Betty MacDonald

První setkání s paní Betty bylo samozřejmě "Vejce a já". Dlouho jsem si myslel, že to je čtení jen pro ženy. Ale když jsem tomu dal šanci, tak mě paní Betty zaháčkovala a už nepustila. Její knihy jsou ohromně čtivé pro ženy i muže. Tato paní měla dar empatie a lidskosti. Jsou smutné, milé i veselé. Srší z nich láska k životu, mají fantastický vypravěčsky vytříbený styl, prostě něco, co se špatně popisuje, ale člověka to chytne za srdce a něžně ho pohladí po duši. Prostě paní Betty je PANÍ spisovatelka, ke které se budu rád vracet...

Docela mě šokuje, že jsem (za prvé) ještě nenapsal příspěvek k autorce jako takové a (za druhé) jsem tady snad jedinej chlap, který sem k ní něco píše. Přitom zrzavá Elizabeth Bardová je u nás obecně velmi oblíbená a čtou ji a znají ji jak ženy, tak muži. To co tady kolegyně přispěvovatelky píší o tom, že vám dodá životní optimismus a vytáhne vás z chmur beru za své a mám to taky tak. Ale na druhou stranu Betty McDonaldová uměla popsat na pozadí svých životních příhod dobu tak fascinujícím a přitom pravdivým způsobem, že se jí nevyrovnají údajně mnohem známější spisovatelé se svými sociálně kritickými romány a povídkami.

Chcete pochopit, co to byla hospodářská krize, kterou zahájil Černý pátek na newyorské burze? Jak se to odrazilo v životě bežných lidí a lidiček? Zahoďte Steinbecka nebo Falladu a přečtěte si Kdokoliv může dělat cokoliv. S humorem podaná zoufalá snaha přežít, přičemž ono přežití umožní především semknutost poměrně početné rodiny a solidarita (skutečná, ne jako politický a hlavně dneska zneužívaný termín) s ostatními podobnými lidičkami. Maminka, která v dobách největší nouze kupovala nesmyslné výrobky "podomníčků", jejichž smutné příběhy znala a snášela šílení dcer, které potřebovaly zaplatit elektřinu nebo koupit uhlí...zábavné příběhy tvoří první plán, ale i tady vidíme neustálý boj o pracovní místa, často velmi, ale opravdu velmi dočasná a později i poněkud potěmkinovskou vesnicí zvanou New Deal a její pracovní "místa". A na druhou stranu přístup některých uměle zaměstnaných k práci, která ukazuje, že lidé jsou všude stejní. Mimochodem, druhou spisovatelkou, která podobně na zdánlivě zábavném prvoplánovém příběhu žačky druhé třídy ukázala pozadí jiné hnusné doby (normalizace) je Irena Dousková a její Hrdý Budžes.

Přijeli jste z nemocnice po operaci a hospitalizaci z nemocnice? Přečtěte si Morovou ránu. Najednou se vám začne vybavovat, jak jsou si podobná zařízení podobná, jak se stejně chovají vaši spolutrpitelé i ti, kteří se vás ze všech sil snaží udržet při životě. A jak vám kolikrát nerozumí ani vaši nejbližší, ačkoliv jsou naplněni snahou vám pomoct a pochopit vás.

Jste nešťastní, že vaši potomci, kteří jsou pro vás vším se najednou mění v nesnesitelné puberťáky, kteří vám dávají najednou najevo jak je jenom prudíte, otravujete a bráníte jim v rozletu? Přečtěte si Dusím se ve vlastní šťávě a pochopíte, že to nějaký čas musíte vydržet a z těch milých dětiček se stanou vaši nejlepší přátelé (tedy ve většině případů).

A je tady ještě jedna pro mě důležitá věc. Překlad Morové rány v rámci svazku se třemi výše uvedenými knihami (někdy ze sedmdesátých let) končí slovy, že "nejdůležitější je, s kým jste na pokoji (myšleno v Borovicích, tuberkulózním sanatoriu). Když jsem na začátku devadesátých let zvládl jakž takž angličtinu, jedna z prvních knih, kterou jsme si koupil byla Morová rána. A když jsem se jí prokousal, zjistil jsem, že ta poslední věta zní v originálu trochu jinak. "Most important thing of all is who is whom with." O žádném pokoji (i když se to dá vztáhnout i k pobytu v sanatoriu) tam nic není. Zato je zde jen tak mimochodem vyjádřena jedna z nejhlubších pravd v lidkém životě - nejdůležitější je, s kým jste, s kým tím životem jdete. A můžete-li si věřit, spolehnout se jeden na druhého a je vám spolu dobře, jste šťastný člověk a váš život má smysl.

