Arnošt Vaněček

Narodil se v Nových Benátkách, které jsou dnes součástí Benátek nad Jizerou. Jako otec byl v matrice zapsán umělecký zahradník Jan Vaněček (1849–??), zahradník v tehdejším Německém Brodu, jako matka jeho manželka Marie, rozené Vanclová (1863–??). Podle vyjádření Arnošta Vaněčka však matka manžela brzy po svatbě (konala se 29. 10. 1889) opustila a vrátila se do rodných Nových Benátek. Tam se seznámila se skutečným otcem, notářem Arnoštem Čeřovským, který ale roku 1904 zemřel a ke změně matričního záznamu nedošlo. Po „matričním“ otci měl Arnošt Vaněček křestní jméno.

Obchodní akademii začal studovat v roce 1914 v Hradci Králové, maturoval po válce roku 1918 v Praze a nastoupil jako úředník na revizní odbor Ministerstvo národní obrany. Další zaměstnání měl v bankách a při něm studoval politickou ekonomii, estetiku a literaturu na pražské Karlově univerzitě. Roku 1921 se stal členem Komunistické strany Československa a po roce 1930 se angažoval v Umělecké besedě, vykonával také funkci prezidenta pražského PEN klubu. V roce 1940 byl zatčen gestapem a rok strávil v řadě vězení (Pankrác, Terezín, Mnichov, Drážďany) Roku 1941 byl propuštěn a vrátil se k práci bankovního úředníka. O rok později se stal redaktorem v nakladatelství Josef Lukasík a stal se i členem vedení Umělecké besedy.

Po skončení druhé světové války pracoval v kulturní komisi Ústřední rady odborů, odtud šel do filmového odboru ministerstva informací a další změnou byl do roku 1957 archiv Svazu československých spisovatelů. Po tomto roce se stal překladatelem z angličtiny a spisovatelem z povolání.[4] V letech 1952-1956 se stal presidentem českého centra PEN klubu. Podnikl řadu zahraničních cest po Evropě. Po roce 1960 se věnovat jen spisovatelské činnosti. O 20 let později byl jmenován zasloužilým pracovníkem kultury. Zemřel v Praze ve věku 83 let. (zdroj Wikipedie)