Daniel Štrobl
česká, 1974
Diskuze (2)
Přidat příspěvek
"... Kdybych měl komentovat, co já vidím jako málem covidový syndrom, tak nejčastějším důsledkem je letargie. Nenapadá mě vlastně jiné slovo. S kolegy jsme toto řešili a shodli se, že to společně vidíme jako typický obraz potíží. Dotyčný člověk upadá do jakési bezmoci, prožitku toho, že nic nemá smysl, že je vlastně všechno jedno, že není na co se těšit, nemá smysl chodit ven, pracovat na zahrádce, nemá smysl pracovat vůbec, nemá smysl dodržovat nařízení, protože ty se pořád mění. Ten stav letargie je velmi podobný depresi, ale deprese jako taková to není. Může se však jednat o její jakýsi předstupeň.
Minulý týden jsem zachytil další vývoj a to opravdu narůstající strach, zděšení nebo úzkost, ať už to nazveme jakkoliv, související s prozřením řady lidí, kdy si uvědomují, že opravdu nemáme vedení, které by nám mohlo jakkoliv pomoci. I v jiných dobách je běžné, že nadáváme na vládu a asi jakákoli vláda si určitou kritiku vždy zaslouží. Teď ale lidé mají dojem, že jsme na lodi, která se někam se řítí. Kapitán je po lobotomii a kormidelník pod vlivem nějakých omamných látek a takhle jedeme dál. Lidem dochází, že jsou v tom vlastně uvěznění a nemůžou vystoupit ani to vedení pořádně vyměnit. Nemohou vlastně vůbec nic. Loni na jaře pomohlo lidem to, že se mohli aktivně zapojit do pomoci-šili roušky či dělali jinou dobrovolnou činnost, která jim ulevila od bezmoci. Na to však už nyní nemají síly. Došly jim a na místo toho jsou obětí příšerného chaosu, a svědky doslova zhroucení managementu státu. ..."
(J. Jandourek - rozhovor, Forum24, 5.3.2021)
Daniel Štrobl - knihy
| 2019 |
 Psychologické aspekty zabití: Prožitky vojáků |
Žánry autora
Literatura naučná Vojenství Psychologie a pedagogika
Štítky z knih
psychická traumata vyrovnání se s minulostí váleční veteráni
Štrobl je 0x v oblíbených.
Osobní web autora
Máte dojem, že nastal určitý výpadek autority i vůči odborníkům? Objeví se dva v televizi, neshodnou se a lidé si řeknou: Vidíte! Oni také nic nevědí.
Tohle je téma, které snad bude předmětem samostatného výzkumu. Jak věda ovlivňuje vnímání lidí. Tady se odborníků musím zastat, je to spíš problém mnohem širší. Já nechci říkat, kdo je vinen. Problém je v tom, že lidé obecně, pokud neznají principy vědecké práce, netuší, co to je exaktní věda, která může dávat pevná stanoviska. Všichni fyzici na zeměkouli se shodnou, že existuje gravitační zákon, to je exaktní. Ale medicína není exaktní věda, epidemiologie není exaktní věda. Opírají se sice o exaktní zdroje, například matematiku, ale výstupy nejsou exaktní, a to je něco, co lidé bohužel nevědí.
Čili to, že se odborníci hádají, je naprosto přirozené a vůbec to nesvědčí o tom, že by byli hloupí. Spíše my jako populace a diváci nejsme obeznámeni s tím, co to je vědecká práce a co vůbec můžu od vědce očekávat. Když si vezmete, kolik vyšlo od loňského roku článků o COVIDU, budou to desítky tisíc a v tom se těžko vyzná i odborník natož laik. Potom by samozřejmě úloha médií měla být to filtrovat a v nejlepším slova smyslu popularizovat, aby to bylo stravitelné, ale to snad s výjimkou Daniela Stacha z České televize nikdo v plošných médiích neumí, protože to nikdy nepotřeboval. Jsou to důsledky přemíry vědeckých informací, o kterých si lidé myslí, že by přece měly být jednoznačné a ony nejsou. Pak to má vliv na psychický stav a pocit, že už ničemu nevěřím, nic nemá smysl a všechno je jinak. A významným důsledkem tohoto přehlcení informacemi je také obliba konspiračních teorií, které jsou na rozdíl od těch seriózních faktů sice vylhané a nesmyslné, ale na druhou stranu srozumitelné a jednoznačné.
(J. Jandourek - rozhovor, Forum24, 5.3.2021)