Diskuze (3)
Přidat příspěvek
12.08.2015
Pan generál byl nejen velmi statečným letcem, ale i výborným spisovatelem válené tématiky.Čest jeho památce
5
František Fajtl knihy
Pouta nebes | |
1969 | Sestřelen |
1993 | Dva údery pod pás |
2002 | Generál nebe |
1980 | Vzpomínky na padlé kamarády |
1991 | Létal jsem s Třistatřináctkou |
1987 | Boje a návraty |
1980 | První doma |
1991 | Bitva o Británii |
1984 | Podruhé doma |
Štítky z knih
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) vězení, věznice letci války letectví kryptografie, šifrování RAF - britské Královské vojenské letectvo československý zahraniční odboj bitvy
Fajtl je 50x v oblíbených.
František Fajtl nepsal paměti v tom běžném slova smyslu, jak je napíše řada významných, nebo naopak nevýznamných, ale o to víc o své vyjímečnosti přesvědčených lidí. Snad v jediné ze svých knih je hlavním hrdinou - protože to jinak nešlo a to v Sestřelen. Jinak se především věnuje druhým. Aby se na ně nezapomnělo.
Jeho vzpomínky v různých knihách mají až románový charakter a nedá se odhadnout, kde třeba trochu přibral něco od svých kolegů a přátel. Ale na tom není nic špatného. Naopak. Jeho knihy ukazují život letců (a je jedno jetsli na západě nebo na východě) v celé šíři a netýkají se jenom vlastního létání. Jsou něčím mezi Nebeskými jezdci Filipa Jánského (Richarda Husmanna), Clostermannovým Létajícím cirkusem a Exuperyho Válečným pilotem. Jenom malá část knih o válce, zejména té druhé (i když se mně vybavuje i Remarque v té válce první) je napsána přímými účastníky v tom nejvlastnějším slova smyslu. A právě tyto knihy jsou tak hluboce pravdivé. O válce píšou také nejrůznější profesionální propagandisté, novináři a to radši nepočítám všechny ty generály, maršály, admirály a politiky, jejichž pamětem (viz. třeba W. Churchill) neschází občas dokonce i literární kvality. Bohužel, obsahem jsou nezřídkakdy snahy vysvětlovat a omlouvat vlastní záměry, oslavovat úspěchy a házet chyby na druhé. Jenže ona autentičnost a schopnost jít kamsi do hloubky vlastního nitra, poctivě vyjádřit celou tu škálu pocitů je oněm memoáristům zcela cizí.
František Fajtl byl velký člověk, byl člověk inteligentní v tom vlastním smyslu slova, ale i vnitřně silný. Nikde v jeho knihách nenajdete rozmáchlé litanie, jak bylo nejen jemu ublíženo. To přenechává žvanilům, nebo dokonce lidem, kteří se na páchání onoho zla podíleli, když šlápli vedle a byli vyhozeni z kola ven, najednou "prohlédli". Lidé jako generál Fajtl jsou obdivuhodní tím, že se nenechali nikdy manipulovat a vždycky věděli proč co dělají. Jeho život byl dlouhý a dokázal ho pozoruhodně naplnit.
Pro mě byl jedním z největších Čechů všech dob, rozhodně větším, než někteří sportovci, o kterých se za dvacet let už nebude vědět nic, ani různí političtí "spasitelé" současnosti, kteří jsou přes chvilkovou popularitu spíše dobrým studijním materiálem pro psychology nebo psychiatry. To se ale Františka Fajtla nikdy týkat nebude, ten zůstane (pokud paměť společnosti neselže) skutečnou a kladnou osobností.