Hana Prošková

Česká Agatha Christie.
Básnířka, prozaička a autorka úspěšných detektivních příběhů se narodila 30. listopadu 1924, tedy přesně před 100 lety. Pocházela z uměleckého prostředí, její otec Pavel Bořkovec byl hudební skladatel, matka Olga malířka. Vnitřně souzněla spíše s otcem, který zhudebnil i některé její básně, např. Madrigaly o čase, a ona zase otextovala jeho symfonickou větu Silentium turbatum.
Po maturitě vystřídala mnohá zaměstnání a nakonec zakotvila jako redaktorka ve Státním nakl. dětské knihy (pozdější Albatros). Psala verše a povídky, pro dívky pod souborným názvem "Bibi" převyprávěla knihy dánské spisovatelky Karin Michaelis.
Do širšího povědomí se ale dostala jako autorka detektivek - s kriminalistou Vašátkem a malířem Horácem v hlavních rolích. Úspěch její knihy zaujal filmaře a oba protagonisté (v podání Václava Vosky a Jiřího Holého) se tak v roce 1967 poprvé setkávají před kamerou. Dalšího zfilmování se během let ujali režiséři zvučných jmen jako Hynek Bočan, Dušan Klein a Lucie Bělohradská, rolí se zhostili známí herci jako Josef Kemr, Radovan Lukavský, Rudolf Hrušínský, Jiří Bartoška či Viktor Preiss.
A jak se tato dvojice zrodila? Původně měl být Vašátko českým Holmesem a Horác jeho doktorem Watsonem, už v prvních příbězích ale Horác převzal roli detektiva, aniž to autorka plánovala. Díky intuici, schopnosti vcítit se do myšlení pachatele i nepovoleným metodám měl totiž větší švih než kriminalista.

Její povídka “ Andy” je nejlepší povídka pro děti, jakou jsem kdy četla.Vyšla v roce 68 v Holčicích tajnostech 6.
Pojednává o Andy, která měla bujnou fantazii, a proto pořad lhala a dělala strašné maléry.
Knížka není v Databází, je tady jen Olga Hejná, která tu nádhernou knížku uspořádala.
( Ta moje má razítko školní knihovny. Dcera ji uchvátila, z hromady určené pro cestu do stoupy. )
Samozřejmě , všechny detektivky paní Proškové jsou nádherné a vybočují z běžné tvorby.
Čtenář z nich jasně cítí, že režim byl autorce u hýždí, zkrátka cokoli, jenom né socialistická tvorba. :-)

Před rokem 1989 nebylo až tak moc autorů/autorek detektivních příběhů, jejichž knihy si přece jenom udržovaly slušnou úroveň a dokázaly se obstojně vyrovnat s tehdejšími ideologickými požadavky. Detektivní příběhy této autorky k nim patří a stojí za přečtení.