran Chaka a pralesní Brazílie, a mohl také uveřejnit několik pozoruhodných národopisných článků o různých rysech kultury těchto Indiánů. .. , a ve Zhořelci, na mezinárodním antropologickém kongresu, mu dokonce nadšeně tleskali badatelé z řady zemí. A nakonec Fričovi nabídlo zaměstnání proslulé berlínské národopisné muzeum v Dahlemu. ..

Tato třetí americká cesta přivedla badatele po návštěvě Argentiny a Paraguaye na jih Brazílie. .. Právě v době Fričova příchodu začali tu totiž němečtí osadníci, usedlí v jihobrazilských "koloniích" Blumenau a Santa Catarina, připravovat úplné vyvraždění místních Indiánů. Lovy na Indiány měly ryze ekonomický podklad. Právo na území těchto jihobrazilských kmenů získali už dříve podvodným způsobem různí pozemkoví spekulanti. Půda, která jim teď na papíře "patřila", byla ale bezcenná, pokud se na ní pohybovali její skuteční vlastníci - Indiáni. A tak "kolonisté" pořádají skutečné lovy na lidi. A zabíjejí také zvěř, která slouží Indiánům za potravu.
Proti tomuto barbarskému vyvražďování Indiánů český cestovatel rozhodně vystoupil, .. Frič skutečně dosáhl toho, že lovy na Indiány byly zastaveny, ..

.. první knížky. V posledních dnech války vychází konečně první z nich, A. V. Frič mezi Indiány. A zanedlouho po ní následuje i krátký soubor pohádek Bylo, jest a bude.
.., je A. V. Frič jmenován prvním československým velvyslancem v Brazílii.

.. 1921. Ve stejné době vydává A. V. Frič i soubor indiánských pohádek Zákon pralesa, připravený k publikování už před delší dobou.

.. odhodlal se totiž prodat velkou část svých národopisných sbírek. Cenné výsledky jeho výprav odkoupilo potom newyorské Muzeum amerických Indiánů.
Z USA odjel badatel do Mexika a nalezl tu skutečně celé desítky do té doby neznámých a nepopsaných druhů kaktusů. .. Časem předstihla Fričova sbírka všechny jiné sbírky v Evropě. Přitom badatel sám objevil celkem na 120 do té doby nepopsaných odrůd. Vypěstoval také řadu kříženců, kterým dal zpravidla jméno svého města - pragochamaecorosy, pragolobivie apod.

Zemřel 4. prosince 1944, aniž se dočkal osvobození své vlasti, které chtěl vždy a ve všem věrně sloužit. ..

.., poznáváme Alberta Vojtěcha Friče nejenom jako velkého vědce, ale zejména jako velikého člověka. Člověka, který tolik miloval svou vlast, který ale při svých cestách poznal, že všichni lidé na světě jsou vlastně stejní, a který proto celé své veliké nadání, své spravedlivé srdce i své spisovatelské pero dal na sklonku života do rozhodného boje proti rasistům - nepřátelům lidstva, kteří v té době zavraždili milióny Židů i příslušníky desítek jiných národů ve jménu vlastního národa, vlastní - jak oni říkali - "rasy". A proto všechny knížky, které pro vás cestovatel napsal, obsahují v první řadě poselství, které bylo vyznáním celého Fričova života .. :
".. a pochopíte, že nikdo z ostatních není méněcenný jen proto, že má jinou barvu pleti a mluví jinou řečí."

(doslov: "Tisíc a jedno dobrodružství Alberta Vojtěcha Friče", napsal: Dr. Miloslav Stingl, 66. sešit edice Karavana, 1973)

Autor mého dětství, mládí, dospělosti i zdětinštění :-). Vždy mi byl blízký vztahem k Indiánům, ale také ke kaktusům a botanice vůbec. A jeho knihy patří k těm, ke kterým se čas od času rád vracím.