Zdatný sekundant Vlasty Buriana - Čeněk Šlégl (1899-1970), si z vlastenectví počeštil jméno. Na přelomu let 1939–1940 se ale začal oficiálně tvářit jako loajální k nacistům. Rodinné drama o tom, že osudy nebývají černobílé. A míra viny, trestu a oběti nebývá v rovnováze.
Rodina obchodníka Eduarda Schlögela by podle jména měla mít blízko k Němcům, ale bylo to naopak. Syn Vincenc se později začal podepisovat počeštělou formou jako Čeněk Šlégl. Po otci podědil technické nadání a zdál se směřovat k seriózní kariéře: vystudovat techniku a stát se inženýrem. Jenže po maturitě roku 1916 odjel Vincenc na prázdniny ke strýci do Pavlíkova na Rakovnicku. Tam byl narychlo „odchycen“, aby převzal roli v představení místního ochotnického souboru. Napoprvé pohořel. Ale herectví ho chytlo na celý život. Divadlo začal brzy dělat poloprofesionálně. A díky němu se seznámil i s budoucí ženou Helenou. Zůstanou spolu celý život. To už ale byl Čeněk Šlégl uvnitř někým zcela jiným. Zlomeným člověkem, který se pro záchranu blízkých rozhodl dát v sázku svou hereckou i občanskou čest. Co ho k tomu vedlo? Šlo o rodinu. O prázdninách roku 1936 se jediná Šléglova dcera Blanka seznámila s mladým úředníkem Arnoštem Weissem. Jak jméno napovídá, Weiss byl Žid a s příchodem nacistů mu začalo jít o život. Židovská známost dcery tehdy prominentního herce a režiséra Šlégla nezůstala utajena českým fašistům a jmenovitě Vlajce. Od jara 1939 byl Šlégl vláčen kolaborantským tiskem, stejně jako jeho dcera a nastávající zeť. Mladí se vzali „jakoby natruc“ otci, hned co Blanka dosáhla plnoletosti. Když se Blance a Arnoštovi Weissovým narodila roce 1943 dcera Zuzana, stal se Šlégl ještě vydíratelnějším. Opakovaně mu bylo dáno nacisty najevo, že pokud nebude hrát v kolaborantských skečích jaksi do roztrhání těla, rodina jeho dcery nemá šanci přežít.
Po válce byl Čeněk Šlégl odsouzen na půl roku do uranových dolů a už nikdy nesměl hrát. Pracoval v Uhelných skladech, a aby si přivydělal, prodával po malešických hospodách obrázky malované na skle za pět korun kus.
Fantastický hrabě Kocharowski (Když Burián prášil) umírá osamocen v r.1970.
Zdatný sekundant Vlasty Buriana - Čeněk Šlégl (1899-1970), si z vlastenectví počeštil jméno. Na přelomu let 1939–1940 se ale začal oficiálně tvářit jako loajální k nacistům. Rodinné drama o tom, že osudy nebývají černobílé. A míra viny, trestu a oběti nebývá v rovnováze.
Rodina obchodníka Eduarda Schlögela by podle jména měla mít blízko k Němcům, ale bylo to naopak. Syn Vincenc se později začal podepisovat počeštělou formou jako Čeněk Šlégl. Po otci podědil technické nadání a zdál se směřovat k seriózní kariéře: vystudovat techniku a stát se inženýrem. Jenže po maturitě roku 1916 odjel Vincenc na prázdniny ke strýci do Pavlíkova na Rakovnicku. Tam byl narychlo „odchycen“, aby převzal roli v představení místního ochotnického souboru. Napoprvé pohořel. Ale herectví ho chytlo na celý život. Divadlo začal brzy dělat poloprofesionálně. A díky němu se seznámil i s budoucí ženou Helenou. Zůstanou spolu celý život. To už ale byl Čeněk Šlégl uvnitř někým zcela jiným. Zlomeným člověkem, který se pro záchranu blízkých rozhodl dát v sázku svou hereckou i občanskou čest. Co ho k tomu vedlo? Šlo o rodinu. O prázdninách roku 1936 se jediná Šléglova dcera Blanka seznámila s mladým úředníkem Arnoštem Weissem. Jak jméno napovídá, Weiss byl Žid a s příchodem nacistů mu začalo jít o život. Židovská známost dcery tehdy prominentního herce a režiséra Šlégla nezůstala utajena českým fašistům a jmenovitě Vlajce. Od jara 1939 byl Šlégl vláčen kolaborantským tiskem, stejně jako jeho dcera a nastávající zeť. Mladí se vzali „jakoby natruc“ otci, hned co Blanka dosáhla plnoletosti. Když se Blance a Arnoštovi Weissovým narodila roce 1943 dcera Zuzana, stal se Šlégl ještě vydíratelnějším. Opakovaně mu bylo dáno nacisty najevo, že pokud nebude hrát v kolaborantských skečích jaksi do roztrhání těla, rodina jeho dcery nemá šanci přežít.
Po válce byl Čeněk Šlégl odsouzen na půl roku do uranových dolů a už nikdy nesměl hrát. Pracoval v Uhelných skladech, a aby si přivydělal, prodával po malešických hospodách obrázky malované na skle za pět korun kus.
Fantastický hrabě Kocharowski (Když Burián prášil) umírá osamocen v r.1970.