George R. R. Martin

Pro mě je G. R. R. Martin největší král povídek všech dob, originální děj, geniální vyvrcholení, zkrátka pecka.

Byli jsme tak hodní, že se Pan Spisovatel rozhodl poctít naši fantazii návštěvou a napsat ohromnou ságu Píseň ledu a ohně. Klobouk dolů! Jsem milovník fantastické literatury a moje srdce se tetelí blahem, když čtu vaši ságu. Konečně přišel někdo, kdo dokázal stvořit nový svět, nové postavy (které nejsou jen černobílé), spojil kouzla, draky, intriky a kdoví co ještě. Pište dál a ukažte ostatním břídilům, jak se to dělá!

Jeho tvorbu dělím na základě své dosavadní četby na dva poměrně rozdílné celky; na romány, spadající pod Píseň ledu a ohně, a čtyři povídkové sbírky, které jsem měl tu čest přečíst (Písně mrtvých, Zpěvy hvězd a stínů, Písečníci a Píseň pro Lyu, přesně v tomto pořadí).
Připomínat Martina jako autora rozsáhlého fantasy eposu, který se rozrostl do mamutích rozměrů (prozatím pět knih, jejichž rozsah se pohybuje okolo tisícovky stran), by bylo jako nošení dříví do lesa, zvláštně v dnešní době. Sám jsem po nějaký čas pracoval v knihkupectví a vím, že tento neuvěřitelně propracovaný svět čtenáře táhne do té míry, až se z knih staly jedny z nejprodávanějších titulů na trhu. Kvalitně zpracovaný seriál je výbornou reklamou a je dobře, že se GRRM dostal do čela pozornosti, kterou si zaslouží. Jen bych byl rád, aby ty davy zakusily i odlišnou polohu autorovy tvorby.
Protože pravdu má ten, kdo pana Martina nazval „posledním americkým romantikem“. Četl jsem to na přebalu povídkové sbírky Zpěvy hvězd a stínů a je to označení trefné. Skoro všechny jeho povídky se vyznačují nádherně vykresleným prostředím, fantaskním a mnohdy i nereálným, o to však přitažlivějším. Může to být opuštěný hrad (Osamělé písně Larena Dorra – existuje snad lepší důkaz GRRM jako romantika?!), kosmická loď, ztracená v dalekém kosmu, zamlžené jezero, podivné město, podivná planeta, podivný svět. Prostředí, které odmítá zavedená pravidla (i v kontextu fantastické literatury), o to je však přitažlivější. Je to poutavá směsice sci-fi, fantasy i hororu, občas jedno převažuje nad druhým, vždy však v míře nanejvýš vkusné. A pak hrdinové, kteří nejsou schopni řešit konflikt mezi zlem a dobrem (Písečníci), zažívají pocity osamělosti, nerozumí si s ostatními, touží po lásce, která bývá nešťastná či neuskutečnitelná, nebo zkrátka nevydrží vše (Píseň pro Lyu). Jsou to krásné povídky, jedny z nejlepších, které vám může žánr fantastiky nabídnout. Proto nebuďte hloupé stádo koz a nespokojte se jen s tím, co vám pod nos podstrčí výborná reklama a zájem široké veřejnosti (byť i to může být a je velmi kvalitní a dobré).

Piš. Piš. Piš Georgi Raymonde Richarde Martine! Tvému monumentálnímu dílu, sérii Písně ohně a ledu chybí ještě 2 díly! Nesmíš umřít! Nesmí si pro tebe přijít Jiní a věřím, že ani zima tvého života ještě nepřišla. Je už zaznamenán případ, kdy vynikající autor nestačil své nejlepší dílo dokončit. Doufám, že to nebude tvůj případ, byť by to tak trochu bylo v tvém stylu, kdybys nechal poslední díl nedopsaná a veškerou historii Západozemí a svobodných měst otevřenou. Jenže já, a miliony dalších chceme vědět, jak ten fenomenální příběh, dost možná ten nejlepší jaký byl v žánru fantasy kdy napsán, skončí!

Jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Dostal mě Písní pro Lyu, nadchl Tufem a vím, že mě dostane Písní ledu a ohně.
Zatím jsem koukla jenom na pár dílů seriálů a už se nechci dívat dál, dokud si nepřečtu knihu. :D