Blanka Bohdanová

Charismatická herečka, ale také originální výtvarnice a spisovatelka. Temperamentní Blanka Bohdanová se dokázala rvát za svou pravdu jako lvice a říkala jasně a nahlas, co si myslí. A právě upřímnost rázně zbrzdila její kariéru, právě když stanula umělecky na vrcholu.
Narodila se před 95 lety, 4. března 1930 v Plzni v době, kdy se její rodiče potýkali s existenčními problémy. Díky matce ochotnici stanula na jevišti poprvé už v pěti letech, prošla baletní průpravou a přesně věděla, co chce - stát se učitelkou, herečkou a malířkou. Všechna přání se jí časem vyplnila. Jen zpočátku váhala, zda studovat herectví nebo keramiku. K herectví ji postrčilo založení brněnského JAMU, její odchod z domova v sedmnácti letech ale její rodiče nesli těžce, později se však stali jejími nejvěrnějšími fanoušky.
Čím víc se jí dařilo pracovně, tím hůř v soukromí: muže podvědomě srovnávala s otcem a jedním z mála, který obstál, byl Ilja Racek. Teprve po čtyřicítce se zamilovala opravdu, vzala si scénáristu a režiséra Vladimíra Kravčiaka a ve dvaačtyřiceti porodila syna Vlada.
V roce 1957 jí nabídl angažmá Jan Werich, přijala nabídku Městských divadel pražských, přešla do Divadla E. F. Buriana a v roce 1966 do Národního divadla, kde strávila čtyřiadvacet let. Působila v dabingu, v roce 1958 si poprvé zahrála ve filmu - v dramatu Občan Brych, a spolupracovala i s televizí. Hrála různé paničky, neurotické i snobské, v roce 1967 uchvátila publikum jako partnerka Felixe Le Breuxe v inscenaci Drahý lhář.
Srpnová okupace a normalizace její kariéru přibrzdily hned z několika důvodů. Hrála roli Kateřiny v dramatu Čest a sláva, avšak autor literární předlohy Karel Michal vzápětí emigroval a film šel krátce po premiéře do trezoru. V roce 1969 ještě stihla studijní pobyt ve Velké Británii, což jí bylo také připsáno na seznam hříchů. Navíc nikdy nevstoupila do Komunistické strany, otevřeně říkala, co si myslí. Když neměla herecké nabídky, věnovala se intenzivně malování - a tuto svou vášeň do smrti neopustila.
Až v 80. letech jí přibývalo rolí a začala učit na konzervatoři. V roce 1996 získala Cenu F. Filipovského za dabing a o rok později za celoživotní mistrovství. V roce 2001 získala cenu Thálie za představení The Gin Game, v němž excelovala čtrnáct let s Josefem Somrem. Z angažmá v Národním divadle odešla v roce 2010. "Člověk musí odejít, když o něho ještě někdo stojí, a ne když někde překáží," pronesla později.
Naposledy stanula před kamerou jako učitelka v dramatu Tomáše Magnuska Bastardi. Hostovala v divadle, napsala tři knihy, devadesátiny oslavila vernisáží obrazů. "Do obrazů vkládám své sny, představy, myšlenky a vždycky mě fascinuje, když si představím, že visím někde v cizím bytě a z obrazu vyzařuje nějaká moje skrytá energie, a já tak vstupuji do soukromí lidí," prozradila na sebe.
Zemřela 3. října 2021, osudnou se jí stala zlomenina krčku stehenní kosti.

ČRo Vltava, 3.10.2021
Zemřela Blanka Bohdanová. Jako malá jsem chtěla být paní učitelkou, malířkou a herečkou, vzpomínala ve vltavských Osudech
https://vltava.rozhlas.cz/zemrela-blanka-bohdanova-jako-mala-jsem-chtela-byt-pani-ucitelkou-malirkou-a-8038645