Kromě Paní Láryfáry přečteno vše a super. Ze života o obyčejných věcech a životních událostech popsáno vtipně, s nadhledem a sebeironií.
Knížky půjčené z knihovny, ale dovedu si představit mít je doma a kdykoli a kdekoli otevřít a prostě číst....

Od autorky jsem přečetla všechny čtyři její vydané knihy pro dospělé a mám opravdu radost, že mám takový skvost ve své knihovně. Když bych měla seřadit knihy pro dospělé podle oblíbenosti, pořadí bude následovné: Vejce a já, Dusím se ve vlastní šťávě, Morová rána a Kdokoli může dělat cokoli. Dle mého byla slabší kniha Kdokoli může dělat cokoli ale je to způsobeno tím, že mě nezaujalo téma. Autorku moc doporučuji.

Jedna z mých nejoblíbenějších autorek.
K jejím knihám se stále vracím - pohladí na duši v dobách smutku i štěstí.
Její laskavý humor a umění dělat si legraci i z věcí vážných vás chytne za srdce a nepustí.
Jen škoda, že nestačila napsat více.

Její knihy jsou milé pohlazení po duši, čtu vždy s úsměvem na rtech, ať už její "životopisná" dílka nebo Paní Láryfáry. Snad jen škoda, že toho nenapsala víc...

Moje milovaná Betty ... kdykoli se mi v životě cokoli neblahého přihodilo, vždycky byla po ruce. A je stále....Občas nějakou "chuťovku" předčítám manželovi a kupodivu, Betty zabírá i na něho. Nejvíce miluje dědečka spávajícího s kloboukem na hlavě, aby nenachladl. Manžel taktéž nosí klobouky, naštěstí nikoli do postele - inspiraci nepodlehl :-)

Betty MacDonald = moje najpreferovanejšie ANTIdepresívum! :) :) :)

Protidepresívní a oddychové čtení. Vracím se k nim tak jednou ročně. Poprvé mi dala mamka Vejce a já někdy ve 13 a to mi přišlo jako děsný blbina. Musela jsem do Betty dorůst. Od 20 let ji miluju.

Za mne už všechno napsala magnolia, já jenom dodávám, že knihy Betty MacDonaldové jsou "můj vyprošťovák".

Co život dal a vzal - knížka, kterou mohu otevřít kdekoli a začtu se, i když ji mám přečtenou celou několikrát. Ke knížce mám velmi osobní vztah, díky tomu, že vyšla již dříve - provází mě životem. Vždy, když si chci odpočinout od těžké četby nebo nějakých chmur, je tu Betty a její úžasný pohled na život. Její líčení dětství s bábinkou, sourozenci a ostatními lidmi kolem sebe, stejně jako pozdější život na ostrově - miluji a závidím. Je nejlepší a nenapodobitelná.

Obdivuji její styl. Žádný patos ani sebelítost, přesto každý řádek chytne za srdce. Předkládá ten nejlepší návod, jak zvládat život. S humorem, Ironií, ale hlavně s nadějí.

Knihy "Vejce a já" a "Co život dal a vzal" mám neustále po ruce. Vracím se k nim každý rok a neustále mě rozesmávají. Dokonalé čtení pro dobrou náladu

Jedna z mých nejoblíbenějších autorek. Nejdříve jsem četla Vejce a já, pak Co život dal a vzal. Teprve v dospělosti jsem "objevila" paní Láryfáry. Kdykoliv jsem potřebovala zvednout náladu, stačilo si přečíst pár kapitol a hned se mi ulevilo :-) Časem jsem se dostala i ke knihám Mary Bardové, ale ty mě už tolik nezaujaly.

Jako malá jsem ji milovala za paní Láryfáry a jako dospělá po jejích knihách sahám kdykoli potřebuji milé a pozitivní pohlazení po duši :)

autorku jsem si oblíbila už jako dítě a dnes znovu objevuji její jedinečné knížky!

Kdysi jsem četla už její knížky pro děti, které byly moc hezké, a pak i Co život dal a vzal. Příjemné čtení.

Krásně napsané knihy s velice poutavou tematikou problémů, které by se měli u nás dětí vyřešit :)

Knihy Betty McDonald mi vždy dokážu zvihnúť náladu, obdivujem na nej, ako dokázala písať s vtipom a nadhľadom o najobyčajneších veciach a rovnako o vážnych záležitostiach, napr. o jej vlastnej chorobe (čo podrobne vykreslila v knihe "Morová rána"). Veľa z jej románov je autobiografických a nešetrila v nich vtipnou sebakritikou, čo mi na nej veľmi imponuje. Jej knihy sú svojim humorom nadčasové, preto sa k nim vždy budem s radosťou vracať.