Bohuslav Kočárek

Žádný komentář. To svědčí o tom, že napsat knihu nestačí. Jestli je dobrá nebo podprůměrná, to je vždy předmětem dizkuze a pohledu z jaké pozice na to dílko koukáte. Z mého pohledu se známou kniha může stát jen když si najdete zavedeného vydavatele, který má svoji nebo spřátelenou distribuční síť a on uvěří, že s příslušnou reklamou, tedy humbukem okolo vydání té knihy vyvolá o ni zájem. Tedy postará se za vás o popularitu vaší knihy. S tím je hodně práce a tedy i výdajů a proto to není zadarmo. Podíl, který zbude na vás je spíše symbolický, pokud není náklad v desetitisících. Já jsem čekal zájem tak o tisíc, dva napsaných knih, tak jsem šel svou cestou. Z opatrnosti jsem jich sám vydal jen 333, aby to mělo nějakou symboliku. Doma s nima skříň už nepodpírám, zbyly mě poslední dvě a ve skladech obchodů je asi posledních 20% nákladu. Tak úspěch nebo ne? Cena za vydání knih se mi se sranda ziskem vrátila zpátky. Tak to alespoň nebyl nákladný koníček. A jestli kniha získala popularitu a vešla ve známost? No, všude jsem hlásal, že bych knize reklamu udělat uměl. Sezval bych nějaké ty osobnosti třeba do Perlovky a tam po křestu knihy zapíchnul třeba Halinu. A hned by toho byly plné noviny, že Pawlowskou zapíchnut ten co napsal Utajený odposlech. Dával jsem to k lepšímu často a náhoda tomu chtěla, že ta moje moudra odcitovala paní Halina v jednom svém pořadu v radiu. Tak to málem vyšlo.
"Spisovatelé celého světa píší knížky pro dobrý pocit a touhu se prosadit. U 97% u toho také většinou zůstane. Ta 3% úspěšných už dávno zapomněla, že největší radost udělá kniha, kterou můžete někomu darovat. Také bych chtěl šťastně zapomenout, ale nepotkat přitom Aloise. Tedy Alzheimera pro ty co už je potkalo to štěstí, že šťastně zapomínají."