Františka Jirousová

Výpisek — —

Františka Jirousová, píšící o své rozpracované tezi věnované filozofu Teilhardovi de Chardin. Mezi řadou citátů z díla tohoto myslitele vyvstává autorkou velmi jemně vyjádřená naděje i nasměrování k činům: „Co tedy dál? Jednejme tak, abychom si při našich činnostech byli vědomi této komplexity závislostí a směřovali náš duševní růst (bohatství energie, činností, myšlenek a lásky) tak, aby v budoucnu umožňoval rozvoj zase jiným bytostem. A to lze dělat zdánlivě zcela „nepatrnými“ činy. Jsem-li student či učitel, mám se snažit o to, aby mé vědomosti sloužily k rozvoji lidské jedinečnosti a kreativity a dávaly prostor pro vzájemné tvůrčí sdílení názorů a pohledů na svět. Jsem-li zahradník, každá zasazená květina uchráněná plevele může např. ovlivnit náladu kolemjdoucího takovým způsobem, že pocítí radost z bytí, tu předá někomu dalšímu, třeba jen jedním slovem, a řetěz následků, který může mít tato jediná akce, vede do nepředstavitelně daleké budoucnosti. Jsem-li řemeslník, mám si být vědom radosti, kterou může způsobit užívání dobře vykonané práce. Kdo může kdy vyzkoumat, zda největší díla a činy, které považujeme za velkolepé, nebyly v posledku podmíněny nějakým takovým „nepatrným“ činem zdánlivě „nepatrných“ lidí?"

(Mozaika zamyšlení z polyfonické zahrady EDO)